Historie Plus

Bylo 18. listopadu 1978. V jihoamerické Guyaně ten den zemřelo 921 lidí. Byl mezi nimi kongresman USA Leo Ryan, několik novinářů, ale hlavně členové náboženské skupiny Chrám lidu.

Německý komunista Klaus Fuchs uprchl v roce 1933 před nacistickým režimem do Velké Británie. Následně se podílel na britském i americkém atomovém výzkumu a jako sovětský špion předával do Moskvy důležité informace. Výrazně tím urychlil sovětský jaderný výzkum a jeho role byla daleko významnější než role výrazně známějších sovětských špionů manželů Rosenbergových.

Benediktinský klášter v Praze Břevnově je nejstarším českým klášterem vůbec. Není divu. Zakládali jej bratři benediktini z nejstaršího církevního řádu vůbec. „Na svědomí“ ho má svatý Vojtěch, takto druhý pražský biskup a benediktin.

Bitva na Bílé hoře byla zásadním předělem v našich dějinách. Vždyť která jiná událost pojmenovala dvě historické epochy, dobu předbělohorskou a pobělohorskou? Přitom se ji někteří historikové zdráhají vůbec bitvou nazývat.

Rodinným táborem terezínských Židů v Auschwitz-Birkenau (Osvětim-Březinka) prošlo asi 17 500 lidí, nacismus jich přežilo méně než deset procent. Co víme o rodinném táboře, označovaném také jako „familienlágr“ či „úsek BIIb“? Co víme o osudech jeho obyvatel?

„A náhle jsem slyšel, jako by nějaký sbor začal zpívat. Celým prostorem se rozlehl zpěv, zazněla píseň, všichni zpívali Kde domov můj?, českou národní hymnu, a Hatikvu. Strašně mne to zdrtilo, to… co provádějí s mými krajany, a já jsem pochopil, že ani můj vlastní život už nemá cenu,“ vzpomínal člen osvětimského sonderkomanda Filip Müller na tragickou noc z 8. na 9. března 1944.

V noci z 8. na 9. března 1944 zabili nacisté v plynových komorách v Auschwitz-Birkenau 3792 mužů, žen a dětí, v naprosté většině občanů někdejšího Československa, obyvatel tzv. rodinného tábora terezínských Židů. Stalo se to před osmdesáti lety.

Začalo to snahou zachránit manžela a sebe, pokračovalo to řadou prazvláštních peripetií, ve kterých si můžeme klást otázky, kdy a kde a proč se začal „lámat“ její charakter. Svůj život prožila pod několika identitami a několikrát se ocitla na pomyslné hranici života a smrti.

Příběh Emanuela Vosky je příběhem špiona, který pracoval ve prospěch dobra, ve prospěch svobody a demokracie. Přesto se jeho jméno objevilo v neblaze proslulém politicky vykonstruovaném soudním procesu nazvaném Rudolf Slánský a spol. v 50. letech 20. století. Stal se přitěžujícím jednomu z obviněných, který nakonec skončil na popravišti.

Po celém světě se 11. února 1984 objevily fotografie a natočené záběry z Glienického mostu, který spojoval Západní Berlín s Východním Německem. Bylo tehdy mrazivé úterý, minus pět stupňů Celsia a na most přijely z obou stran kolony aut.

Byla to „slavná“ tiskovka pro komunistický režim v Československu, kde vystoupil 29. ledna 1976 špion Státní bezpečnosti (StB) Pavel Minařík. Vrátil se po několika letech z Rádia Svobodná Evropa v Mnichově, kde působil jako hlasatel.

Na začátku prosince 2023 uplynulo 300 let od úmrtí Jana Blažeje Santiniho Aichela (3. února 1677 – 7. prosince 1723), významného barokního architekta narozeného v Praze na Malé Straně.

Jsou chvíle, kdy i pořad ohlížející se do minulosti získává nečekaně na aktuálnosti. Volby v USA v roce 2020 vypadaly pro nás v Evropě, ale i pro polovinu fatálně rozdělených občanů Spojených států jako volby poslední záchrany. Trumpovo prezidentské dědictví bylo velmi kontroverzní a covid všemu nasadil korunu.

Jan Palach je u nás nejznámější živou pochodní sovětského bloku, nebyl ale jediný. Inspirace k takto vyhrocené formě politického a společenského protestu přišla z Jižního Vietnamu, kde se na protest proti zkorumpovanému a nábožensky netolerantnímu režimu začali upalovat buddhističtí mniši.

Americké prezidentské volby v roce 2016. Dominantní politické strany v nich zastupují Hillary Clintonová (demokraté) a Donald Trump (republikáni). Kandidáti, kteří mají jedno společné – oba působí velmi kontroverzně.

Příchod nového milénia ve Spojených státech znamenal volbu nového prezidenta. Na těsné výsledky byla Amerika zvyklá. Málokterá volba hlavy státu v historii ale vyvolává dodnes tolik otázek, jako ta, která do křesla vynesla George W. Bushe. Byl skutečným vítězem klání, nebo se prvním prezidentem třetího tisíciletí měl stát jeho demokratický soupeř Al Gore?

Na těsné výsledky byla Amerika zvyklá. Málokterá volba hlavy státu v historii ale vyvolává dodnes tolik otázek, jako ta, která do křesla vynesla George W. Bushe. Byl skutečným vítězem klání, nebo se prvním prezidentem třetího tisíciletí měl stát jeho demokratický soupeř Al Gore? Dnešní díl cyklu Americké prezidentské volby připravila Kateřina Havlíková.

Na Silvestra roku 1978 poklesly teploty z mnohde plus 15 stupňů Celsia i na mínus 20 stupňů. Namrzly silnice, zmrzly dodávky uhlí, někteří nerozjeli auta.

There you go again. Už s tím zase začínáte. Slavná věta Ronalda Reagana z prezidentské debaty roku 1980, kterou se ohradil vůči námitkám Jimmyho Cartera.

Carter. Uvozuje jí slavná věta "There you go again. - Už s tím zase začínáte." z prezidentské debaty roku 1980 v Clevelandu. Ronald Reagana se tak ohradil vůči námitkám Jimmyho Cartera. Bilance posledních čtyř let v Americe byla neradostná a on za to jako prezident nesl odpovědnost. Jeho funkční období poznamenala smůlou, která se Carterovi lepila na paty doma i ve světě. Prezidentskému duelu z roku 1980 se věnuje speciál Historie Plus.

V 16. století napsal britský spisovatel John Skelton satirickou báseň o Eleonoře z Rumanic. Krčmářku vykreslil jako starou škaredou babu, která šidila pivo tak, že do něj přimíchávala svoje sliny i slepičince. Vaření piva v té době patřilo mezi obvyklé domácí činnosti a následný prodej přebytku nápoje dokázal nejen vylepšit domácí rozpočet, ale taky zajistit neprovdaným ženám a vdovám slušné živobytí.

V pondělí 3. ledna to bude už deset let, co zemřel Josef Škvorecký, jeden z nejvýznamnějších českých spisovatelů druhé poloviny 20. století. Jeho knížky stále vycházejí. Jaké ale bylo to, co Josef Škvorecký vydat nesměl? Jeho potýkání s cenzurou je námětem pro pořad Historie Plus.

„Řekni mi, co jíš, a já ti řeknu, kdo jsi“. Autorem tohoto výroku byl francouzský revolucionář, právník, myslitel, ale hlavně milovník dobrého jídla a pití Jean Anthelme Brillat-Savarin. V pořadu Historie Plus na ten citát tak trochu navazuji. Zjišťuji, co jedli naši předci v 19. století, co to vypovídalo o jejich postavení ve společnosti, životním stylu a povaze.

Druhý prezidentský duel, kterému se budeme v našem cyklu věnovat, je ten z roku 1964. Proti sobě stanuli demokratický prezident (původně viceprezident) Lyndon Johnson a republikánský vyzyvatel Barry Goldwater. Chyběl zde tedy vítěz minulých voleb John Fitzgerald Kennedy...

Bylo rok po atentátu na J.F. Kennedyho a sovětský vůdce Nikita Chruščov byl odklizen do důchodu. A navíc svou první atomovou bombu otestovala Čína. V napjaté a emotivní době se proti sobě v prezidentském duelu postavili demokrat Lyndon Johnson a republikán Barry Goldwater. Jejich souboj popíše Pavel Hlavatý.

O dvou kandidátech rozhodnou primárky Republikánské a Demokratické strany, které začnou v lednu. Do té doby vám připomeneme výběr nejzajímavějších prezidentských duelů historie. Tím prvním je souboj Richarda Nixona a Johna F. Kennedyho.  Přinesl s sebou přelomovou novinku - duel v přímém přenosu před televizními kamerami.  A to byl rozhodující moment. Ve speciálu Historie Plus - Americké prezidentské duely tento volební souboj připomene Jan Sedmidubský.

Dnes se zdá neuvěřitelné, že někdy existovaly prezidentské duely, ve kterých po sobě soupeři neházeli špínu a neuráželi lidskou důstojnost. To neznamená, že by se šetřili nebo že by se boj odehrával vysloveně v rukavičkách. Spíš šlo o to, že taktika a záludnosti zůstávaly skryty pod povrchem, ve volebních štábech.

Od atentátu na prezidenta Kennedyho uplynulo už 60 let. Přesto nejsme o nic moudřejší, co se týče okolností, které k němu vedly, než byli lidé před oněmi šesti desítkami let. Co víme je, že patrně vraždil stoupenec castrovské Kuby Lee Harwey Oswald.

Egyptský důstojník a státník Anvar Sadat, spolutvůrce mírového procesu na Blízkém východě a nositel Nobelovy ceny míru, byl zavražděn v roce 1981.

Baptistický pastor, občanský aktivista a nositel Nobelovy ceny míru Martin Luther King byl ve svých devětatřiceti letech zastřelen v roce 1968.

Čínský komunistický aparátčík, jednu dobu proponovaný následovník Mao Ce-tunga, zemřel na následky týrání Rudých gard v době Velké proletářské kulturní revoluce.

Polský důstojník, odbojář, politický vězeň a zpravodajec Witold Pilecki byl v roce 1948 komunistickým režimem v politickém procesu odsouzen k trestu smrti a zastřelen.

Německý pastor, teolog, odbojář a politický vězeň Dietrich Bonhoeffer byl na samém konci války nacisty bez soudu popraven na přímý rozkaz Adolfa Hitlera. Narodil se v roce 1906 a jeho otec byl významný psychiatr a přednášel na univerzitě. Vystudoval teologii – promoval v roce 1927 – a krátce na to složil církevní zkoušky, díky nimž mohl působit jako duchovní, nejprve jako výpomocný kazatel v Barceloně.

Uplynulo 105 let od založení společného státu Čechů a Slováků. My se naopak zaměříme na jeho rozpad. Anebo ne. Co kdyby se Československo začátkem roku 1993 nerozdělilo?

Československé milice byly po 17. listopadu 1989 v pohotovosti. Dokonce se začaly sjíždět do Prahy, aby potlačily revoluční dění. Nakonec však nedostaly finální rozkaz k akci. Co kdyby ho dostaly? Byla by sametová revoluce méně sametová? Zůstali by po zásahu milicionářů mrtví, jako tomu bylo při potlačení demonstrací v lednu 1969?

Okupace naší země v noci z 20 na 21. srpna 1968 byla rychlá a nečekaná. A vyžadovala rychlé reakce. Za mnohé se dodnes nemusíme stydět. Nejvyšší představitelé státu se jasně vymezili proti okupantům. Jenže to tak vůbec nemuselo být. Nepředvídatelné situace mohou vyvolat nepředvídatelné odezvy. Na jednu takovou se zaměří 2. díl seriálu Coby kdyby tak trochu jiné Historie Plus.

Plzeň samozřejmě osvobodili Američané, kdo by o tom pochyboval? To však neznamená, že bychom se nemohli zamyslet nad jiným možným vývojem. Třeba jak by vypadaly dějiny naší země, kdyby do ní spojenci ze západu na sklonku 2. světové války vůbec nedorazili? V říjnovém seriálu tak trochu jiné Historie Plus o alternativních dějinách vám takové zamyšlení nabídneme.

Žádní dva lidé nejsou zcela stejní, ale něco mají přece jenom společné. A to napříč letopočty. Je to strach ze smrti. Dokazuje to více než 4 tisíce let starý Epos o Gilgamešovi, jeden z nejstarších příběhů, jaké lidstvo dnes zná.

V pozdním létě roku 1938 se rozhodovalo o osudu Československa. Sudetoněmecká menšina žádala odtržení od Československa a nejprve skrytě a později otevřeně žádala připojení k nacistické Třetí říši.

Ukrajina je v posledních měsících opět těžce zkoušenou zemí. Úrodné roviny východní Evropy nájezdníky lákají stále. Lidské utrpení se tam vrací příliš často a je to přitom jen pár hodin jízdy autem. Nejstrašnější kapitolu moderních dějin Ukrajiny napsal začátek 30. let.

V roce 1820 se narodila jako nemanželská dcera Barbora Novotná, která po sňatku rodičů dostala jméno Barbora Panklová. V české literatuře i historii je však známá jako Božena Němcová, autorka proslulého románu Babička s podtitulem Obrazy venkovského života.

Jak se proměňovala v čase a v závislosti na mocných, o tom natáčela Naďa Reviláková.

„Tož to ne!“ Tak prý zněla první slova prezidenta Masaryka po přečtení prozatímní ústavy Republiky Československé. A hned začal usilovat o nápravu. První, ještě prozatímní Ústava začala platit v rekordním čase. Pouhé dva týdny po vzniku nového státu. A o necelého půl roku později se dočkala výrazné novelizace.

Ústí nad Labem a Spolchemie – město a chemický podnik k sobě patří už 170 let. Původně sodárna využila blízkost řeky, nové železniční dráhy a uhlí. Šlechtici a boháči založili ústeckou chemičku 13. února roku 1856. Tehdy se jmenovala Rakouský spolek pro chemickou a hutní výrobu.

„S mírnou nadsázkou můžeme říci, že ne úspěchy spjaté s povoláním, ale koníček – vášeň pro sbírání a studium starých map – učinil Bernarda Pavla Molla (1697–1780) nesmrtelným,“ píšou v úvodu výpravné publikace její autoři Eva Chodějovská a Jiří Dufka.

V jeho pěstování  totiž navzdory všem překážkám patříme stále mezi nejlepší na světě. Více v Historii Plus Veroniky Kindlové.

V českých zemích se chmel pěstuje už od středověku. V menší míře se používal pro léčivé účely, nebo jako potrava, kdy si labužníci pochutnávali na mladých chmelových výhoncích, které se prý chutí podobají chřestu. Především se chmel ale vysazoval proto, že se šišky používají k ochucení piva.

Byl řadu let nejbližším druhem Toyen. Proslulá malířka ho během války dokonce ukrývala ve vlastní koupelně, aby jako Žid nemusel nastoupit do transportu. Společně pak v roce 1947 emigrovali do Paříže. Přesto básníka, fotografa, výtvarníka a filmaře Jindřicha Heislera zná dnes už jen málokdo.

Židovská komunita byla po dlouhá staletí nedílnou součástí společnosti také na Moravě. Přestože přístup zemských vládců i šlechty k této vrstvě obyvatelstva byl proměnlivý, Židé tvořili důležitou složku hospodářského života především v menších městech. Pozornost si v tomto ohledu zaslouží i Holešov dnes ležící v okrese Kroměříž.