Echo Podcasty

Kateřina Konečná zvažuje žalobu na Danuši Nerudovou. Lídryně Starostů do euro voleb před pár dny napsala na Twitteru, že Kateřina Konečná a komunisty „jsou košťata a zločinci.“ Bude se Konečná bránit? „Ano, zvažuji žalobu, jako předsedkyně KSČM jsem odpovědná za víc jak osmnáct tisíc našich členů, kterých se to dotklo, které paní Nerudová urazila. Mám povinnost se jich jako předsedkyně zastat.“ 

V rozhovoru hovoří i o výrocích starosty za ODS Pavla Novotného, který se na sociální síti necitlivě vyjádřil o Anně Slováčkové. Jeho chování a komentáře jsou podle Konečné přesahem morálních hranic, Novotného označuje za „ubožáka“ a vysvětluje, že jeho způsob komunikace a zapojení dětí do politických útoků je pro ni nepřijatelné. Chování Novotného považuje za zcela nevhodné a neprofesionální. 

„Premiér Fiala se měl omluvit, myslí si, že všechny věci vymlčí. To, že se neomluví je stejné, jako by výroky Novotného schvaloval.“ Dodává, že ODS se měla od Novotného výroků a postojů distancovat. 

Volby do Evropského parlamentu jsou prý hlavně referendem o míru, Konečná tvrdí, že v EU čím dál víc sílí hlasy po společné zbrojní a obranné politice, hovoří o plánech EU na zvýšení vojenských výdajů a vytvoření postu komisaře pro obranu. Kritizuje tyto kroky jako odchýlení se od původního mírového zaměření EU, které by mohlo vést k militarizaci unie a zvýšení zbrojních výdajů místo investic do jiných oblastí, jako je zdravotnictví. Konečná varuje před eskalací konfliktů a poukazuje na to, že podpora zbrojení a vojenských výdajů není cestou k míru. Vyjadřuje obavy, že EU se stává spíše vojenským než mírovým projektem, což považuje za negativní vývoj. Konečná mluví také o potřebě nové bezpečnostní konference a nastolení nových bezpečnostních záruk, které by předešly konfliktům jako je současný rusko-ukrajinský konflikt. EU by podle ní měla hrát roli zprostředkovatele a hledat diplomatické a mírové řešení mezinárodních konfliktů, místo toho, aby se dále militarizovala. 

Konečná se ohradila proti kritice, že KSČM by se měla více distancovat od své historie. Uvedla, že na veřejných shromážděních a v diskuzích s občany téměř nezaznívají odkazy na komunistickou minulost. V kontextu budoucího směřování a případného úspěchu v nadcházejících volbách Konečná naznačila, že pokud se "Stačilo" osvědčí jako přitažlivá značka, může to vést k dalšímu spojení politických sil pod tímto brandem. "Pokud to lidé chtějí, budeme jednat o dalších krocích," řekla s tím, že vše závisí na výsledcích voleb.  Konečná zdůraznila, že absence komunistické symboliky na webových stránkách koalice "Stačilo" není způsobená studem za KSČM, ale je to strategické rozhodnutí. "Stačilo je náš vzkaz, je to, co chceme komunikovat," uvedla Konečná. Vysvětlila, že logo a marketingová strategie jsou navrženy tak, aby respektovaly rovné podmínky všech koaličních partnerů a aby bylo jasné, co koalice zastupuje.

Argentinský prezident Javier Milei, známý svým excentrickým chováním, naordinoval své zemi tvrdá úsporná opatření. Devalvoval měnu, propustil tisíce státních zaměstnanců, o polovinu snížil počet ministerstev. Podle hlavního analytika Hrot24 Miroslava Zámečníka by se některými jeho opatřeními mohlo inspirovat i Česko. 

V polovině června Milei dorazí do Česka, kde mimo jiné převezme cenu od Liberálního institutu. „Proti Mileiovi jsou všichni tzv. radikální ministři hospodářství a financí za posledních mnoho let ve všech ostatních zemích hovňousci,“ říká s nadsázkou Zámečník. „Devalvovat měnu o 50 procent je hodně rázný krok, který samozřejmě, pokud není doprovázený dalšími opatřeními, okamžitě zvýší inflaci. Takže co proti tomu? Proti tomu jde ořezávání výdajů, ale drastické,“ popisuje Zámečník. Jenže v Česku podle něj není na podobné zásahy atmosféra: „Na nás je to radikální. Ale to je důsledek toho, že Česko vůbec nemá pocit, že by narazilo hlavou na zeď,“ dodává Zámečník. 

Argentinský prezident je typickým zástupcem rakouské ekonomické školy, jeho časté srovnávání s Trumpem ale nesedí. „Milei patří ke skupině lidí, kteří nechtějí zvyšovat daně v žádném případě, ale nenávidějí rozpočtové deficity. Prostě mít vyrovnané rozpočty byla správná a žádoucí věc,“ říká Zámečník. 

Pokud bychom podle něj měli Mileie srovnat třeba s bývalým českým prezidentem Václavem Klausem, tak by z toho Klaus vyšel spíš jako umírněný: „Milei prostě řeže motorovou pilu, zatímco Klaus si dělal výpisky, to je prostě úplně jiný typ.“  

A pokud bychom měli vztáhnout některé recepty Mileie na českou realitu, třeba na současnou debatu ohledně výběru šéfa ministerstva pro vědu, výzkum a inovace, tak by, podle odhadu Zámečníka, tento rezort argentinský prezident nebral jako okrajový, ale naopak by mu věnoval ještě větší pozornost.

„Absolutně nejdůležitější záležitost, která rozhodne o budoucnosti Česka, je to, jestli věda, na kterou dáváme dvě procenta HDP, začne generovat nějaké reálné výsledky,“ dodává Miroslav Zámečník. 

Rodilý Madriďan vzpomíná na hezké mládí na madridském sídlišti, katolickou výchovu a dětství v končící době frankistického režimu. Co Španělé přinesli světu? Dobrodružství, hrdinství a "černou legendu". Jsou Španělé krvelačný národ? Jaké bylo dětství v Madridu na konci diktatury? Proč je Madrid tak příjemné město a za co vděčí Španělsko Frankově diktatuře? Nejen o tom v dnešních Výpravách Jiřího Peňáse! 

Franz Kafka prý ve svých dílech znázorňuje anonymní všemoc systému, která jako železná pěst dopadá na bezmocného jednotlivce. Aspoň tak zní nejčastější interpretace Procesu i dalších Kafkových děl. „Zvláštní,“ říká třeba současný francouzský filosof Geoffroy de Lagasnerie. Stoleté výročí spisovatelovi smrti slaví nedůvěrou vůči takovému podání. Ve své knize Nedůvěřovat Kafkovi ukazuje, jak nás taková svůdná interpretace, kterou nazývá únikem do bizarnosti, odvádí od pozornosti vůči skutečným problémům právního systému.

Ale Geoffroy de Lagasnerie je jen jedním z mnohých interpretů, které hledají nové cesty ke Kafkovi a odmítají z něj udělat nejapně obdivovaného klasika uvězněného do jednoho typu čtení. Mimořádně živé čtení předložil německý filozof Rüdiger Safranski ve své knize Kafka. Psát o svůj život. Dosud jsme prý Proces četli špatně. Problém není ani tak v procesu jako v Josefu K., který neustále u sebe hledá vinu, dokonce sám sebe obviňuje. Vždyť jakmile je seznámen s tím, že půjde před soud, ihned přemýšlí, jestli by se rovnou neměl zabít.

Takhle snadno to člověk balí? Co je to za malomocné uvažování? Bohužel naše, odpovídá Safranski. Bezmezně přeceňujeme systém, normy, moc druhých nad naším životem. Proces nechce Josefa K. odklidit. Naopak jej burcuje, aby si konečně hleděl sám sebe. Takto lze skutečně interpretovat slova vězeňského kaplana v závěru knihy: Málo myslíte na sebe a přespříliš hledáte pomoc u druhých. Jinými slovy, čím více myslíme na proces, tím mocnější je. Čím více jsme přesvědčeni o své vině, tím více se k ní poutáme. Jsme jako vězeň, který si myslí, že ta šibenice venku se staví pro něj, tak jí raději běží hned vstříc a rychle se sám oběsí.

Ale proč se natolik rádi noříme do vlastní provinilosti? I na tuto otázku se ptá Tereza Matějčková v podcastu věnovaném jubileu spisovatele, který jako málokterý druhý vstoupil do filosofie dvacátého i jednadvacátého století.

Kapitoly

I. Vzdej to! [začátek až 16:39]

II. Josefe Pomluvači, soud od tebe nechce nic. [16:39–34:20]

III. Vina dvojí existence. „Kéž nadejdeš ty můj neviditelný soude.“ [34:20–51:13]

IV. Psaní a láska: Dvě cesty, jak zachránit, co zachránit nepotřebuje [51:13–až konec]

„Je otázka, jestli ještě pořád funguje tržní hospodářství, v situaci, kdy evropské i národní dotace znamenají miliardy na trhu, na které si chce každý sáhnout. Dotace jsou dnes už nutnou součástí fungování firem,“ říká Martin Kudrna, ředitel Divize Midsize Business ve společnosti Seyfor.

Martin Kudrna popisuje, jak nové nástroje a umělá inteligence mění fungování byznysu. „Pochopit technologie může pomáhat, ale současně to znamená zásadní změny v systému, stylu a organizace práce.“ Majitelé firem často chtějí změnu fungování a implementování nových řešení, to ale blokují nebo brzdí řadoví zaměstnanci.

Jeho divize tak řeší, jak know-how jednotlivců přenést do systému dostupného pro všechny. Kudrna ale tvrdí, že i středoevropské země se stávají stále otevřenější změnám. Vývojářům kdysi doporučoval, aby se podívali na filmy Julese Vern. Věci, které se zdály nemožné, dnes normálně fungují a využívají se.

Společnost Seyfor patří k největším dodavatelům ICT řešení v Evropě. Firmám dodává účetní, ERP, CRM, mzdové a personální systémy, software pro řízení výroby i velká, na míru připravená technologická řešení včetně kyberbezpečnosti nebo datové analytiky.

V rozhovoru Martin Kudrna mluví také o pobytu ve tmě, který absolvoval a všem by ho i doporučil. Jako hlavní benefity vnímá zklidnění a zbavení se dlouhodobého vyčerpání. Ve tmě podle něj přijdete hned o dva smysly – zrak a sluch, protože prostor, kde byl, byl téměř odhlučněný.

Hlavním tématem aktuální Echo Porady byla převratná britská studie, která mění pohled na problematiku transgenderu. „Standardní vědecké procesy byly utlumeny a tento medicínský problém byl unesen ideologií,“ cituje Tereza Matějčková uznávanou pediatričku Hilary Cass. Stejně tak Ondřej Šmigol z její zprávy připomíná, že nejsou důkazy, že by blokátory puberty u dětí snižovaly riziko sebevraždy.

A jaká je situace v Česku „Ústavní soud s největší pravděpodobností rozhodne o tom, že pro změnu pohlaví už nebude nutná operace. To je další ústupek sektářským ideologiím,“ říká Dalibor Balšínek. Navíc genderové novoty se dostávají i do oficiálních materiálů ministerstva školství.

A na závěr si komentátoři týdeníku Echo připomněli dvacet let Česka v Evropské unii. „V Evropě se pořád žije nejlíp na světě. EU se proměnila a proměňovat se bude. Každá říše měla období rozkvětu a úpadku. A taky nějakou symbolickou ideu. Ta tu teď chybí,“ soudí Jiří Peňás. „Původní příběh EU ani nebyl ekonomický, ale spíš šlo o to umenšit rozdíly mezi národními státy. A tím vytvořit prostor pro mír,“ říká Matějčková. „Z Evropské unie se stala revoluční organizace, v důležitých oblastech je třeba kvůli green dealu vypnutá demokracie,“ dodává Daniel Kaiser.

Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.cz

TikTok je ta nejvíc dynamicky rostoucí síť současnosti, velice populární je zvlášť mezi mladými lidmi. Budoucnost TiktToku je ale velice nejistá. Ve Spojených státech byl přijat zákon, který podmiňuje další dostupnost sítě v USA jejím prodejem americkému majiteli, je totiž vnímána jako potenciálně nebezpečný nástroj čínského režimu použitelný jak pro propagandu, tak i pro špionáž. Evropská unie zas zdůrazňuje údajně neblahý a destruktivní vliv TikToku na psychický stav především dětských a dospívajících uživatelů. Redaktor Týdeníku Echo Ondřej Štindl debatoval o (ne)smysluplnosti snah omezit TikTok se sinologem Filipem Jiroušem a antropoložkou Marií Heřmanovou. Zastoupen měl být i pohled psychologů, bohužel ale pozvaná specialistka musela účast na poslední chvíli z vážných důvodů odříci.

Hostem předvolebního speciálu Echo Pavla Štrunce byl europoslanec s lídr Spolu pro eurovolby. „Musíme skončit s vítací kulturou, nesmíme v Evropě přivítat úplně každého, kdo si chce trochu přilepšit. Nekontrolovaná migrace hlavně z oblastí blízkého a středního východu a severní Afriky, to jsou lidé, kteří jsou mnohdy neintegrovatelní,“ tvrdí Vondra a v rozhovoru akcentuje svoje obavy z nekontrolované migrace a jejího vlivu na bezpečnost a sociální soudržnost v Evropě.

Lidé v Evropě podle něj chtějí bezpečnost a to je také téma, které bude výrazné v předvolební kampani. „Pokud nebudeme bezpečí Evropy brát vážně, tak to může rozbít Unii jako takovou. Evropa se najednou dostala do situace, kdy Američani inovují, Číňani vyrábějí a my to jako máme všechno platit. Politik musí reflektovat obavy lidí, a musí nabízet nějaká řešení, jak ten strach eliminovat,“ dodává Vondra a tvrdí, že strach jako nástroj volební kampaně je špatně a politici, kteří se snaží šířit strach, mohou vést k negativním důsledkům pro společnost: "Jako strach je špatný rádce, to přeci je takové hezké české úsloví, nemůže strach být jako motivem našeho kounání nebo dokonce snad cílem, jako našich aktivit, šíření strachu, to v žádném případě."

Vondra tvrdí, že to, že česká vláda se u migračního paktu zdržela hlasování, podle něho signalizuje nesouhlas s konečnou formou paktu: "Já to chápu tak, že koalice pěti stran se neshodla. Je to chyba ministra Rakušana, který nejdřív souhlasil, ale neuvědomil si všechny důsledky.“

Dodává, že česká vláda sice hlasováním ukázala svůj nesouhlas, finální dopad paktu ale bude záviset na většinovém rozhodnutí EU: "Ale je to jen demonstrativní akt, protože na samotné věci to nic nemění. To je věc, která podléhá většinovému hlasování."Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.cz

Dva bývalí italští premiéři Mario Dragi a Enrico Letta dostali zadání od šéfky Evropské komise Ursuly von den Leyenové, aby přišli s doporučeními pro rozvoj jednotného trhu zvýšením konkurenceschopnosti Evropské unie. Podle hlavního analytika Hrot24 Miroslava Zámečníka je nejpodstatnějším zjištěním, že jednotný trh není jednotný: "je vlastně strašně fragmentovaný, to je místo, která nás nejvíc bolí, zvlášť když EU srovnáme s Čínou a Spojenými státy", dodává. Oba pánové si vzali na mušku dva důležité segmenty: telekomunikace, které jsou rozdělené podle národních hranic. "Jsou sice nadnárodní společnosti, které mají, jako i v Česku, své dceřiné společnosti, ale to prostě není jednotný trh v tom pravém slova smyslu." Další věc, kde ta fragmentace je značná, je bankovnictví a kapitálový trh. Zámečník upřesňuje: "Evropa, pokud chce konkurovat Číně a Spojeným státům, tak musí pokročit na tom jednotném trhu, pokud jde o schopnost mobilizovat kapitál a alokovat ho do těch odvětví, kde na velikosti hodně záleží". Zároveň ale upozorňuje, že bankovní sektor byl tak zregulován, že chybí jakákoliv chuť bank podporovat rizikové podnikání. "Kapitálový trh nám nefunguje. Takže pojďme s tím něco dělat a to rychle, jinak nás ostatní úplně předběhnou. Vezměte si, že Amerika za 20 let zbohatla o 60%, Evropa ani ne o 30%", upřesňuje. Podle Miroslava Zámečníka by orgány EU měly být méně háklivé na přeshraniční fůze, pokud se odehrávají uvnitř Evropy. Jinými slovy: nechme vytvořit giganty, které se budou moci utkat s těmi z USA a Číny. " Bude to mít velké dopady do soutěžního práva", upozorňuje ekonom a dodává: „pokud nás takové společnosti dostanou do té úrovně toho globálního hráče, který bude moct soustředit zdroje na výzkum a vývoj, tak to je cesta, jak EU může odvrátit svůj pád. "Úkol pro Čechy znamená mít aspoň pár excelentních výzkumných univerzit a být schopen s našimi doktorandy vstupovat do mezinárodních týmů a participovat v nich. Prostě ne, že něco tu a tam urveš a budeš si to tady pytlíkovat, to ne", varuje Zámečník. Velký problém vidí v tom, že Česko nemá ani jednu vysokou školu v první dvoustovce, "problém je v tom, že velké peníze z EU půjdou špičkovým, výzkumným univerzitám a tomto ohledu není Česko v dobré pozici", uzavírá Zámečník. Pokud chceme být konkurenceschopní, tohle musí, podle něj, země mít jako prioritu.

Máloco se zdá být tolik v rozporu s duchem doby jako stoicismus. Zatímco stoici chápou apatii, tedy nepřítomnost emocí jako žádoucí, naše doba se v emocích koupe. Stoici by to také nepřeháněli s empatií, zatímco ve veřejné diskusi má empatie, zdá se, status nezpochybněný. Často také slýcháme, že máme myslet pozitivně, ale stoici mají za to, že přesně to je otrocké. Člověk si má místo toho pravidelně vizualizovat své největší strachy, a tím jim brát ostří.

A přesto se stoicismu tolik daří. Hlásí se k němu váleční hrdinové, vývojáři ze Silicon Valley, filozofové i vědci. Autorka podcastu Tereza Matějčková si ve svém novém podcastu položila otázku, v čemže tkví síla stoicismu. Důležitým motivem je stoická nauka o emocí, která ovlivnila třeba i přední filozofku současnosti Marthu Nussbaumovou. Stoici tvrdí, že emoce jsou soudy, což pro ně znamená, že neunikají naší vůli tak, jak si často myslíme, anebo si dokonce namlouváme.

Ve vyhrocené podobě tuto teorii zastával i Jean-Paul Sartre, který se rovněž hlásil ke stoikům a tvrdil, že člověk se rozhoduje, jak se bude cítit. Není to natolik spekulativní ani ztřeštěné, jak se může zdát. To, že se člověk hroutí až v bezpečí nebo onemocní po odeznění největšího stresu, není výjimečný jev. Terapeuti v kognitivně behaviorální tradici na tento vhled navazují: za emocemi je třeba hledat soud, který můžeme opravit.

Sem vstupuje klíčové stoické duchovní cvičení: praemeditatio malorum, což je meditativní zaměření na to, čeho se bojíme. Donald Robertson, kognitivně behaviorální terapeut, ale rovněž autor knihy Myslet jako římský císař, tvrdí, že přesně takové předjímání úzkostí i budoucích těžkostí je třeba pěstovat v laboratoři lidské mysli: člověk si má představovat to, čeho se obává – od pavouků po smrt – a zde zjišťovat, že se, možná, není čeho bát. Následně je třeba od představ, alespoň v případě strachů typu „pavouci“, přejít k reálné expozici. Vystavovat se stresorům zbavuje strachu, a tím osvobozuje.

Kapitoly

I. Stoici učitelé odolnosti? [začátek až 9:40]

II. Kosmopolitismus, láska k osudu i racionální povaha emocí [9:40–23:00]

III. Ctnost je poznání. [23:00–36:50]

IV. Marcus Aurelius a jeho duchovní cvičení [36:50–51:10]

V. Stoicismus v současné terapii: Léčba strachem [51:10 až konec]

Stalking, amfetaminy, demence, Instagram! Tentokrát probereme opravdu všechno. Přežila by hlavní postava Sobíka ve filmu Mandragora? Jaké je maximální množství kokainu, po kterém ještě natočíte skvělý film? Existuje něco jako dementní verze Depeche Mode? Vyhráli ceny Magnesia Litera ti "správní lidé"? Jde psát o nudě tak, aby nás to nenudilo? Lze přiblížit poezii většinové společnosti? A hlavně! Co říct, až potkáte Ježíše Krista? 

Obsazení: Ondřej Štindl, Libor Staněk II., Jakub Peřina             

Diskutovaná a zmiňovaná díla: Sobík (r. Richard Gadd) https://m.youtube.com/watch?v=eafm1gB6SCM&pp=ygUVYmFieSByZWluZGVlciBuZXRmbGl4, Tereza Semotamová: Radikální potřeby, https://argo.cz/?post_type=book&p=171076, Taylor Swift: The Tortured Poets Department https://open.spotify.com/album/5H7ixXZfsNMGbIE5OBSpcb?si=FR71Ge_qQg-_p1bb8G1MYg, Wolfgang Tillmans: Build From Bere, https://open.spotify.com/album/60kr1wZpJUkK5DEEQeSBTP?si=GyPmcoyBRgupHDGluB7xkA, Mina: Studio Uno '66 https://open.spotify.com/album/5VJwsvkoleg0ueybquIjT1?si=-Ta8uscETZeDRXdCTLHuyQ, Cindy Lee: Diamond Jubilee https://m.youtube.com/watch?v=_LJi5na897Y&pp=ygUZY2luZHkgbGVlIGRpYW1vbmQganViaWxlZQ%3D%3D, Body Double (r. Brian De Palma) https://m.youtube.com/watch?v=vMG8V7Am8zI&pp=ygUVYm9keSBkb3VibGUgZGUgcGFsbWEg, Monkey Man (r. Dev Patel) https://m.youtube.com/watch?v=g8zxiB5Qhsc&t=49s&pp=ygUSbW9ua2V5IG1hbiB0cmFpbGVy, Love Lies Bleeding (r. Rose Glass) https://youtu.be/BF_J3-DmiS0?si=osBh3T1mVLt__y8l, Daaaaaalí! (r. Quentin Dupieux) https://m.youtube.com/watch?v=i6dYRzRTyvY&pp=ygUOZGFhYWxpIHRyYWlsZXI%3D, Ceny Magnesia Litera, https://echo24.cz/a/HkyhM/zpravy-panorama-literarni-cena-magnesia-litera-knihy-matejckova-buh-je-mrtev, divadelní hra Oheň a popel (r. Roman Polák), https://divadlobolkapolivky.cz/predstaveni/ohen-a-popel/, Domáce práce: Juliana Sokolová https://www.databazeknih.cz/knihy/domace-prace-529508, článek Instagramová poezie https://magazin.aktualne.cz/kultura/poezie-instagram-stancakova/r~2b3652f6fe4311ee9a9dac1f6b220ee8/

Českou politickou scénou cloumají dvě aféry Andreje Babiše – nový vztah a odmítnutí vládního návrhu důchodové reformy. „Co se rozchodu týká, Babiš navazuje na tradici. Rozvedli se Mirek Topolánek, Jiří Paroubek, Bohuslav Sobotka i Petr Nečas,“ připomíná v podcastu Echo Porada Ondřej Šmigol.

Tereza Matějčková říká, že tanečky kolem důchodů jí nepřijdou politicky promyšlené: „Politici ANO se na reformě s vládou shodli, ale pak to revidoval jejich šéf z dovolené na Maledivách.“

Komentátoři Týdeníku Echo probrali také plán lidovců na vyšší odvody pro bezdětné. „Restrikce nejsou vhodné, ale pozitivní podpora rodiny je na místě,“ soudí Dalibor Balšínek. „Pětina párů je ze zdravotních důvodů neplodná. Nenarušuje to rovnost před zákonem?“ oponuje Matějková.

A co propalestinské protesty na amerických univerzitách? „Protestující narušují výuku a na transparentech mají, že okupace skončí, až židé odejdou – do Evropy, USA…,“ říká Šmigol. „Protesty jsou možná antisionistické, ale ne antisemitské,“ tvrdí Kaiser.

Celý podcast sledujte na http://www.echoprime.cz

Evropské volby v rozhovorech Pavla Štrunce! „Program SPD do evropských voleb jsem schopný celý podepsat,“ říká Petr Mach, volební lídr koalice SPD a Trikolory. Mezi základními body programu, které Mach s SPD a Trikolorou sdílí, je odmítnutí Green Dealových regulací, migrace spojené s migračním paktem a zavedení eura. Tyto postoje jsou dlouhodobě součástí Machovy politické agendy a nyní se staly klíčovými tématy pro SPD a Trikoloru: „Lidé se diví, že jsem na kandidátce s lidmi jako Ivan David, ale on podepisuje stejné věci jako já. Jsme proti těm Green Dealovým regulacím, proti migračnímu paktu, proti zavedení eura. To je vše, co já dlouhodobě hájím a má to teď naše koalice SPD a Trikolora v programu jako hlavní věci," dodává Mach. Petr Mach v rozhovoru mluví o reakci rodičů na jeho spojení s SPD a říká: „Pro rodiče je SPD červená linie. Přebírají z médií, že to je populistická strana. Ale není to tak, že by se se mnou kvůli tomu nebavili, prostě měli na to absolutně jiný názor." Dodává ale, že do rodiny se politika podle něj zatahovat nemá a sám se divá na věci pragmaticky. V rozhovoru Petr Mach zmiňuje situaci, kdy ministr Dvořák označil SPD za fašisty. Mach na tuto obvinění reaguje slovy: „Zažívám takové útoky a nadávky nejen od představitelů vládní koalice, kdy ministr Dvořák řekne, že jsme fašisti, já mu říkám, co jako na nás vidíte fašistického, vy to používáte jenom jako nějakou politickou nadávku, ale zkuste říct argument.“Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.cz

V roce 1994 se tehdy osmadvacetiletý výtvarník Jiří Černický rozhodl proniknout do nitra černé Afriky. Skoro nic o ní nevěděl, neměl skoro žádný plán a prostředky, měl je nepřekonatelnou touhu po poznání a zážitcích.

Šel většinou pěšky, bez podrobnější mapy, sám a na vlastní pěst. Skoro každý, kdo ho potkal, nad ním kroutil hlavou, pokud ho nechtěl okrást. Každý mu radil, ať dál nejde, že dál už nic není. On přesto šel, neboť vášnivá snaha dotknout se srdce temnoty byla silnější. O tom, kam došel a co při tom spatřil, vypráví v sedmém díle Výprav Jiřího Peňáse.

„Lidé nejsou připraveni koexistovat s miliardami současníků s plným vědomím jejich bytí,“ píše německý filozof Peter Sloterdijk. Právě takovou koexistenci nám umožnila digitalizace, která vytváří obrovský prostor pro indiskrétnost. Díky sociálním sítím se mnohem častěji ocitáme v intenzivním emociálním vztahu s lidmi, které sotva známe.

Tyto emoce nebývají vždy pozitivní – právě naopak se zdá, že současnost je prosycena nenávistí. Společnost je prý polarizovaná, lidé se vůči sobě chovají nesmiřitelně. Cyklisté nenávidí motoristy, motoristé cyklisty. Proč tolik nenávisti? Možná i proto, že to, co nás dnes spojuje, nejsou tradiční autority, ale hvězdy – herci, sportovci, youtubeři, modelky, kterými se chceme připodobnit. Jenže titíž lidé, které obdivujeme, v nás vyvolávají averzi. Lidé, které obdivujeme, nás přitahují proto, že mají něco, co my nemáme – a přesně ze stejného důvodu je máme sklon obdivovat i nesnášet.

Možná proto vznikl zvláštní obrat hate watching – lidé až nutkavě vyhledávají ty, kteří jim nepřekonatelně vadí a pak na ně nenávistně zírají. Jistěže tento fenomén není nový. Nenávidělo se vždy. Fascinaci nenávistí výstižně popsal René Girard ve své knize Obětní beránek. Společnost stojí na přitažlivosti, tedy na tom, že tíhneme ke stejnému, ale rovněž na elektrizující nevraživosti. Neodolatelná přitažlivost a stejně silná nesmiřitelnost bývají dvě strany jedné mince.

Není v tom případě na místě tvrdit spolu s rakouským filozofem Konradem Paulem Liessmannem, že nenávist netřeba nenávidět a sociální sítě jsou naopak prostorem, kde se lidé neškodně vyřádí? Lze zajít dále a spolu s americko-dánskou filozofkou Berit Brogaardovou tvrdit, že existuje nejen zničující, ale rovněž pozitivní, tzv. kritická nenávist, která společnost otužuje, dokonce může být branou k morální vizi?

Autorka podcastu Tereza Matějčková se zabývá i těmito možnostmi, nakonec je však zavrhuje. Obtíží nenávisti je okolnost, že se jedná o postoj, který tíhne ke snaze svůj objekt zničit. Neskýtá proto možnost změny, naděje, diskuse. S nenávistí navíc bývá spjatá sebenenávist. Nenáviděnému přisuzujeme moc, které se obáváme a kterou sami v sobě postrádáme. Zatímco soupeři se mohou respektovat, a tím vzájemně motivovat, tkví nenávist v otravě sebe sama.

Kapitoly

I. Ztráta indiskrétnosti počátkem nenávisti? [začátek až 8. minuta]

II. Nenávist: cit (nebo postoj?) směřující k eliminaci [od 8. minuty do 24.30]

III. Může být nenávist správná? [od 24.30 do 37:18]

IV. Nenávist je jako pořídit si oční vadu. [37:18–42.33]

V. Mimetická touha: Nenávist má něco z víry. [42.33–55.55]

VI. Nenávist je volání o pomoc. [55.55–konec]

Hnutí Starostů a nezávislých oživuje nápad s názvem bankovní sektorová daň. Vede ho k tomu hlavně to, že příjmy státu z daně z mimořádných zisků nejsou tak vysoké, jak vláda očekávala. Podle STAN zvlášť banky v případě windfall tax zůstaly za očekáváním. Analytik Hrot24 Miroslav Zámečník ale namítá, že daň může poškodit jak finanční domy, tak zejména klienty.„Hnutí STAN se zjevně snaží nějak odlišit,“ říká Zámečník a upozorňuje, že jedna ze stran vládní koalice má nově marketingové poradce ze Slovenska. A právě v zemi někdejších federálních partnerů je bankovní daň velmi tvrdá. „Je založena jako přirážka k dani z příjmu a je hodně vysoká. Efektivní sazba daně pro banky bude vysoko přes čtyřicet procent,“ zdůrazňuje analytik.Banky podle Zámečníka podobnou daň „zoufale nechtějí“. Pokud by prošel nápad ze strany Starostů, šlo by o špatný signál z hlediska finančních institucí i klientů. „Tohle je sektor, který funguje a dává krevní oběh celému organismu. Proč bychom měli zašpuntovávat artérie?“Sektorová daň uvalená na banky by zásadním způsobem zasáhla do finanční obslužnosti ekonomiky, omezila by disponibilní zdroje bank na poskytování úvěrů a tím by vyvolala nebezpečí oslabení ekonomického výkonu a zvýšení nezaměstnanosti, míní.Zdražily by se úvěry firmám i individuálním klientům. „Odnesou to zejména vkladatelé, dlužníci a z části zaměstnanci. Vždycky za to zaplatí tyto tři skupiny a akcionář. Ten zaplatí víc, ale nebude jediný,“ uzavírá Zámečník.Banky odmítají, aby byly předmětem takového zdanění. Argumentují, že mají spíš zájem jít třeba do projektů na financování infrastruktury, které mají být dělané PPP modelem. Jaké to bude mít další ekonomické a politické konsekvence? Proč tímto nápadem z pera vládního hnutí může akorát posílit opozice? Poslechněte si podcast. X: http://twitter.com/echo24cz Facebook: http://twitter.com/echo24cz

Vzdělávací systém čekají velké změny, které mají zasahovat nejen do výuky, ale i do nastavení školského systému. Co všechno má být jinak a co je třeba, aby se tentokrát změny ve vzdělávání skutečně přenesly do praxe?

O tom přišli diskutovat ministr školství Mikuláš Bek (STAN), ředitel Národního pedagogického institutu Ivo Jupa, předsedkyně správní rady Nadace České spořitelny Dana Brandenburg a programová manažerka Partnerství pro vzdělávání 2030+ a poradkyně prezidenta republiky pro vzdělávání Silvie Pýchová.

Podcast vznikl ve spolupráci s Národním pedagogickým institutem - https://www.npi.cz/

Hostem Echo Porady byl tentokrát významný fyzioterapeut Pavel Kolář, který v minulosti pečoval o prezidenta Václava Havla a staral se také o řadu vrcholových sportovců.

„Vyšetření jsou různá. Profesor Vojta, jeden z mých učitelů, daleko lépe viděl a jeho metody hodně vycházely z pozorování. Profesor Lewit zase dokázal pod listem papíru nahmatat vlas, takže spoléhal na palpaci,“ popisuje Kolář klasické diagnostické metody, které podle něj musejí jít ruku v ruce s technologiemi a moderní vědou. Ta dnes dovedla léčení až na molekulární úroveň, ale podle Koláře je potřeba její vliv vyvažovat.

Proč je na jednu stranu potřeba nehrbit se, ale také není vhodné sedět jako pravítko? Co všechno se dá diagnostikovat z toho, jak člověk chodí nebo stojí? Proč ve zdravotnictví chybí „manažer nemoci“? A je, nebo není sport zdravý?

S Pavlem Kolářem debatují Dalibor Balšínek, Tereza Matějčková, Bohumil Pečinka a Jiří Peňás.

Celý podcast sledujte na http://www.echoprime.cz

Jiří Machálek se před dvaadvaceti lety rozhodl, že zrealizuje park plný dinosaurů. Vášeň jeho malého syna ho donutila vážně přemýšlet o tom, jak postavit věrné modely. „Chtěl jsem skutečné dinosaury, ne park plný dráčků a soptíků. Spolupracujeme s Natural History Museum v Londýně, sledujeme moderní trendy v paleontologii a jdeme s nejnovějšími poznatky,“ říká Machálek.

Celý příběh začal tak, že v Plzni uspořádal výstavu dinosaurů a jen za léto ji navštívilo 160 tisíc lidí a dnes jeho parky navštíví dva miliony lidí ročně. Nyní provozuje osm zábavních parků v České republice, na Slovensku a ve Španělsku.„Rád bych v následující sezóně postavil autonomního dinosaura, který by se v parku procházel, je to ale dlouhá cesta,“ říká Machálek k plánům do budoucna. Také chce, aby jeho parky fungovaly i jako naučné projekty na výuku a školní exkurze, nejen jako prostor pro zábavu. Současně dodává, že by rád dostal i kredit od vědců.

Jeden z DinoParků fungoval i v Rusku, ale Machálek nechtěl v takové zemi dál podnikat a myslí si, že nyní už jsou všechny exponáty zničené a rozkradené. Plánuje naopak druhý park ve Španělsku.

V březnu jsme si připomněli třicáté výročí úmrtí Karla Kryla, v dubnu osmdesáté výročí jeho narození. Je to ještě autor, který má co říct?

Co vlastně zbylo z Karla Kryla a jeho legendy?

O tom v Salonu Echa diskutovali novinářka a básníkova dobrá přítelkyně Marta Bystrovová, novinář a autor knižního krylovského rozhovoru Půlkacíř Miloš Čermák, historik a novinář Martin Groman, literární vědec Jiří Zizler a divadelník, muzikant a právník Adam Rut. A protože připomínat výročí písničkáře bez jeho písní by nebylo uctivé, začali jsme právě písní.

"Česko-slovenské vládní vztahy poškodil premiér Fiala. Ke zrušení konzultací se slovenskou vládou nebyl důvod, Robert Fico se potkal se zástupci ukrajinské vlády a všichni byli spokojení. Je překvapení, že premiér Fiala měl takový velký problém, když Ukrajinci to tak nevidí. Nesetkalo se to s pochopením ani u Čechů, ani u Slováků, oba národy to kritizují, tvrdí bývalý slovenský ministr vnitra Vladimír Palko k situaci, kdy Česko v reakci na kroky slovenské diplomacie ve vztahu k Rusku ukončilo mezivládní konzultace se Slovenskem. 

Nebudou se tak z rozhodnutí českého premiéra Fialy konat společná jednání vládních kabinetů. Mezivládní konflikt podle něj nevyplývá z našich vzájemných vztahů ale z toho, že na válku na Ukrajině a příčinu vzniku konfliktu musíte mít jeden názor a máte li jiný, budete vytlačeni na okraj. Fiala je podle Vladimíra Palka s takovou situaci konformní, ale Slovenská vláda ne. Západ prý nedělal dobrou politiku před válkou a nejde jen rozšiřování NATO na Východ. Chce z Ukrajiny udělat baštu nepřátelskou k Rusku, také má máslo na hlavě.  

„Slováci už mají dost té progresivistické vlny, Peter Pellegrini dokázal trochu realističtěji mluvit o válce na Ukrajině, hodně lidí říká, že je jen loutkou a podržtaškou Roberta Fica, ale i on ho kritizoval a pokoušel se ho zlikvidovat, říká Palko k otázce směřování Slovenska po vítězství Petera Pellegriniho v prezidentských volbách. Palko v rozhovoru hovoří i o situaci slovenských médií, podle něj není na Slovensku problém v tom, kdo je jaké sexuální orientace, ale není podle něj přípustné, aby to média řešila a upozorňovala na to, kdo je jaké orientace. 

Pojem humanismu se hodí do ceremoniálních projevů. Ale víme, co to je? Uměli bychom jej definovat? Émile Durkheim, nejen sociolog, ale rovněž jeden z klíčových myslitelů humanismu, jej označil za náboženství pro sekularizovanou společnost a tvrdil: jádrem humanismu je fakt, že člověk je zde zároveň uctívajícím i uctívaným. Sám v kontextu dreyfusiády, zvláště v eseji „Individualismus a intelektuálové“, ukázal, že mu nejde o posvěcení egoismu. Spíše hovořil o posvátném individualismu, v němž ctíme důstojnost každého jednotlivce. Pakliže je jednotlivcova důstojnost porušena, působí to humanistovi podobnou nevoli jako kdysi věřícímu znesvěcení posvátného chrámu.

Tomáš G. Masaryk jde podobnou cestou. I on se zastal nespravedlivě odsouzeného Leopolda Hilsnera a rovněž zdůrazňoval, že bojoval za princip: každá duše váží stejně. Masaryk však svůj humanismus neformuloval v odstínění od náboženství. Co více: zdůrazňoval, že demokracii nelze bez božího řádu myslet. „Pravé náboženství je vědomí, že žijeme ve věčnosti již zde. Ne onde, nýbrž zde je věčnost,“ poznamenal. Takové náboženství je zároveň pravým humanismem. Aby šel do boje, nemusí jít člověku konkrétně o Leopolda Hilsnera. Své udělá princip: každý člověk, třeba i ten, který mi je nesympatický, dokonce darebák, má stejnou důstojnost, jako můj oblíbenec. Každý si zasluhuje spravedlivé posouzení své kauzy.

Ještě v jiném ohledu je náboženství – či spíše metafyzika – pro Masarykův humanismus nepominutelné: svoboda, na níž demokracie stojí, je sázkou. Nikdo nikdy nedokázal, že jsme svobodní. Snazší je popřít svobodu ať už odkazem na to, že jsme podrobeni kauzalitě, biologii nebo společenské moci. Jenže bez sázky na svobodu není možná demokracie s jejím předpokladem osobní odpovědnosti.

A Masaryk jde ještě dále. Demokracie navíc stojí na jistém typu důvěry, ne nutně v druhé, ale v sebe. Říká: „Nikdy jsem si nedělal starosti, že nebudu mít co jíst; věřil jsem, že jde-li člověk za svým slušným cílem, nemůže zůstat bez pomoci. Jak říkal Ježíš: hledejte napřed království boží, a ostatní vám bude přidáno.“ I to je podstatné: člověk musí umět risknout stát sám, s přesvědčením, že to jediné, o co nakonec jde, je uchovat svou duši – i za cenu, že se jeden stane, jako Masaryk v době hilsneriády, nejosamělejším člověkem v českém národě.

I. Má „humanismus“ vůbec nějaký obsah? Začátek až 7.30

II. Comte: kněz „sociální fyziky“ a autor slova altruismus 7.30–25.00

III. Durkheim, Masaryk a nespravedlivě odsouzení Židé 25.00–36.36

IV. Masaryk a „zastrašující intenzita sebevražednosti“ 36.36–42:00

V. Patočkova dvojí rovina humanismu 42.00–57.35

VI. Svoboda, sázka a meze racionality 57.35 až konec

Muži za pultem se opájí transcendentní krásou obrazotvornosti seriálu Ripley. Poměrně s nadšením přijímají i nový film Alexe Garlanda Občanská válka. V den shlédnutí dokonce ani nepotřebovali svou obvyklou injekci adrenalinu. Bohužel ani ve světě stárnoucích mužů není vše zalité sluncem. Smutek na tváři vykouzlí především duo Iveta Bartošová a Kurt Cobain. 

Obsazení: Ondřej Štindl, Petr Koubek, Jakub Peřina 

Diskutovaná a zmiňovaná díla: seriál Ripley https://m.youtube.com/watch?v=0ri2biYLeaI&pp=ygUOcmlwbGV5IG5ldGZsaXg%3D (režie: Steven Zaillian), deska The Libertines: All Quiet on the Eastern Esplanade https://open.spotify.com/album/0RQPuyaKyrEG8lSkl089zC?si=zTG6MjlcQdiy9n2iUoEBlQ, píseň Suicide: Dream Baby Dream https://m.youtube.com/watch?v=J3amtAb-dp8&pp=ygUYc3VpY2lkZSBkcmVhbSBiYWJ5IGRyZWFt, film The Long Goodbye https://m.youtube.com/watch?v=fAYheZweypk&pp=ygUUbG9uZyBnb29kYnllIHRyYWlsZXI%3D (režie: Robert Altman), dokument Málo mě znáš https://youtube.com/shorts/-5Zss1HYPbE?si=i8o6H6Ivmsaew63R (režie: Tomáš Klein), audio pořad Cobain https://vltava.rozhlas.cz/proc-porad-potrebujeme-kurta-poslouchejte-podcast-cobain-o-smrti-ikony-a-9202207 (režie: Pavel Klusák), Apple podcast o Viktoru Koženém: The Pirate of Prague https://www.apple.com/tv-pr/originals/the-pirate-of-prague/ , film Občanská válka https://youtu.be/cA4wVhs3HC0?si=a2jQWgp-rykhMFyj (režie: Alex Garland) a další díla studia A24 https://a24films.com/ 

Blíží se konec globalizace, nebo ne? V dnešním ultra propojeném světě těžko říct. Šance Čechů je ale v tom, že i čínským součástkám dají přidanou hodnotu, říká analytik Hrotu24 Miroslav Zámečník.

Mobily, auta, baterie, počítače – veškeré technologie, které běžně používáme, jsou z Číny nebo prostě z Asie. Jenže to, co dělá Apple synonymem pro špičkovou světovou techniku, je mozek ze Silicon Valley, který díky těm součástkám navrhne ikonický iPhone. A právě v tomhle je šance i pro Čechy, protože mozky tady máme, jen je potřeba, abychom zlaté ručičky, o nichž tak rádi mluvíme, nahradili právě zlatými mozečky.

„Když se tady věci budou vymýšlet a ne už tolik nutně vyrábět, udělá to z Česka prvoligovou zemi,“ říká ekonom Miroslav Zámečník v aktuálním Hrotcastu.Česko by si podle něj mělo najít svoji parketu. „Nemůžeme soutěžit s Němci ve strojařině, protože jsou prakticky ve všem lepší. Jak ale říká teorie komparativních výhod, i kdyby byli ve všem lepší, musíme se specializovat na věci, kde ten rozdíl v kvalitě je relativně nejmenší“, dodává Zámečník. Na konec globalizace to podle něj prý zatím nevypadá, už jen proto, že Čína představuje 31 procent celé světové průmyslové výroby.

„Což je zhruba tolik, jaký byl výkon Británie, když byla na vrcholku sil“, upozorňuje analytik.Možný návrat Donalda Trumpa do Bílého domu bude podle Zámečníka dělat vrásky na čele nejen Číně, ale také Evropské unii, konkrétně Německu a nepřímo tedy i Česku.

Podle Zámečníka budou hrát Trump a jeho lidé velmi tvrdě, dokud nebude existovat obchodní rovnováha. „Nic nedovede rozčílit Donalda Trumpa víc, než kombinace velkého obchodního přebytku a zároveň malých výdajů na zbrojení“, upozorňuje Miroslav Zámečník.

Jinými slovy lze odhadnout, že třeba Německu může v případě svého opětovného zvolení prezidentem USA vzkázat zhruba toto: „Ty se schováváš pod mým jaderným deštníkem a článkem 5 (smlouvy o společné obraně NATO – pozn. red.), a zároveň ke mně vyvážíš svá prémiová auta.“ A tím si navíc Německo plní svoji státní kasu, dodává Zámečník.

Co dalšího by znamenalo zvolení Donalda Trumpa pro mezinárodní obchod? Jak může uspět Česko ve světové konkurenci? Jak vypadalo zasedání Mezinárodního měnového fondu v Praze a proč musel Miroslav Zámečník občas z jednání utíkat nebo chodit zadním vchodem? Poslechněte si podcast.

Porada Echa tentokrát začala na kongresu ODS, který se konal o víkendu v Ostravě. Podle Daniela Kaisera a Dalibora Balšínka je výsledek kongresu pokračováním volné jízdenky Petra Fialy. Vládla euforická nálada, Fiala koaliční partnery oslovoval křestními jmény a vypadá to, že je nejsilnějším šéfem ODS v historii.

„Petr Fiala vytváří dojem že v USA udělal něco zásadního pro situaci na Ukrajině a schválení balíku americké pomoci, ministr Lipavský si zve na kobereček íránského velvyslance, ale v tu stejnou chvíli se v Evropském parlamentu jako na běžícím pásu schvalují věci, které budou denně ovlivňovat naše životy, a Česko se zdržuje hlasování. Protože má premiér a vláda moc práce s děláním světové politiky,“ komentuje Daniel Kaiser situaci schválení migračního paktu a dalších zákonů v EP.

Porada se věnovala i tomu, jak bude Evropa vypadat za padesát let a jak se změní vlivem příchodu uprchlíků z mimoevropských zemí. Podle Jiřího Peňáse je už teď jisté, že za padesát let Evropa bude k nepoznání a bude se podobat spíše Blízkému východu a Africe. „Migrace je krize. A je škodlivá i pro země, odkud ti lidé odcházejí,“ soudí Peňás.

V závěru Porady se mluvilo o íránském útoku na Izrael a o tom, jak a kdy přijde odveta. „Všichni analytici se tváří, že nějaká reakce Izraele bude, ale nikdo se neshodne jaká. Ve hře je třeba i velký kybernetický útok,“ tvrdí Ondřej Šmigol.

Celý podcast sledujte na http://www.echoprime.cz

Před třiceti lety začala genocida ve Rwandě, jeden z nejhorších zločinů v historii Afriky, který na Západě zabetonoval představu kontinentu jako brutálního a zaostalého místa. Afrika, včetně Rwandy, se od té doby přece jenom značně změnila. Právě o tom, jaká je dnešní Afrika, debatovali Ondřej Horký-Hlucháň z Ústavu mezinárodních vztahů, Bohumil Doboš z Institutu politologických studií FSV a Martin Loužecký z neziskovky Skate World Better. Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.cz

Marek Prchal, bývalý hlavní stratég a spolupracovník Andreje Babiše, se po deseti letech práce ve vrcholové politice rozhodl napsal knihu Duše Národa a v podcastu Pavla Štrunce mluví o svých zkušenostech z politických kampaní i o tom, jaký to celé mělo dopad na jeho rodinu a hodnoty. „Kdybych věděl, co vím dneska, odešel bych v roce 2017. Ale mě strašně zajímalo, co se děje ve Strakovce. Byl jsem strašně zvědavej a teď jsem do toho baráku mohl chodit a zjistit to. Byla to moje zvědavost, co mě hnala na Úřad vlády, jaký to je, jaký to bude, jak se ta země řídí, jak se rozhoduje. Je to je centrum všeho,“ říká Marek Prchal o svém rozhodnutí zůstat po boku Andreje Babiše i poté, co se stal premiérem. „Objevovaly se nesmysly, jako že máme armádu lidí, kteří ovlivňují internetové diskuze, které já řídím. Přitom jsme mohli kdykoliv do České televize, na Novu… Stačilo zavolat, nedávalo by smysl tohle dělat.“ V rozhovoru popisuje i klíčové prezidentské volby, ve kterých Andrej Babiš prohrál s Petrem Pavlem a po kterých Prchal tým Babiše opustil. Momentů, kdy chtěl skončit už dřív bylo prý milion denně. Popisuje, jak se liší Andrej Babiš a současná vládnoucí pětikoalice: „Chybí tam hlad a posedlost, je to taková chození do práce. Viděl jsem pětihodinový dohodovací řízení a to jsem se trochu naštval, že tohle já platím?!“ „Začalo mě štvát, co věci stojí, v hlavě se mi to spojí, že za to můžou oni,“ komentuje Prchal současný stav v Česku a dodává, že možná Česko teď potřebuje roky klidu. Chcete vědět, jak se řídí Česko? Proč chtěl Marek Prchal do Strakovky? A jak to má se soukromým životem? Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.cz X: http://twitter.com/echo24cz Facebook: http://twitter.com/echo24cz

Kniha Kdo se bojí genderu? je první, jíž se Judith Butler, přední současná filosofka a, jak sama říká, i politická aktivista obrací na široké publikum. Chce vysvětlit, že se pojmu gender nikdo nemusí bát, ale také ukázat na ty, kteří mu nerozumí, případně jej cíleně dezinterpretují. To vše prý značí, že se chtějí vrátit do starých časů. Mezi fašisty v tomto smyslu řadí třeba současného papeže Františka, Giorgiu Meloniová, ale s fašisty se přinejmenším rovněž paktují ti, kteří trvají na neměnné biologické podmíněnosti, tedy na tom, že převážná většina lidí spadá přesně do jednoho nebo druhého pohlaví.

Navzdory kritice, které se Judith Butler dostává od akademiků, širší veřejnosti či politiků, je nesporné, že kniha Trable s genderem z roku 1990 patří mezi nejvlivnější filozofické knihy dvacátého století, a mnozí proto Judith Butler řadí již dnes k žijícím klasikům. Autorka podcastu Tereza Matějčková ukazuje, že její poslední kniha zračí snahu integrovat do své filozofie nový pojem genderu, takový, který je s dosavadním směřováním díla Judith Butler neslučitelný. Kniha se proto zmítá v rozporech. Sama Judith Butler přiznává, že pozměnila svůj pojem tak, aby se do něho vešli zvláště transgender osoby, kterým bylo trnem v oku filozofičino tvrzení, že gender je výkon, nemá žádnou podstatu, a tak zcela jistě není osudem, natož čímsi, s čím se člověk rodí.

Jenže právě zde mnohé transgender osoby protestovali poukazem na to, že přece jejich gender není výtvorem, ale čímsi, co změnit nemohou. Gender se tak pro Judith Butler stává cosi na straně jedné neměnného, daného – což je v kontextu její filozofie z devadesátých let netypické –, obtíží však je, že Judith Butler nechce zcela své dílo z devadesátých let opustit, a tak nadále tvrdí, že gender je i výkon. Je však otázka, jak lze radikální důraz na ironičnost a živoucnost vlastního vztahu ke genderu smířit s genderem coby osudem.

S tím ostatně souvisí další problém: Judith Butler se proslavila svými tvrzeními o tom, kterak do všeho – včetně našich těl – zasahuje sociální a mocenská dynamika. Její filozofie by skýtala dobré prostředky pro studium náhlého nárůstu transgender lidí. Je přece pozoruhodné, že zde se však zastavuje: gender muže i ženy je sociálně konstruovaný, ale transgender identita – zdá se – nikoli.

Kapitoly

I. Úvod: Filozofka i politická aktivistka

II. Hegeliánka a žijící klasička

III. Trable s rodem: zrušení hranice mezi tělem biologickým a tělem vnímaným

IV. Kdože tu má trable s genderem?

„Kdyby mě měl někdo potrestat, zaplatil by mi čtyři týdny v turistickém resortu,“ říká biolog, filosof a spisovatel Stanislav Komárek. V nových Výpravách Jiřího Peňáse hovoří o svém objevování Turecka a Kurdistánu. Mluví o svých cestách inspirovaných Karlem Mayem a jeho dobrodružnými romány z Orientu. Též o svém vzahu k islámu a o tom, že se mu v Evropě už asi nevyhneme. Muslimem se ale stát nechtěl. Zato setkání s derviši a jejich extatickými anci považuje za je jedno z nejúžasnějších ve svém bohatém životě.

Kdo v Česku zaplatil na neočekávané dani nejvíc? Přišel čas na její zrušení? A troufne si ji ještě někdo zavést?

Nový Hrotcast se zaměřil na mimořádnou daň z neočekávaných zisků – konkrétně na její historii. Koncept daně má kořeny, které sahají až do doby první světové války, a běžně se objevuje jako reakce na různé hospodářské a geopolitické šoky. Jak upřesňuje analytik Hrot24 Miroslav Zámečník „tyto daně jsou často uvaleny v situacích, kdy vlády čelí nepředvídatelným událostem, jako jsou válečné konflikty a s nimi spojený nárůst cen.“

Příkladem může být vnější šok způsobený ropnými krizemi, kdy se vlády snaží redistribuovat mimořádné zisky získané v důsledku náhlého zvýšení cen surovin, například v ropném sektoru. „Tato praxe se ukázala být efektivní i v obdobích vysoké inflace, jako byly osmdesátá léta ve Velké Británii, kde byla daň z neočekávaných zisků využita i v energetickém sektoru,“ dodává ekonom.

Mimochodem o historickou událost se ve svém materiálu pro zavedení této daně opírá i ministerstvo financí. Konkrétně píše „Není bez zajímavosti, že Thatcherové windfall daň mířila právě na banky, které měly v té době stejně jako dnes nadměrný zisk z rychlého nárůstu úrokových sazeb," uvádí materiál. Podle Miroslava Zámečníka to není zcela přesné.

„Protože Margaret Thatcherová to použila na banky – ovšem v době, kdy úrokové sazby stanovilo ministerstvo financí. Bank of England tehdy neměla nezávislost, pokud jde o stanovení monetární politiky. To mělo právě ministerstvo financí. Takže tady to není úplně přesně, historie je barevná“, vysvětluje ekonom.

Jasným příkladem využití této daně na začátku první světové války bylo Švédsko, které, přestože zůstávalo neutrální, zavedlo exportní daň na železnou rudu a ocel vysoké kvality určenou pro zbrojařské úsilí. „Podobně Dánsko, inspirováno Švédskem, uvalilo daň na vývoz vepřového, což byl další způsob, jak využít ekonomické situace pro zvýšení státních příjmů,“ popisuje Miroslav Zámečník.

Ve Spojeném království, významném účastníku první světové války, byla situace trochu odlišná. Zde byla zavedena daň z neočekávaných zisků na munici, což byl poměrně neobvyklý krok. Tento přístup byl motivován absencí cenové regulace a pocitem, že dodavatelé munice vydělávají „příliš mnoho“. Kdo v Česku zaplatil na neočekávané dani nejvíc? Co dani říkají minoritní akcionáři ČEZu? Přišel čas na její zrušení? A troufne si ji ještě někdo zavést?

Michal Pohludka založil český startup Macromo - pomocí moderních nástrojů experti dokáží zjistit, zda se nemoci jako rakovina, cukrovka, nebo onemocnění ledvin rozvinou, nebo ne. Vše je kombinací životního prostředí, životního stylu a genetiky.

Další jeho projekt GeneSpector je jedna z nejvýznamnějších inovativních firem a zaměřuje se na hledání a vývoj nových biomarkerů, které mohou pomoct lidem. Jejich cílem je odhalit zdravotní problém dříve než nastane a tím poskytnout lékařům čas na efektivní léčbu.

Cílem jejich projektů je poskytnout pacientům co nejefektivnější léčbu přizpůsobenou právě jejich specifickým potřebám. Technologie, jako jsou genetické testy a pokročilé bioinformatické nástroje, nyní umožňují lékařům s nevídanou přesností identifikovat predispozice k určitým onemocněním a predikovat, jak na různé léčebné postupy pacienti zareagují. To otevírá dveře k efektivnější léčbě mnoha onemocnění, včetně těch, která byla doposud těžko léčitelná.

„Na svět vstupujeme s kartami, které máme, ale nemusí se to propsat, geneticky podmíněná onemocnění nezměníme, ale sklony k vysokému tlaku, kardiovaskulárním onemocněním, cukrovce a dalším chorobám můžeme ovlivnit životním stylem,“ tvrdí Michal Pohludka a dodává, že lidi se často zbytečně bojí odběrů krve.

"Když víme, že ten problém může nastat, a víme to v raném stádiu, tak ta léčba může být výrazně efektivnější a stoprocentní. Bavíme se o onkologických onemocněních, bavíme se o onemocnění ledvin, o kardiovaskulárním onemocnění a vlastně mnoho dalších populačních závažných onemocnění.“ Jako problém českého zdravotnictví vidí i to, že lidé mají pocit, že vše je zadarmo, tak prevenci neřeší. K lékaři jsou až v momentě, kdy mají problém.

Popisuje také situaci v Spojených arabských emirátech, kde na základě genetického screeningu obyvatel už zdravotnictví funguje komplexně na systému prevence.

Přestože personalizovaná medicína a prevence nabízejí obrovský potenciál pro zlepšení zdravotní péče, představují také nové výzvy. Mezi ně patří otázky soukromí a etiky v souvislosti s genetickým testováním, potřeba rozsáhlých investic do výzkumu a vývoje, a také nutnost přizpůsobit stávající zdravotnické systémy novým modelům péče.

Hlavním tématem Echo Porady byla otázka rusofilství. „Zažil jsem učitelku ruštiny, která doma pořádala dny ruské kuchyně, kdy si dali boršč a jedli to dřevěnou lžící,“ líčí Daniel Kaiser. Lidí s pozitivní sympatií k Rusku je podle něj u nás málo. „Ta škála přece může být velká – od lásce k ruským románům a baletu, až po to, že si přeješ okupaci střední Evropy,“ kontruje Jiří Peňás.

Téma ruského vlivu se prolíná i slovenskými volbami. Jak moc jsou si Ivan Korčok a Peter Pellegrini podobní? Emoce z nich cloumají i napříč Evropou. „Šéf frakce Zelených v Bundestagu tweetuje, že Slovensku bude nutno odebrat evropské peníze. A nebyl jediný,“ připomíná Kaiser.

V podcastu Echo Porada diskutují Dalibor Balšínek, Jiří Peňás, Ondřej Šmigol a Daniel Kaiser.

Celý podcast sledujte na http://www.echoprime.cz

Salon Echa má tentokrát zpravodajské zaměření. Odpichuje se od zátahu Bezpečnostní a informační služby (BIS) oznámeného premiérem Petrem Fialou těsně před Velikonocemi slovy: „Odhalili jsme proruskou síť, která rozvíjela operaci s cílem šířit ruský vliv a podkopávat bezpečnost v celé Evropě.“ Operace prý sestávala jednak z provozu dosud málo známého webu Voice of Europe, jednak z financovaní populistických politických proudů různě po Evropě, nikoli z České republiky, ale v České republice ano.

Ředitel BIS Michal Koudelka na schůzi vlády jmenoval jednoho západoevropského populistu, jemuž prý v České republice byly předávány peníze v hotovosti: německého Petra Bystroně. BIS prý má předání peněz v hotovosti zvukově zdokumentováno, měl se generál Koudelka vyjádřit na schůzi vlády.Skutečně ovlivňuje Rusko významně volby v Evropě, nebo je to jen oblíbený prostředek establishmentu, jak delegitimizovat opozici a své kritiky, čemuž by napovídalo známé vyšetřování Donalda Trumpa pro neexistující styky s Ruskem v předvolební kampani?

A mají být tajné služby západního světa víc kontrolovány, než jsou dnes?

Do debaty se zapojili poslanec Spolkového sněmu za Alternativu pro Německo Petr Bystroň, Robert Králíček z bezpečnostního výboru Poslaneck sněmovny za ANO, jeho kolega a předseda výboru Pavel Žáček (ODS) a konečně bezpečnostní analytik, kdysi ředitel krajské expozitury BIS a ještě dřív signatář Charty 77 a bubeník Plastic People Jan Schneider.Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.cz X: http://twitter.com/echo24cz Facebook: http://twitter.com/echo24cz

"Zaznamenali jsme v několika předchozích letech útoky na našeho národního dopravce, útoky na celou řadu klíčových institucí," tvrdí ministr dopravy Martin Kupka. Bezpečnost cestujících prý nebyla ohrožena. 

„Jsem pro, aby Česko zastoupení v Moskvě na úrovni velvyslance mělo. Pokládám za přirozenější i v době takhle vážného geopolitického konfliktu, tak mít právě v Rusku velvyslance,“ říká Kupka k tomu, zda je vhodný čas řešit obsazení diplomatického postu v Ruské federaci. 

„Vítám každou příležitost, kdy je možné veřejnosti vysvětlovat, jak je to z kroky vlády, jakou mají logiku,“ komentuje Kupka kontroverzní výjezdy ministra vnitra a šéfa STAN Víta Rakušana do regionů.

„Jak rozehrál tu kopanou, no tak tam bohužel sejmul i vlastní spoluhráče. To jsme si taky patřičně vyříkali. A myslím, že Vítovi Rakušanovi je líto, že to takhle vyznělo,“ dodává Kupka a tvrdí, že i on aktivně s veřejností mluví.

Největší konkurence je podle Kupky v komunistické Číně, na jedno místo se hlásí 500 lidí, je to výzva, to se samozřejmě promítá do toho, jaký výkon ta ekonomika může mít. "Spalovací motory s námi budou ještě dlouho, nechci, aby to určovala nějaká byrokracie, místo regulací by měl být hlavním hnacím motorem rozvoje automobilového průmyslu podnikatelský duch a inovace." Investicí do budoucnosti jsou podle ministra především rozvoj dálnic a vysokorychlostních tratí.

Muži za pultem zaujatě a nadšeně rozebírají román Aleny Machoninové Hella. Chrlí kulturní tipy a referují o uměleckých dílech, která se dotýkají války  na Ukrajině. Jakub prozradí strašné tajemství svého zrození. Padne otázka: Vyhraje Arsenal ligu?

Obsazení. Libor Staněk II, Ondřej Štindl, Jakub Peřina

diskutovaná a zmiňovaná díla: Alena Machoninová: Hella, 20 dní v Mariupolu (režie: Mstyslav Černov), Mariupol 2 (režie: Mantas Kvedaravičius), Jevgenij Vodolazkin: Brisbane, Nemilovaní (režie: Andrej Zvjagincev, 2017), Zhanna Kadyrova: Unexpected, Iryna Zahladko: Tváření, Yojimbo (režie: Akira Kurosawa, 1961), Nebe a peklo (režie: Akira Kurosawa, 1963), Vampire Weekend: Only God Was Above Us, Waxahatchee: Tigers Blood  --

Když papež František nedávno tweetoval o sociálních nerovnostech, Jordan Peterson opáčil: „Na vašich řečech není nic křesťanského. Spása je záležitostí individuální duše.“ Mnozí kanadského psychologa a emeritního profesora torontské univerzity napomínali: „A kdo jste vy, že okřikujete papeže?“ Je pravda, že Peterson není církevní činovník, na druhou stranu bychom stěží hledali druhého člověka, který ke studiu bible přitáhl tolik lidí, jako se to podařilo kanadskému psychologovi svými videi na YouTube.

Petersonova reakce byla typická: prý se dnes příliš málo hovoří o individuální odpovědnosti, naopak každý utrousí něco o sociálnu, druhých či solidaritě. Autorka podcastu Tereza Matějčková ukazuje, že kanadský psycholog netvrdí, že by rovnost nebyla důležitá otázka. Naopak ukazuje – i na základě vlastního výzkumu násilnosti – že nerovnosti jsou problém. Tam, kde jsou všichni více méně bohatí, je málo násilnosti; stejně tak, tam, kde jsou všichni více méně chudí. Naopak tam, kde existují hluboké statusové rozdíly, častěji zavládne i násilí. Peterson však míní, že by nás to nemělo vést k touze rušit rozdíly, natož prohlašovat za výlučného viníka kapitalismus.

Svou tezi ilustruje na tzv. Paretovu pravidlu. To říká, že se osmdesát procent důsledků zakládá na dvaceti procentech příčin. Pozoruhodné je, že to platí nejen v lidském světě. Osmdesát procent vší masy je koncentrováno do pouhých dvaceti procent nebeských těles. Osmdesát procent obyvatel žije ve dvaceti procentech měst. A v České republice platí, že osmdesát procent majetku vlastní nejbohatších dvacet procent lidí. Poukazem na Paretovo pravidlo, případně na tzv. Matoušovský princip – „komu je dáno, tomu je přidáno“ – Peterson neříká, že se s nerovnostmi nemá nic dělat. Ale uvědomění si faktu, že se jedná o zákonitost překračující společnost, může být podstatné pro otázku, co s těmito rozdíly dělat

Proč útočit na papeže? Peterson má za to, že snaha převyprávět křesťanství do sociální nauky vede ke ztrátě poselství. Navíc je symptomem nedůvěry kněží vůči křesťanskému příběhu. Vždyť Bůh své nejoblíbenější kolikrát staví proti společenství a vyzývá je, aby šli do neznáma. Nejdůležitější je rozhýbat se – pak vám pomůže Bůh, anebo, jak říká kanadský psycholog, serotonin, který je odměnou za aktivitu.

Kapitoly

I. Úvod: Umíme slyšet, co Peterson říká? [Začátek až 11.30]

II. Emeritovaný psycholog, psychoterapeut a YouTuber [11.30–27.35]

III. Kdo žije podle příběhů, žije intenzivněji. [27.35–31.50]

IV. Humrové, hierarchie, štěstí [31.50–50.40]

V. Neheroizujme selhání. Pozoruhodný je jen úspěch. [50.40–59.45]

VI. Když kněží ztrácejí důvěru ve svaté texty [59.45 až konec]

Bibliografie

Fritze Breithaupta, Das narrative Gehirn, Frankfurt am Main: Suhrkamp, 2023.

Conor Friedersdorf, Why Can't People Hear What Jordan Peterson Is Saying?, in: The Atlantic, 22. 1. 2018, https://www.theatlantic.com/politics/archive/2018/01/putting-monsterpaint-onjordan-peterson/550859/

Kateřina Mahdalová, „Data odhalují, kolik veškerého majetku v Česku patří skupině nejbohatších“, in: Seznam Zprávy, 16. 1. 2024, https://www.seznamzpravy.cz/clanek/fakta-data-odhaluji-kolik-veskereho-majetku-v-cesku-patri-skupine-nejbohatsich-243496

Jordan Peterson debate on the gender pay gap, campus protests and postmodernism, in:

Channel 4 News, https://www.youtube.com/watch?v=aMcjxSThD54

Jordan Peterson, Mapa smyslu. Architektura přesvědčení, přel. Jindřich Veselý, Praha: Argo, 2023.

Jordan Peterson, 12 pravidel pro život, přel. Aleš Drobek, Praha: Argo, 2019.

Jordan Peterson, 12 Rules for Life: An Antidote to Chaos, Toronto: Random House of Canada, 2018.

Abigail Shrier, Bad Therapy. Why the Kids Aren’t Growing Up, New York Penguin Random House, 2024.

Andreas Reckwitz, Musíme se nově naučit pracovat se ztrátami, 23. listopadu 2023, in EchoPrime, https://echoprime.cz/a/HtrzX/musime-se-naucit-nove-pracovat-se-ztratami.

Českým národním sportem se stala natažená dlaň, říká analytik Hrot24 Miroslav Zámečník. Podle něj vše se vypuknutím panedemie a následnou Ukrajinksou krizí a prohloubením trendu státních zásahů. V reakci na to vlády, za cenu nárůstu dluhu, výrazně navýšily podpory nejen pro občany, ale i pro firmy. "Aby se nepropouštělo, tak prostě přijímaly firmy docela velké peníze od vlády", říká Zámečník.

Zároveň ekonom upozorňuje, že v řadě případů firmy, které čerpali pomoc během covidu, si pak vyplatili dividendy. A to podle něj nejde moc dohromady: "Běžně se dělo, že se přijal antivirus a vyplatily se dividendy. Jak to říkal Švejk, takových věcí by se dělat nemělo, ale ono se to může." doplňuje s nadsázkou analytik.

Řada firem, které v krizi žádaly o pomoc, nyní sedí jak poměrně velkém objemu peněz. od roku 2020 se jeho objem vkladů v bankovním systému u řady firem zvýšil o desítky procent: "Třeba zemědělství, lesnictví a rybolov je v takové situaci, že od roku 2020 se jeho objem vkladů v bankovním systému zvednul o 54,6%. Zpracovatelský průmysl, který byl stíhaný všemi poruchami v dodavatelských řetězcích, sedí momentálně na 212,9 miliardách a od covidu si ten objem úložek zvýšil o 37%," uvádí Miroslav Zámečník.

Jenže je nutné se podívat, co může být za důvodem, že firmy hromadí finance. Podle Zámečníka by peníze měly sloužit investicím a měly by mít pozitivní ekonomickou návratnost, jenže "firmy se bojí, co bude dál. Třeba Green Deal jsme si vymalovali v tak strašně černých barvách, že se ho opravdu bojíme. My jsme zranitelní, to ano. A když si tu zranitelnost uvědomuješ, tak se toho bojíš," uzavírá analytik Hrot24. Co je demoralizace v byznysu? Čemu brání další regulace? Proč Evropa ztrácí konkurenceschopnost? Namaže si nás třetí svět "na chleba"? Poslechněte si podcast.

Hlavním tématem dnešní Echo Porady je situace v Gaze. Kdo je na vině? Palestinci? Hamás? Izrael? „Neříkejme, že za oběti může Hamás. Každý stát, který vede válku, má odpovědnost za to, aby při tom nepáchal válečné zločiny, což Izrael pravděpodobně dělá,“ tvrdí Daniel Kaiser. „Izrael ničí infrastrukturu Hamásu. A ten s tím počítá a bere si za živý štít celou Gazu,“ oponuje Ondřej Šmigol, jenž nyní v Izraeli strávil více než týden.

Probíraly se i aktuální prezidentské volby na Slovensku. „Politika Roberta Fica je postavená na konfrontaci a pro jeho další fungování je jako prezident mnohem výhodnější Ivan Korčok, vůči němuž se může vymezovat,“ soudí Dalibor Balšínek. Důvodů, proč Fico preferuje Korčoka, je však hned několik.

Jak moc je český náhled na Slovensko důsledkem našeho paternalismu? A co se děje v Maďarsku, kde se demonstruje proti odvolání prezidentky a ministryně spravedlnosti? Dojde k „únavě Orbánem“? Maďarští vůdci zpravidla vydrží desítky let.

Co přinese evropský akt o svobodě sdělovacích prostředků? „Je to jakýsi doplněk aktu o digitálních službách, který mířil na vztahy mezi platformami a jejich uživateli. Tohle ovlivní vztahy platforem a redakcí,“ říká Kaiser.

Na Echo Poradě diskutovali Dalibor Balšínek, Jiří Peňás, Daniel Kaiser a Ondřej Šmigol.

Celý podcast sledujte na http://www.echoprime.cz

„Čeští zbrojaři nabírají lidi, kteří v těch zbrojovkách pracovali v 70. letech, je velká nouze o lidi, suroviny, o všechno. Teď se ve velkém vyrábí munice, dělají se modernizace nebo úpravy starých tanků z 50. až 80. let, oprašují se zkušenosti, které měly firmy bývalého Československého zbrojního pomyslu," říká vojenský analytik Jiří Vojáček.

"Už před ruskou invazí byly na Ukrajině jednotky NATO v rámci cvičných a poradenských misí," říká k návrhu francouzského prezidenta Macrona o možné rozmístění jednotek NATO přímo na Ukrajině. Vojáček naznačil, že i když se jedná o významný krok, který by mohl intenzivnějším způsobem zapojit NATO do války, mohl by vést k přímému konfliktu s Ruskem, pokud by na vojáky NATO byl spáchán útok.

Vojáček tvrdí, že jakýkoliv další krok ze strany NATO, který by zahrnoval rozmístění vojáků na Ukrajině, by měl zásadní vliv na další vývoj a možnou eskalaci konfliktu.

Vojáček tvrdí, že jakýkoliv další krok ze strany NATO, který by zahrnoval rozmístění vojáků na Ukrajině, by měl zásadní vliv na další vývoj a možnou eskalaci konfliktu.

Rozebírali jsme i ruské aktivity směrem k České republice,„Jsou desítky českých měst, na které jsou namířeny ruské jaderné rakety. V Rusku vyšly žebříčky toho, kdo jsou největší nepřátelé Ruské federace. My jsme tam vždycky spolu s Poláky, Brity a Američany okupovali ta přední místa,“ říká JIří Vojáček. 

Ohledně nákupů české armády Vojáček upozorňuje hlavně na problém nekoncepčního a špatně naplánovaného nakupování armádní techniky. „Je riziko, že část nakoupených letounů F35 bude stát, že si koupíme něco, co vlastně nebudeme v budoucnu potřebovat, říká Vojáček k nákupu letadel. V závěru rozhovoru zmiňuje ještě problematiku nefunkční a špatně vybavené vládní letky: "Vládní letka kterou využívají naši politici na zahraniční cesty, tak je vlastně naprostou ukázkou toho, co všechno je v naší armádě špatně, premiér letěl do Spojených Arabských Emirátů na šňůru jednání s arabskými šejky linkovým letadlem, šejkové se na to dívali dost divně,“ dodává Jiří Vojáček. 

„Pamatuji že v roce 2012  při velkých protestech byly demonstrující označování že je lůza v ulicích. Teď se lidé bojí demonstrovat, nechtějí přijít o svůj příjem a nechtějí být spojeni s označeními jako dezolát,“ říká Josef Středula, který obhájil funkci předsedy Českomoravské konfederace odborových svazů. Dodává, že lidé mají obavu o základ té své existence, lidé se radikalizují a vzniká atmosféra, že skoro každý, kdo někde protestuje, tak je za dezoláta. 

Středula také kritizuje vládní plány na zvýšení věku odchodu do důchodu na 70 let a více pro lidi mladší než ročník 2005, což považuje za neakceptovatelné. "Poslal dopis panu prezidentovi s požadavkem, abychom se sešli na téma důchodová reforma, protože si myslíme, že to není v pořádku, takové zvyšování důchodového věku nepřihlíží k zdravotnímu stavu lidí," říká Středula a poukazuje na nedostatek komunikace vlády ohledně řešení důchodu, současně kritizuje nedostatek snahy o nalezení společného řešení.

Zdůrazňuje, že ČMKOS se snaží o dialog s prezidentem republiky na toto téma, s cílem vyjádřit názory a obavy zástupců zaměstnanců a hledat spravedlivější a přijatelnější řešení důchodové reformy. 

Výpravy se tentokrát vypravily do Grónska! A průvodcem nám byl spisovatel a cestovatel Jáchym Topol. Jaký je největší ostrov a asi nejtajemnější země světa? Je to stále ten Gronland, tedy zelená země? 

Grónsko pokrývá z osmdesáti procent ledovec starý miliony let, život je tedy možný jen na okrajích, které jsou přístupné. Grónsko má asi 2 miliony kilometrů čtverečních a obyvatel jen něco málo přes 50 tisíc.

Jaká je historie osídlení a jaké kultury ostrov opanovaly? Jáchyma Topola uhranula vikingská historie osídlení ostrova, Odvážní vikingští mořeplavci se poprvé usadili v Grónsku kolem roku 985 našeho letopočtu. 

Pojďte společně s Jiřím Peňásem poznat tuhle drsnou a fantastickou zemi, která nahání hrůzu.

Celá epizoda na www.echoprime.cz, nebo na Forendors

Michel Foucault bývá kritiky spojován s tím nejhorším, co postmoderní filosofie vydala: relativismus, popírání svobody, tvrzení, že vše je konstrukt. Jeho dílo je nicméně pestré a plné napětí. Mnoho podnětného se soustřeďuje kolem konfliktního vztahu s Jeanem-Paulem Sartrem.

Pro Michela Foucault byl Sartre, kterého označuje za člověka 19. století, naivně přesvědčen o tom, že dokud je člověk při vědomí, je svoboden. I v nejzazší nouzi může vymyslet revoluční filosofii. To považuje jeho mladší kolega za dětinský přístup, který ignoruje, jak moc jsme průsečíky mocenských i historických sil. V moderní společnosti je člověk svázán dokonce ještě o něco více. Samozřejmě, že si každé společenství vymiňuje poslušnost, jenže ta předmoderní k tomu neměla prostředky. Naopak moderní stát se opírá o byrokratický aparát i technologie a cesty ven jsou člověku zataraseny. Paradoxně je to tudíž moderní společnost vyrůstající z osvícenství a touhy po svobodě, která je větším nebezpečím než ta tradiční.

Foucault však zvláště koncem sedmdesátých let mění těžiště. Tvrdí, že svobodu nikdy popírat nechtěl, že naopak vše činil pro to, aby si jedinec uvědomil svou situaci. Chtěl zmapovat situaci, ukázat člověku vězení, v němž žije, aby pak uměl sám objevit cesty ven. Někteří zde nacházejí paradoxní sblížení se Sartrem a pozdní Foucaultovo dílo označují jako sociální existencialismus. Tomu by dpovídala i změna toho, jak Foucault chápal svou roli: od sedmdesátých let se veřejně angažoval a tvrdil, že úlohou veřejného intelektuála je učit lidi vidět, že jsou svobodnější, než si myslí.

Kdyby člověk na hledání svobody rezignoval, byl by s ním konec. To je hrozba, která se nad člověkem vznáší ve všech dobách. Autorka podcastu Tereza Matějčková však ukazuje, že nyní, tváří v tvář současným technologiím, je o něco naléhavější. V době, kdy hlavní výkon člověka mnohdy tkví v asistenci stroji a kdy společnost stojí méně na lidech a více na technologii, může být Foucaultova teze o konci člověka aktuálnější než kdy jindy.

Kapitoly

I. Úvod: „Epidemie je snem mocných.“ Mohl to Foucault říct?

II. „Já a filosof? Nevím, a jestli ano, tak ne moc dobrý.“

III. Jak si dopřát bláznovství uprostřed moderní společnosti

IV. Člověk je vynález nedávné doby

Bibliografie

Didier Eribon, Michel Foucault 1926–1984, Praha: Academia, 2002.

Michel Foucault, Dohlížet a trestat, přel. Čestmír Pelikán, Praha: Dauphin, 2000.

Michel Foucault, „Inutile de se soulever“, in: Dits et Ecrits, sv. III: 1976–1979, vyd. Daniel Defert – François Ewald, za spolupráce Jacquese Lagrangeho, Paris: Gallimard, 1994, str. 790–793.

Michel Foucault, Psychologie a duševní nemoc, přel. Věra Dvořáková, Richard Vyhlídal, Praha: Horizont, 1971.

Michel Foucault, Slova a věci, přel. Jan Rubáš, Praha: Computer Press, 2007.

Mary Harrington, Foucault’s attitude to sex is alive and well in intersectional feminism, in: Unherd, April 1, 2021, https://unherd.com/newsroom/foucaults-attitude-to-sex-lives-on-in-intersectional-feminism/

Martin Rux, Truth, Power, Self, an Interview with Michel Foucault, Technologies of the Self, Massachusetts: University of Massachusetts Press, 1988, str. 10 n.

Philipp Sarasin, Wie weiter mit Michel Foucault? Hamburg: Hamburger Institut für Sozialforschung, 2008.

Hostem Echo Porady byl designér Aleš Najbrt a mluvili jsme především o tom, jak se v České republice daří kultivovat veřejný prostor. Proč se bojíme nového a odvážného? „Průměrný design je příšerný, komunismus zničil tradiční obory a hrabeme se z toho stále, je tu velká snaha udržet Prahu jako skanzen.“ Tvrdí Aleš Najbrt a v polemice s Danielem Kaiserem řeší, zda je dobře, že se Praha proměňuje moderními budovami, nebo jestli je nová moderní architektura neuctivá k městu a geniu loci.

„Když se podíváte do Vídne, Lince, nebo Londýna, všude jsou nové budovy vedle historických. Musí vznikat nové stavby, které procházejí soutěžemi. Je to mnohem lepší, než když nový kontroverzní projekt nějaký developer uplatí,“ tvrdí Najbrt a dodává, že lidem dnes chybí odvaha riskovat.

Na Echo Poradě diskutovali Dalibor Balšínek, Aleš Najbrt, Tereza Matějčková, Daniel Kaiser a Ondřej Štindl.

Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.cz

Jannis Samaras a jeho Kofola se rozhodli vstoupit na pivní trh. Společnost koupila většinový podíl ve společnosti Pivovary CZ Group, která rozvíjí tradiční značky piv Holba, Zubr a Litovel. „Já jsem pil Holbu v mládí v Jeseníkách, chci aby ty pivovary, které tam jsou 150 let, žily dál, chceme zachovat co jsme získali od majitelů těch značek,“ říká Samaras k důvodům, proč se rozhodl pivovary koupit. 

V rozhovoru jsme řešili i konflikt nostalgie tradičních značek jako Kofola, nebo právě pivovary, a možnost z nich vybudovat něco víc zajímavého pro mladou generaci.

Samaras říká, že lidé občas po nostalgii touží. Ale současně se jeho značky snaží nabízet i inovace. Více než patnáct let představuje každoročně Kofola své vánoční limitované edice nápojů inspirované tradičními vánočními vůněmi. Jednou takovou byla vánoční edice Kofoly s příchutí rumu, která se setkala s negativními reakcemi médií i veřejnosti, kdy Kofola musela čelit otázkám, zda právě rumová příchuť v nápoji, který pijí i děti, není zbytečným setkáním se s alkoholem v kolovém nápoji. „Byla to jen bouře ve sklenici vody, příchutě děláme jen proto, aby byl regál něčím zajímavý, na prodeje to nemá vliv,“ řekl Samaras k vánoční kauze i tomu, jakou roli v produkci Kofoly právě limitované edice hrají. 

V rozhovoru mluvil i o tom, jak s Kofolou chystají svatby na letních festivalech, jestli je obtížné dnes oslovit mladé lidi a jak se mu povedlo prosadit se na českém trhu se značkou UGO. Trvalo to prý deset let. 

Celý rozhovor sledujte na www.EchoPrime.cz

Slovenské volby po prvním kole v Echo Salonu. S historikem, slovakistou a ředitelem Památníku národního písemnictví Michalem Stehlíkem a právníkem, spisovatelem a někdejším novinářem Tomášem Němečkem jsme hovořili o tom, jak letos volba nejvyššího slovenského ústavního činitele probíhá.

Celý Echo Salon poslouchejte na www.echoprime.cz a čtětě v Týdeníku Echo!

Hostem Echo24 byl Karel Havlíček, místopředseda Poslanecké sněmovny a první místopředseda ANO.  Hlavním tématem rozhovoru byla energetika a budoucnost jádra. Havlíček v rozhovoru zdůrazňuje význam jaderné energetiky pro Česko, a to v kontextu rozhodnutí EU zařadit jadernou energetiku mezi čisté zdroje.

"Je to úspěch a pro mě obrovské zadostiučinění, když jsem v roce 2019 přišel opět s obnovením jaderného energetického programu a vyrazil do Bruselu a řekl jsem, že připravujeme pátý dukovanský blok a že z toho neuhneme, slétli se na mě jako sršni. Ale Evropská komise otáčí, takže je dobře, že jsme se tenkrát nenechali někým odradit.“ Komentuje Havlíček s odkazem na dlouholeté úsilí České republiky prosadit jadernou energii jako zásadní prvek energetického mixu.

Tento krok vnímá jako potvrzení správnosti strategie, kterou Česká republika a ANO v oblasti energetiky dlouhodobě prosazuje. Dalším tématem diskuze byla kritika evropského Green Dealu. Podle Havlíčka se ukazuje, že původní vize Green Dealu není v souladu s realitou a potřebami členských států. "Green Deal je ztracen v té podobě, tak, jak se připravoval před několika lety," říká a vyzývá k revizi tohoto plánu s důrazem na energetickou nezávislost a soběstačnost Evropy.

Havlíček taky nešetřil kritikou současné vlády a premiéra Petra Fialy. Tvrdí že: „Tato vláda byla totálně nepřipravená, nemá kompetentní ministry a zejména se vymlouvá na minulost. Nepřipravila hospodářskou strategii, důchodovou strategii, ani strategii v oblasti zdravotnictví. Obávám se, že to nezvládne ani v té energetické strategii, která by mohla být součástí té hospodářské strategie.“ Havlíček zdůrazňuje nutnost formulovat jasnou ekonomickou vizi, která by řešila jak současné, tak budoucí výzvy.

Premiér Fiala si podle něj nevěří a je to vidět i na jeho rétorice. Současné vládě podle Havlíčka věří už jen dvě procenta lidí: „Dnes této vládě absolutně věří podle průzkumu dvě procenta lidí, říkám naprosto, tak z toho vyplývá, že už jí věří jenom přímí příbuzní a mám ten pocit, že v poslední době už i ti příbuzní od ní utíkají.“ Pro Havlíčka je ale podstatné, že podle průzkumů ANO stáhla strana deset procent voličů koalice Spolu a posiluje i mezi ostatními voliči. 

Muži za pultem shlédli film Wima Wenderse Dokonalé dny, ocenili na něm i to, jak dokumentuje krásu a účelnost veřejných záchodků v japonském hlavním městě.Škoda, že je Tokio tak daleko. Iva Hajd Moussa napsala román o zestárlé metalové kapele, Muži za pultem ho přijali s až dojatým nadšením. To se jim nestává.

Obsazení: Petr Koubek, Ondřej Štindl, Jakub Peřina

Probíraná díla: Dokonalé dny (režie: Wim Wenders), Pregoblin II, Strýček Váňa v National Theathre, Hamlet v divadle Almeida, Amen Dunes, Purple Land a Boys, pražský koncert Idles, seriál Šógun  , Nick Cave and The Bad Seeds: Wild God, Iva Hadj Moussa: Těžké duše O čem sní stárnoucí bílí muži

Excentrický filozof, sociolog a rabín Jacob Taubes, který se snažil formulovat teologii pro nevěřícího člověka, má v intelektuálních dějin specifické místo. Za svůj život publikoval jedinou knihu, svou disertaci, kterou napsal jako dvacátník. Jeho vliv byl přesto obrovský, a na jeho příkladu tak lze doložit, že intelektuální dějiny nestojí výlučně na klasických filozofech, ale rovněž na těch, díky nimž myšlenky napříč věky ožívají a cestují mezi rozličnými okruhy lidí. Sám ve své osobě spojoval něco, co by leckdo, zvláště dnes, nesnesl ani u jednoho stolu. Byl Židem, ale za klíčový zdroj vlastního myšlení – a za svého přítele – považoval Carla Schmitta, filozofa, který vstoupil do NSDAP. Byl sice rabín, ale jeho nejvlivnější přednášky se věnovali svatému Pavlovi, který byl pro něho především sociálním revolucionářem. V šedesátých letech podporoval nejradikálnější studenty, a přitom se celý život obklopoval konzervativci, dokonce reakcionáři, které považoval za mimořádně inspirativní. Tereza Matějčková, autorka podcastu se věnuje Jacobu Taubesovi na pozadí českého vydání knihy Západní eschatologie. Představuje jeho život mezi Spojenými státy, Německem a Izraelem a intelektuální i životní propletení s předními myslitele doby, třeba se Susan Sontagovou, Martinem Buberem nebo Jürgenem Habermasem.

Těžiště podcastu tvoří Taubesovy úvahy o filozofii dějin a možném konci dějin. Autorka klade důraz především na Taubesovo přesvědčení, že teologické pojmy jsou mnohdy realističtější než ty filozofické. Ostatně ani sekulární společnost se nerozloučila s náboženským dědictvím. Objevuje se znovu třeba v touze mít jeden společný příběh, který by rámoval náš život a který by byl protilékem na takzvanou rozdělenou společnost.

Kapitoly

I. O cizosti nemluvit, ale přivtělovat si ji. [Začátek až 11.24]

II. Jacob Taubes: Rabín, religionista, filozof a excentrik [11.24–26.20]

III. Teologie pro nevěřící [26.20–43.00]

IV. Západní eschatologie: Od proroků k Hegelovi [43.00–55.50

V. Blíženci Marx a Kierkegaard: Království boží není mezi námi, ale přichází. 55.50–1.08.23

VI. Kdo se zašlo příliš daleko, začíná svoboda. [1.08.23 až konec]

Bibliografie

Norbert Bolz, „Bomby sestrojené v osmašedesátém vybuchují až dnes“, in: Bůh je mrtev. Nic

není dovoleno, Praha: Echo Media, 2023, str. 83–92.

Francis Fukuyama, Konec dějin a poslední člověk, přel. Michal Prokop, Praha: Rybka

Publishers, 1993.

Georg Wilhelm Friedrich Hegel, Filosofie dějin, přel. M. Váňa, Pelhřimov: Nová tiskárna

Pelhřimov, 2004.

Georg Wilhelm Friedrich Hegel, Základy filosofie práva, přel. V. Špalek, Praha: Academia,

1992.

Jerry Muller, Professor der Apokalypse. Die vielen Leben des Jacob Taubes, Frankfurt am

Main: Suhrkamp, 2022.

Jacob Taubes, Západní eschatologie, přel. Martin Pokorný, Praha: Herrmann a synové, 2024.

Echo Porada je dnes mimořádná, slavíme deset let a hlavní téma bylo jasné: „Když Andrej Babiš koupil Mafru, byl to šok, bylo jasné, že v takovém médiu nechceme být,“ shodují se Dalibor Balšínek s kolegy, kteří s tím Echo zakládali. Pozvání na dnešní Poradu totiž přijali bývalá analytička Echa Lenka Zlámalová, Kamila Klausová a Jan Dražan, někdejší editor a stále editorka Echo24. Moderuje Pavel Štrunc.

„Já jsem ještě měla hendikep, že jsem Babiše znala z minulosti, chtěl se mnou probrat svůj zájem jít do politiky. Řekla jsem mu, že je to největší kravina, co může udělat. Místo Mafry chtěl koupit Blesk, ale je kolenovrt a bylo to moc drahý,“ říká Lenka Zlámalová. Dalibor Balšínek dodává, že Babišovu politickou kariéru nastartoval Václav Moravec, když ho několikrát pozval do svého pořadu v České televizi a Babiš se cítil silný a úspěšný.

„Nikdy jsem si neuměla představit, že bych byla na výplatní pásce Agrofertu, ale měla jsem tři děti, hledala jsem si práci v Rozhlase, ale byla jsem tam pár dní, protože jsem chtěla pracovat s lidmi z Echa,“ říká Kamila Klausová, která je dodnes editorkou Echo24 a společně s Janem Dražanem připravili i speciální číslo Týdeníku, které je právě v prodeji.

„V začátcích Echa Babiš sloužil jako náš chodící banner - pořád o Echu mluvil na tiskovkách, bylo vidět, jak čtenost letí nahoru, pak mu asi Prchal nebo Hanč poradili, aby to už nedělal,“ dodává Zlámalová a přidává i historku o tom, jak po měsíci fungování redakce v bytě na Malé straně přišla kontrola z finančního úřadu.

Jak se svět změnil pod tlakem sociálních sítí? A jak se Echo vypořádalo s tématy jako covid, migrace a nyní válka na Ukrajině?

Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.cz

"Když kandidujete na prezidentku, zná vás celá země. Být jedničkou na kandidátce STAN byl pragmatismus, Honza Farský k tomu přistoupil racionálně. Vybudování značky Danuše bylo hodně silné, měla jsem osobní vztah s voliči, věřili, že by se politika dala dělat jinak," říká neúspěšná kandidátka na prezidentku Danuše Nerudová, která teď kandiduje do Evropského parlamentu jako jednička na kandidátce STAN.

Ženy podle ní nemají možnost volby mezi kariérou a rodinou. Jsou nuceny vypadnout z práce na roky, podle Nerudové ani neexistuje infrastruktura, která by ženám umožnila být matkou i budovat kariéru, když budou chtít. Dodává, že to jsou i obrovské ztráty pro stát, ženy studující nejdražší studijní obory jako lékařky a zubařky vypadnou z práce na roky.

V rozhovoru mluvila i o tom, že se chystá víc spolupracovat s Vítem Rakušanem na jeho výjezdech do regionů:„Rakušan jezdí do míst, kam se všichni báli, mluvení s lidmi funguje, není to jen laciné PR, nedovedu si představit moc politiků, kteří by si před lidi v Severce stoupli a hodiny vysvětlovali dezinformace.“ Nerudová v rozhovoru mluvila i o české pomoci Ukrajině, která by zemi podle ní měla zajistit hlavní podíl na obnově Ukrajiny po válce. Vidí v tom příležitost pro české firmy. Ze společnosti podle ní vymizela kritická diskuze: „Země nemá vizi, chceme být křižovatka Evropy, ale nemáme dálnice a vlaky Česko raději objíždějí. Mladá generace má pocit, že ji nikdo neposlouchá, smějeme se jim, že jsou sněhové vločky. Ten problém řeší i Evropa.“ Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.cz X: http://twitter.com/echo24cz Facebook: http://twitter.com/echo24cz

Salon Echa o trampování na Kokořínsku připravil Jiří Peňás: Není divu, že se nás sešlo tolik, a to jsem musel některé zájemce ještě odmítnout. Bohužel se mezi nimi nevyskytovaly žádné trampky, z čehož nelze usuzovat, že by snad tramping byl jen mužskou záležitostí."

Na Kokořínsku, ale možná je to i jinde, probíhá pomalu již horká fáze zuřivého konfliktu mezi řekněme puristy a liberály, nebo by se dalo říci mezi defenzory čili ochránci přírodního ideálu a přívrženci řekněme tvůrčích zásahů do něj. Konkrétně jde o to, že se zjistilo, že v chráněné krajinné oblasti Kokořínsko je na sto objektů, jež nesou stopy lidské činnosti: různé příbytky, boudičky, skrýše, chatičky, obvykle vybudované pod skalními převisy. Tyto specifické artefakty zaevidoval s důsledností pro něj typickou Ivan Brezina, který pak přesvědčil orgány, aby začaly konat. Prostě je bourat. To samozřejmě vyvolalo protireakci nejen trampů samých, ale i odborné veřejnosti, vědců z různých oborů, kteří v lednu vydali „odborné stanovisko“, v němž se budovatelů těchto svérázných děl zastali. Konstatovali, že jde často o specifický způsob soužití člověka s krajinou, o její tvůrčí doplnění či doladění. Jak tam přímo zazní: trampská estetika je součástí našeho kulturního dědictví.

Hostem Echa Pavla Štrunce byl bývalý náčelník generálního štábu Armády ČR Jiří Šedivý. Mluvili jsme o 25. výročí vstupu České republiky do NATO, ale především o válce na Ukrajině, situaci Ruska, jeho vojenské vybavenosti i dalším výhledu vedení války. "Pokud chceme Ukrajině pomoct, měli bychom přijít s tím, že jsou li v Česku bojeschopní muži, měli by být posláni zpátky na Ukrajinu. Tisíce Ukrajinců dál odchází na Západ, Ukrajinci už požadovali, aby evropské státy poslali muže zpět na Ukrajinu, ale tvrdě narazili. Na frontě chybí vojáci, byl bych pro, aby když bude vyhlášena mobilizace, Ukrajinci žijící na Západě se vrátili na Ukrajinu, země nemá kde brát, ale možnosti Ruska jsou téměř neomezené.“

K probíhajících debatách o mobilizaci na Ukrajině Šedivý říká: „Požadavek na mobilizaci půl milionu vojáků naznačuje, že Ukrajina potřebuje obnovit téměř celou armádu. Mobilizace měla začít už na podzim, velká část Ukrajinců se vojně vyhýbá, v zahraničí je až 650 tisíc bojeschopných mužů, velká část mužů z Ukrajiny utekla.

K ruské taktice i dalším výhledům vedení války Šedivý říká:„Rusové dnes mají potenciál anektovat část Ukrajiny, kdyby vyhráli celou válku a dosáhli svého, dělali by vše pro to, aby naši společnost narušili. Už teď vidíme, jak se snaží narušovat naší kritickou infrastrukturu."

„Dnes v reálném čase vidíte, co se na frontě děje, kde jsou kteří vojáci, jak operace probíhají. Zavedení dronů je jeden z největších zdrojů informací, bohužel vidíme i případy, kdy jsou bombardovaní a umírají vojáci, to je až nehumánní.“

Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.cz X: http://twitter.com/echo24cz Facebook: http://twitter.com/echo24cz

Hostem Jiřího Peňáse byl biolog a také prozaik a básník Vít Zavadil (používá literární pseudonym Arnold Nowicki). Hovor byl o jeho vášni pro kaktusy, za kterými opakovaně jezdí, či tedy, létá do Patagonie. Nikde nerostou tak zvlášní kaktusy jako právě tam. Doktor Zavadil navštěvuje Patagonii opakovaně od roku 2015, říká, že mu učarovala nejen kaktusy, ale i magií a přírodou. Nejvíc ho okouzlilo, jaká je to absolutní pustina. Nic, jen holé pláně, kameny, hory, keře, kaktusy a podivuhodné nebe ním. Taková je Patagonie, země „velkých noh“ a kaktusů.

Martha Nussbaumová, jedna z předních filosofek současnosti ve své nové knize Spravedlnost pro zvířata tvrdí, že je na čase revidovat náš vztah ke zvířatům. Dosud jsme je považovali za podřízené člověku, protože jsme byli fascinováni naší podobou inteligence. Jenže každý tvor je jedinečným způsobem vybaven k tomu, aby prospíval ve svém prostředí. Zvířata třeba nemají kritické myšlení, ale leckterá mají řádově lépe vyvinuté smysly nebo schopnost zvládat konflikty.

Biologové a přírodovědci nás staví před novou výzvu: vstřebat zjištění, že zvířata nás mnohdy předčí i v empatii. Rovněž je třeba zohlednit, že zvířatům se s námi nikdy nežilo hůře: nikdy jsme – hlukem, plasty nebo emisemi – nezasahovali tolik do jejich prostředí. Výsledkem je, že podle Nussbaumové již neexistují divoká zvířata. I takzvaně divokým tvorům otravujeme vzduch, moře, lesy. Tím se naše doba výrazně liší od té, kdy se otázce zvířat věnovali třeba starověcí filosofové. Dokud zvíře někdo neulovil, žilo si dobře. Jsou-li však dnes lidské stopy všude, roste i naše odpovědnost.

Martha Nussbaumová nepíše teoretické cvičení. Chce, aby její kniha konkrétně zlepšila život zvířat. Předkládá proto argumenty pro zpřísnění zákonů na jejich ochranu. Také uvažuje, zda by zvířatům neměla být přiřknuta právní subjektivita, takže by zvíře mohlo být zastupováno před soudem. Na srdci autorce leží rovněž tzv. domácí mazlíčci. Již toto označení poukazuje k tomu, že je zde problém. Kdysi důstojná zvířata jsme ponížili na hračky. Podle Nussbaumové je mravně nehájitelné šlechtit tzv. společenská plemena a následně je zavírat do malých bytů, kde tráví celý den o samotě. Máme se tedy domácích mazlíčků zcela zbavit? Někteří filosofové, tzv. abolicionisté si skutečně myslí, že eticky chovat „mazlíčka“ není principiálně možné.

Autorka Tereza Matějčková se v novém dílu podcastu zabývá hlavní tezí knihy Spravedlnost pro zvířata a Marthu Nussbaumovou představuje rovněž jako myslitelku, jež výrazným způsobem přispěla k politické filosofii nebo k úvahám o feminismu. Zde vstoupila do ostré konfrontace s Judith Butlerovou, vůbec s ideou, že gender i pohlaví je sociálně konstruované, což odsuzuje jako „úplný odklon od materiální stránky života“.

Kapitoly

 I. Klasická filoložka, ochránkyně zvířat, humanitní vzdělankyně, feministka [Začátek až 19.06]

II. „Capabilities Approach“: Co potřebujeme ke svobodě? [19.06–30.35]

III. Justice for Animals: I zvířata jsou občany. [30.35–37.55]

IV. Tři chybné přístupy ke zvířatům: Důraz na inteligenci, bolest nebo politiku [37.55–50.45]

V. Co jsme to provedli domácím mazlíčkům?! [50.45–až konec]

Bibliografie k dílu

Theodor Fontane, Effi Briest, Frankfurt am Main: Insel Verlag, 2011.

Martha Nussbaum, Justice for Animals. Our Collective Responsibility, New York: Simon & Schuster, 2023.

Martha Nussbaumová, Křehkost dobra,přel. Daniel Korte – Martin Ritter,Praha: OIKOYMENH, 2001.

Martha Nussbaumová, Ne pro zisk. Proč demokracie potřebuje humanitní vědy?, přel. Otakar Vochoč, Praha: Filosofie, 2017.

Martha Nussbaumová, „Profesorka parodie. Módní defétismus Judith Butlerové“, přel. Marek Kettner, in: Reflexe, 62/2022, str. 113–134, zdarma ke stažení online: https://reflexe.flu.cas.cz/archiv/reflexe-62/profesorka-parodie-modni-defetismus-judith-butlerove/

Peter Singer, Osvobození zvířat, přel. Zuzana Gabajová – Zdeněk Janík, Praha: Práh, 2001.

Barbara Schmitz, Was ist ein lebenswertes Leben? Philosophische und biographische Zugänge, Stuttgart: Reclam, 2022

„Pád Ukrajiny by znamenal obrovské nebezpečí pro celou Evropu. Vše závisí na schopnostech obranných průmyslů zemí EU, aby vyrobili dostatek všeho, co Ukrajina potřebuje. Dvacet let se snižuje „špinavá“ výroba, vše se vymisťuje mimo Evropu, ale najednou potřebujeme navyšovat kapacity ze dne na den. 90 procent materiálů se dováží z Číny,"říká Jiří Hynek, Prezident Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu ČR a vedoucí delegace České republiky při poradní skupině NATO pro průmysl. 

„Rusové mobilizovali válečné hospodářství, přešli na válečnou ekonomiku, z toho se blbě vystupuje a stojí to obrovské peníze.V demokracii se mnohem obtížněji dělají rozhodnutí, ale když v Rusku bude chybět hliník, hned se z výnosu Putina postaví nová továrna, nebude se řešit ekologie, ani nic podobného. Ale v Evropě nejsme schopni ani v továrnách na munici nastavit provoz na tři směny, aby bylo možné výrobu navýšit.“

K strategii války na Ukrajině hynek říká: „Budoucnost válčení jsou robotické autonomní systémy, my na to trochu zapomínáme a pořád si myslíme, že se válka vede postaru. Ruská armáda není parta nazdárků.Mají velké zdroje lidí i materiálu, válcují to množstvím. Pro rusy není žádný problém verbovat lidi do armády, jsou oblasti, kde je vysoká nezaměstnanost a manželky se těší, že budou mít peníze a pak vdovské důchody.“

„Čína a Amerika vyhrály válku ekonomicky, u nich se energie nezdražovaly, v obranném průmyslu nás válcují cenou. Jediný kdo může ukončit válku je Čína, přestane dodávat suroviny a bez nich my nic nevyrobíme. Ze třiceti základních surovin nutných pro fungování evropského průmyslu se 90 % dováží,“ dodává Jiří Hynek na téma toho, jak se zvyšování cen energií projevilo v zbrojním byznysu. 

V Los Angeles se udělovaly ceny americké filmové akademie, Oscaři.

Nejúspěšnějším filmem se stal Oppenheimer režiséra Christophera Nolana, získal sedm cen včetně té pro nejlepší film.

Vyhlašování Oscarů bylo dlouho považováno za tu nejdůležitější událost světového zábavního průmyslu. Platí to i dnes? Má Oscar v roce 2024 stejnou váhu jako třeba v roce 1984? Redaktor Týdeníku Echo, a příležitostný scenárista a dramaturg, Ondřej Štindl o tom mluvil s Alešem Danielisem z filmové distribuční společnosti CinemArt a Petrem Cífkou, filmovým publicistou a majitelem serveru Moviezone.

Tomáš Pojar, poradce vlády pro národní bezpečnost, byl hostem Echa Pavla Štrunce a tvrdí:"Česko nebude posílat vojáky na Ukrajinu ani jako lektory pro ukrajinské vojáky, nic takového není ve hře. Nic jako voják NATO ani neexistuje, vždy jde o konkrétní země, jak se rozhodnou. Ruská strana je připravena dobývat vše, nepoleví a k jednacímu stolu nezasedne nejméně do amerických voleb. Fronta je dlouhá 1300 kilometrů a Rusko nehledí na vlastní oběti.“

„Ukrajina už se jednou odzbrojila, když přenechala jaderné zbraně Rusku a velmoci garantovaly Ukrajině bezpečí a podívejte, jak to dopadlo. Doby, kdy Spojené státy byly nejmocnější zemí světa jsou dávno pryč, USA jsou jednou z mocností, ale je tady mnoho dalších, Amerika nemá sílu na to, aby byla za světového četníka. Ostatní země jako Rusko mají mnohem větší manévrovací prostor."

"Povinná vojna není na stole, ale rozhodně by bylo dobré budovat větší zálohy na dobrovolné úrovni, dobrovolnost je klíčová, díky ní se schopnosti naší armády zvýší. Není a doufám, že ani nebude, to o povinných odvodech. Ale jestli Rusko vyhraje, budeme té debatě blíž."

Co si Tomáš Pojar myslí o jednání V4? Jak se Češi staví k uprchlíkům a co bude dál na Ukrajině? Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.cz

„Moralizování je na vzestupu!“ I toto zvolání je možná zase jen morální panika. Anebo snad žijeme ve světě, v němž se moralismu obzvláště daří? Tereza Matějčková, autorka podcastu, tvrdí, že máme dobré důvody si to skutečně myslet. Moralizování, třeba i v podobě cancel culture se daří. Jedním z důvodů, proč tomu tak je, je fakt, že víme – či tušíme –, jak dalekosáhlé mohou být následky našeho každodenního jednání. Proto se moralizuje naše oblečení, strava, to, zda máme nebo nemáme děti. To samo o sobě není špatně. Problém moralizování je, že se jedná o přepjaté hodnocení, které zplošťuje problém a vede ke sporům spíše než k debatám. Jakmile užijeme moralistní jazyk, propuká hádka. Problémem moralismu přitom mnohdy není to, že by někdo říkal nepravdu. Příslovečný morální maják má leckdy pravdu. Nepatřičný však bývá tón či forma jeho výroku. Třeba z bagatelního přestupku se učiní zločin. Přitom se zapomíná, že i člověk, který se dopustil morálního selhání, si zasluhuje spravedlivé posouzení. Ale není na moralizování i něco pozitivního? I tomu se věnuje nový podcast. Kapitoly I. „Úkolem etiky je varovat před morálkou.“ [Začátek až 8.20] II. Moralismus filozofickým žánrem [8.20 až 15.30] III. Vzestup moralismu? [15.30–22.30] IV. Co je vlastně moralismus? [22.30–33.00] V. Proč nemoralizovat? [33.00–38.00] VI. Proč přece jen moralizovat? [38.00–až konec] Bibliografie K. P. Liessmann, Nenuťme děti do kreativity. S Konradem P. Liessmannem o nevzdělanosti i o tom, proč nenávist netřeba nenávidět, in: Týdeník Echo, číslo 9, 2024, str. 16–21. N. Luhmann, Paradigm lost, in: Láska jako vášeň, přel. M. Petříček, Praha: Prostor, 2002, str. 185–200. F. Nietzsche, Genealogie morálky, přel. V. Koubová, Praha: OIKOYMENH, 2019. Ch. Neuhäuser – Ch. Seidel, Was ist Moralismus. Über Zeigefinger und den Ort der Moral, Stuttgart: Philipp Reclam, 2022. Andreas Reckwitz, „Die Pflicht ruft“, Die Zeit, 20. 12. 2021, https://www.zeit.de/2021/52/pflicht-corona-klima-krise-gesellschaft-philosophie

Muži za pultem se vypravili na film Duna, nejeli ale do kina na červu, Jakuba to trochu mrzelo. Taky zlehka probrali longlisty Magnesie Litery a zdravotní stav Kanyeho Westa. Rozloučili se s Pavlem Zajíčkem a v placené části probrali oceňovaný román Marka Torčíka Rozložit paměť a vůbec "fenomén" autofikce.

Obsazení: Libor Staněk, Ondřej Štindl, Jakub Peřina

Zmiňovaná díla: Dokumentární film Spojka, Duna (režie: Denis Villeneuve), Duna (režie: David Lynch), Kim Gordon, Zhanna Kadyrova v Rudolfinu, Magnesia Litera, seriál Shogun, Kanye West: Vultures1, Marek Torčík: Rozložíš paměť

Echo Porada přivítala mimořádného hosta, do studia přišel Petr Pithart, bývalý premiér, předseda Senátu a muž, který je označovaný za jednoho ze zakladatelů české ústavnosti. Petr Pithart také napsal pro Týdeník Echo esej o české politické stranickosti a rozmachu politických hnutí. To bylo i jedno z témat dnešní Porady. „Dnes si málokdo dovolí založit politickou stranu, je pro to nutné mnoho oficialit, už Havel byl proti velkým politickým stranám, vyvstala mu konkurenční ODS a Václav Klaus, jako představitel pragmatismu a vize zbohatnutí,“ tvrdí Pithart o situaci po sametové revoluci. A společně s Daliborem Balšínkem, Terezou Matějčkovou, Danielem Kaiserem a Jiřím Peňásem probrali i téma války na Ukrajině.

„Musíme se připravit na to, že to dopadne špatně a Ukrajina nezvítězí, je otázka, zda k tomu Západ neměl přistupovat jinak a jestli bylo dobré snažit se Ukrajinu vtáhnout do Evropy,“ říká Petr Pithart k válce na Ukrajině a jejímu řešení. Současně polemizuje s Danielem Kaiserem a Jiřím Peňásem v otázce toho, zda bylo nutné snažit se Ukrajinu dostat do NATO a Evropských struktur, když o to podle některých většina Ukrajinců nestála. Pithart mluvil i o podstatě českého národa jako nedůvěřivého k cizincům. Rozhodujícím znakem Čechů je podle něj nedůvěra a strach z neznámého. Projevilo se to podle něj na roce 1989, návratu emigrantů a i v otázce restitucí.

Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.cz

TEMU jako hrozba pro bezpečnost i e-commerce v Česku?

Ruslan Skopal kritizuje čínský e-shop TEMU, který ovládl český i evropský trh, a tvrdí: „Normální člověk ani nepozná, že nenakupuje v Česku, přitom na výrobních není český návod ani doklad o tom, že a jestli je zboží zdravotně nezávadné. Vznikají tak jiné podmínky pro nás, kdo máme byznys v Česku, a pro obchodníky jako TEMU a další firmy z regionu.“

„Není možné prodávat zboží pod výrobními náklady, to nedává nikomu smysl. Čínské firmy oblbly i Evropskou unii, která nás ale reguluje v mnoha jiných věcech, pojďme zrušit dotace, aby se podmínky narovnaly,“dodává Skopal, který založil společnost Trenýrkárna.cz a v e.commerce se pohybuje víc než 15 let.Jak TEMNU změnilo nakupování Čechů? A proč by se měl stát zajímat o to, kde a za kolik nakupují jeho občané? Podívejte se na rozhovor! #temu #ecommerce #byznys Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.cz X: http://twitter.com/echo24cz Facebook: http://twitter.com/echo24cz

Již je to víc než rok, kdy společnost OpenAI představila svou umělou inteligenci ChatGPT a laická veřejnost si poprvé uvědomila možnosti této technologie.

Ta se od té doby zlepšuje mílovými kroky. Stále dokonalejší generátory obrázků i videí, napodobování hlasu, ale třeba i strach z ideologické manipulace, to vše je již součástí veřejného diskurzu.

O zdánlivě rapidním vývoji umělé inteligence a dopadech na společnost debatovali Josef Šlerka, vedoucí oboru studia nových médií v Ústavu informačních studií a knihovnictví na Filozofické fakultě UK, Marian Kechlibar, matematik a publicista, Tomáš Rosa, hlavní kryptolog kompetenčního centra skupiny Raiffeisen Bank International, a David Herel, student na Českém institutu informatiky, robotiky a kybernetiky na ČVUT.

."Nic jako povinná vojna není v Česku téma, máme koncepci profesionální armády, jen ji vláda přestala realizovat. Někdy mám pocit, že to paní Černochová ani nečetla. Do USA posíláme patnáct miliard jen tak, jako zálohu na letadla, přitom to je až 60 procent výdajů, za které se měla modernizovat armáda. Plánované investice se odsouvají až o deset a více let, brzdí a posouvá to celou modernizaci naší armády, říká Lubomír Zaorálek k tématu nákupu letadel F35. V rozhovoru jsme probírali i téma války na Ukrajině, Zaorálek tvrdí, že Západ selhal a Rusko zvýšilo obchod s celou řadou zemí. Válka podle něj může trvat velmi dlouho, sledujeme úpadek diplomacie v posledních letech. Válce se mělo všemi způsoby zabránit. Evropě se nedaří vytvářet společnou zahraniční politiku. Zaorálek v rozhovoru mluví i o české zahraniční politice a úpadku koncepce lidských práv. V závěru jsme řešili i téma střelby na Filozofické fakultě UK, kde Zaorálek vyučoval. Mluvil o vyšetřovací komisi k střelbě a říká: "Dát to GIBSu je jasná cesta, jak to dát k ledu, tak se nezávislého výsledku nedobereme. To, kolik tabu se vyhlásilo je nesmysl, mám pochyby o tom, že ta akce byla ideální." "Střelec byl premiant, dávali ho za vzor, ale od studentů vím, že chodil na psychoterapie. Studenti jsou rozčarovaní, zdevastovalo to jejich životy a životy těch rodin, nevěří médiím ani policii. Se studenty o tom mluvím, pro některé to bylo jako konec bezpečného světa." Celé video najdete na http://www.echoprime.cz

Do třetího dílu Výprav Jiří Peňás přivedl vzácného hosta, Josefa Kroutvora, historika umění, esejistu, básníka a také poutníka. Josef Kroutvor mluví o svých osudových horách, o Šumavě, a hlavně o Novohradských horách, o tam skrytém koutu země, kterým Šumava končí, nebo začíná.

Jak se tam dostal, jak na něj ta láska padla, co je na nich nejpůvabnější a nejdojemnější. Mluví ale i o jejich poválečném poničení, o rozdílu mezi divočinou a zdivočelostí.

Novohradky jsou, jak říká, nepopsaný svět. Co kraji chybí i proč se tam opatrně vydat se dozvíte v dnešních Výpravách Jiřího Peňáse. 

„Člověk jest provaz natažený mezi zvířetem a nadčlověkem – provaz nad propastí,“ píše Friedrich Nietzsche ve svém spisu Tak pravil Zarathustra. Svůj pojem nadčlověka, který je do angličtiny převáděn jako superman, formuluje v době, v níž se to pokusy o stvoření nového člověka jen hemží. Charles Darwin ukázal ve své knize O původu druhů, že člověk pochází z opice. Na Nietzscheho to zapůsobilo: Bylo-li možné překonat opici, nešel by překonat i člověk? Z jiného hlediska se objevují pojmy nového člověka v kontextu socialistických utopií. Není možné člověka změnit tím, že přenastavíme společnost, případně člověka převychováme? A co více, možná jsme už člověka překonali. Izraelský historik Y. N. Harari tvrdí, že současný člověk je – co do životního komfortu, ale i jeho síly – blíže starověkým bohům než starověkému člověku. My nejsme homo sapiens, ale homo deus, člověk božský. Nietzsche je vůči těmto přístupům skeptický. Jeho nadčlověk – či svobodný duch – vzniká přetvářením sebe sama – o převýchovu mu tedy jde jednoznačně, ale o tu, kterou člověk na sebe uvalí sám. Ovšem radikální individualismus, který se Nietzschovi přisuzuje, německý filozof v mnoha svých polohách rovněž odmítá. Sice říká: „Chcete-li do vysokých výšek, choďte po vlastních nohou!“ Ale ihned dodává: „Choďte šlépějemi, kudy šla již vašich otců ctnost! Jak byste stoupali do výšin, nestoupá-li s vámi vůle vašich otců?“ Autorka podcastu Tereza Matějčková ukazuje, že v tomto napětí individualismu a důrazu na dědictví tkví pozoruhodnost Nietzschova pojetí svobodného ducha. Otrocky neupadá do touhy po originalitě, ale také neodkazuje jen na „cesty otců“. Je třeba vydat se cestami otců, ale kráčet po vlastních nohách, a ještě pečlivě vybírat jen ctnostné stezky. Ostatně právě ctnost je pro nadčlověka stěžejní: nadčlověk není osoba hrubé síly. Takové jedince označuje německý myslitel za „kriply naruby“. Spíše je to člověk, který do sebe – díky klasické ctnosti spravedlnosti – vtělil co nejvíce hledisek na věc, a tím si vytvořil „hmat pro všechny lidi“. Nadčlověk není nad lidmi, ale má nadhled nad sebou, a proto umí být pozorný vůči druhým. Kapitoly I. Nihilismus podmínkou přátelskosti? [Počátek až 8.30] II. Od nadčlověka síly k převrácenému kriplu [8.30–26.40] III. Filosofie musí odpovědět na utrpení [26.40–37] IV. Nietzschovo evangelium: Tak pravil Zarathustra [37–45.40] V. „Jsou mrtvi všichni bozi: teď chceme, aby živ byl nadčlověk.“ [45.40–55.50] VI. Kundera: Jen minulost je plná života, budoucnost prázdnota [55.50–1.07.50] VII. Nadčlověk má hmat pro všechny lidi [1.07.50–1.15.40] VIII. Čtyři tipy, jak se stát svobodným duchem [1.15.40 až konec] Bibliografie Y. N. Harari, Homo Deus. Stručné dějiny zítřka, přel. Ondřej Červenka, Praha: Leda, 2017. M. Kundera, Kniha smíchu a zapomnění, Brno: Atlantis 2017. F. Nietzsche, Ecce homo, přel. J. Fischer, Nakladatelství Olomouc: Olomouc 2001. F. Nietzsche, Genealogie morálky, přel. V. Koubová, Praha: OIKOYMENH, 2019. F. Nietzsche, Kritische Gesamtausgabe, II/2. Briefwechsel, vyd. G. Colli – M. Montinari, München 1976. F. Nietzsche, Lidské, příliš lidské, přel. V. Koubová, Praha: OIKOYMENH, 2018. F. Nietzsche, Mimo dobro a zlo, přel. V. Koubová, Praha: OIKOYMENH, 2021. F. Nietzsche, O užitku a škodlivosti historie pro život, in: Nečasové úvahy, přel. J. Krejčí – P. Kouba, Praha: OIKOYMENH 2021. F. Nietzsche, Pozdní pozůstalost, I, přel. V. Koubová, Praha: OIKOYMENH, 2020. F. Nietzsche, Tak pravil Zarathustra. Kniha pro všechny a nikoho, přel. O. Fischer, Praha: Rybka Publisher 2018. F. Nietzsche, Zrození tragédie z ducha hudby, přel. O. Fischer, Praha: Gryf, 1993.

Václav Klaus byl hostem Echo Porady. Vášnivá debata se vedla ohledně války na Ukrajině, Václav Klaus tvrdí, že se nemáme bavit o tom, co se stalo před dvěma lety, ale je nutné analyzovat, co se dělo na Ukrajině a v regionu před vypuknutím války. Podle Klause se musí jednat, ale nejde to jen podle ukrajinských podmínek, to je podle bývalého prezidenta „dětinský názor“. Putin je uvažující člověk a asi tuší, že válka nemůže skončit deset nula. Na jinou variantu konce konfliktu by podle něj ruský prezident možná přistoupil, ale není si jistý, zda by toho byla schopna druhá strana. Klaus také mluví o českém mindráku z událostí roku 1968, doslova říká, že „ten konflikt zatemňuje uvažování a Češi, zamindrákovaní, že se nevzpouzeli v roce 68, jsou teď největšími podporovateli Ukrajiny, že to teď těm Rusům nandají za nás“. Podle Klause zásadně absentuje vážná debata o Ukrajině před válkou. Klaus tvrdí, že Ukrajina před válkou byla „failed state“, nejméně úspěšný postsovětský stát, a současný stav země je i následkem dlouhých let ekonomické i národní nestability a roztříštěnosti.

Na Echo Poradě Klaus mluvil také o úterním setkání s Viktorem Orbánem, se kterým se sešel po jednání Visegrádské čtyřky v Praze. „Přišel v naprostém laufu, takového jsem ho nikdy neviděl, jednání muselo být dramatické,“ řekl a dodal, že politici vládní koalice si udělali sport z otírání si podrážek o Maďarsko. Bývalý prezident mluvil také o české zahraniční politice, která podle Klause neexistuje a ani nikdy neexistovala. Je to pouze poklonkování Západu, nebo Východu.

Celou Echo Poradu s Václavem Klausem, Daliborem Balšínkem, Danielem Kaiserem, Jiřím Peňásem a Ondřejem Šmigolem sledujte na https://echoprime.cz/

„Lidé jsou svobodní a lidský život začíná na rubu zoufalství,“ pronáší Elektra v divadelní hře Mouchy od Jeana-Paula Sartra. V Československu byla hra uvedena v listopadu 1968, do hlavních rolí byli obsazeni František Němec a Jaroslava Adamová. Francouzský existencialista – a nyní i marxista, autor Kritiky dialektického rozumu – přijíždí pří této příležitosti do Československa. Při rozhovorech dává najevo, jak jej zdrtila okupace a zmařila jeho naději, že se právě v Československu může ustavit svobodná socialistická společnost. Věta o rubu zoufalství dle Sartra vystihuje stav země. Připomíná jinou filozofovu proslulou větu. Francouzský myslitel pronesl, že nikdy nebyl tak svobodný jako během německé okupace. Tíseň z okupace v něm vykřesala nejintenzivnější vědomí svobody i chuť ji vybojovat. V citované větě – „Lidé jsou svobodní a lidský život začíná na rubu zoufalství“ – rovněž zaznívá teze, dle které ztráta svobody zakládá poznání toho, co jsme měli, aniž bychom to věděli. Ve ztrátě, nikoli v zisku se učíme, co skutečně chceme. Autorka Tereza Matějčková se v novém dílu podcastu Pravda neexistuje? věnuje francouzskému gigantovi na pozadí nedávno vydané knihy Ti druzí. Jean Paul Sartre v Československu od Karla Srpa. Publikace mapuje působení Sartrovy filozofie na umělce, veřejné intelektuály i československé filozofické kolegy. Za osu knihy si bere čtyři Sartrovy návštěvy Československa. Hlavním motivem podcastu jsou Sartrovy dvě tváře. Mnozí českoslovenští intelektuálové se těšili na Sartra existencialistu a místo toho přijel marxista. Sám filozof přitom trval na tom, že spojit tyto dvě tváře je možné, tím spíše, že člověk sám není ani marxista ani existencialista, ale ve svém základu nepřítomností vší určitosti. Jinými slovy, člověk je neurčené zvíře. Díky této neurčitosti se může stát ledačíms, ale hlavně: díky téže neurčitosti, která je podstatnější než každá identita, může kdykoli vše shodit. Přerod Sartra existencialisty v marxistu je proto rovněž ilustrací filozofovy teze, že máloco je tak opravdové, protože svobodné, jako zničit si pověst a představu druhých o tom, kým jsme. Kapitoly I. Úvod: Sartrovy „krvavé otázky“ [Od počátku do 11. minuty] II. „První“ Sartre: Není větší svobody než si umět zničit pověst [Od 11. minuty do 37.30] III. „Druhý“ Sartre: Marxismus, solidarita, ale i milovaná individualita [37.30–52. minuta] IV. Sartre v Československu: „Vaše situace ukazuje, že čin nutně nemusí mít naději.“ Bibliografie Fanon, Frantz, Psanci této země, přel. Dušan Špitalský, Praha: Tranzit, 2015. Judt, Tony, Falešné ideje, cizí krev, přel. Martin Pokorný, Praha: Prostor, 2018. Lévy, Bernard-Henry, Sartrovo století, přel. M. Novotný, Brno: Host 2003. Patočka, Jan, Úvod do fenomenologické filosofie, Praha: OIKOYMENH, 2003. Sartre, Jean-Paul, Bytí a nicota, přel. Oldřich Kuba, Praha: OIKOYMENH, 2018. Sartre, Jean-Paul, Mouchy, přel. František Vrba, Praha: Orbis, 1964. Sartre, Jean-Paul, S vyloučením veřejnosti, in: Pět her, přel. A. J. Liehm, Praha: Státní nakladatelství krásné literatury a umění 1962. Srp, Karel, Druzí. Sartre a Československo, grafická úprava Pavel Růt, Praha: Arbor Vitae, 2023.

Analýza dvouletého výročí vypuknutí války na Ukrajině pohledem čtyř expertů. S Danielem Kaiserem diskutovali europoslanec ODS Alexandr Vondra, ekonom Pavel Šik, politolog a diplomat Petr Drulák a konzultant a bývalý člen Evropské komise pro rozšíření Štefan Füle. Uplynuly dva roky od ruského vpádu na Ukrajinu. Dalo se té válce předejít? Jak změnila geopolitické poměry ve světě? A o co má usilovat česká zahraniční politika?Celou diskuzi sledujte na http://www.echoprime.cz

"Poslední tři roky vyvíjíme první závodní kompletně elektrický kamion, sledujeme trendy, ale nemám rád, když mi někdo říká, co mám dělat. Tahle stavba je první krok k tomu, abychom za deset let udělali něco, co bude mít smysl," říká Martin Macík, vítěz Rallye Dakar 2024 v kategorii kamionů. Sám je ale k elektromobilitě spíš kritický a tvrdí, že člověk by měl mít výběr a nevěří, že by se dramaticky snížily emise právě příklonem k elekto autům.

Celý rodinný byznys Macíkových je postavený kolem závodění a Dakaru, otec Martin Macík starší jel Dakar poprvé v roce 2003. Tiskař ze Sedlčan je spjat s už neexistující značkou LIAZ, se kterou v roce 2010 skončil čtvrtý.
Macík v rozhovoru mluví o závodnické vášni i o tom, že často je nejtěžší kamion v poušti zastavit. "Dakar, který jel táta, to byl úplně jiný závod, dnes je to o profesionalitě a rychlosti, za těch deset let se toho strašně moc změnilo, nedá se to srovnat. Táta jezdil v tričku a pantoflích, dneska máme vše nehořlavé, bezpečnost a zázemí se posunuli neuvěřitelně. Dnes jsme tovární posádka, potřebujete pohodlí, další den musíte jet zase na hranici možností," dodává Macík.

NATO chce, aby každý stát měl zálohy, ale na to jsme při profesionalizaci naší armády trochu zapomněli. Nějaké obnovení vojenské služby nás asi nemine, vojáci musí předložit, co by bylo ideální variantou, tvrdí Pavel Žáček, předseda sněmovního výboru pro bezpečnost k výrokům náčelníka Generálního štábu Řehky o tom, že je čas mluvit o povinné vojně.

Dodává, že ale na žádné řešení není připravena legislativa.Putin si podle Žáčka špatně vyhodnotil situaci v Evropě, nenaplnil svoje strategické cíle. Podle expertů z NATO jsou Rusové schopni útoku i za hranice Běloruska. Současné armádní nákupy Žáček považuje za adekvátní a nutné pro obranu země i kolektivní obranu v rámci Aliance.

Muži za pultem rozebírají dva filmy s mimořádně odpudivými antihrdiny. český film Manželé Stodolovi a pověstním páru sériových vrahů a Zónu zájmu britského režiséra Jonathana Glazera, obraz domácího života rodiny  Rudolfa Hösse, velitele tábora v Osvětimi, který s manželkou Hedvig vybudoval idylický domov hned za zdí tábora, který je během celého filmu značně slyšet. Na Jakuba to stejně neudělalo velký dojem, Ondřej je vůči tomu snímku vstřícnější. 

V placené části spolu s překladatelem Ladislavem Nagym dlouze a se zaujetím rozebírali spojené romány Pasažér a čerstvě česky vydaný Stella Maris, které krátce před smrtí vydal světoznámý americký romanopisec Cormac McCarthy. Píše se v nich o neodvratném konci - člověka, světa, vesmíru, všeho. A jeho hrdinové ho přijímají s příkladnou rezignací.

Obsazení: Jakub Peřina, Ondřej Štindl, Ladislav Nagy

Předplatné v rámci balíčku Echoprime

Anebo sólově na forendors

Zmíněná díla: Aleš Berný: K Helmovskému jezu, Helen Oyeyemi: Parasol Against the Axe, MGMT: Loss of Life, Daleká cesta, Zóna zájmu, Manželé Stodolovi, Cormac McCarthy: Pasažér, Cormac McCarthy: Stella Maris

Echo Porada řešila protest zemědělců, roztříštěné Česko i otázky ohledně smrti Alexeje Navalného. K protestu zemědělců Daniel Kaiser říká: „Je tady základní boj těch prozápadních lidí z Prahy proti špinavcům z venkova, kteří chtěli obsadit město na traktorech, přitom je tragicky opomíjený Green Deal.“ Tereza Matějčková k otázce ukradené demonstrace dodává, že demokratičtí politici by si měli uvědomit nebezpečí situace, kdy si účastníci protestů mohou myslet, že jejich akci někdo uzurpuje pro sebe. Podle ní to navíc není poprvé.

V úvodu Porady jsme řešili i sporné otázky ohledně smrti Alexeje Navalného. Tereza Matějčková mluvila o tom, jak o smrti a posledních měsících v ruském vězení informují německá média a spekulují, že měl být vyměněn za jiného zajatce. O jeho výměně podle deníku Bild vyjednávala Moskva s Berlínem a Washingtonem.

Probrali jsme i nejnovější volební preference a to, jak a proč je Česko rozdělené, či dokonce roztříštěné. Sledujte Poradu Echa s Daliborem Balšínkem, Terezou Matějčkovou, Danielem Kaiserem a Jiřím Peňásem!

Celý podcast najdete na https://echo24.cz

Pokračování příběhu Oh Deer Bakery: "Vyhořel jsem, neshody s partnerem vedly k tomu, že jsem z toho musel odejít, kvalita šla dolů a já jsem to neuměl změnit. Ale dostal jsem nabídku, na kterou jsem čekal sedm let, nový prostor je přesně to, co chci, croblihy budeme vyrábět přímo na místě," říká Lukáš Vašek, který před sedmi lety založil pekárnu sladkých croblih Oh Deer Bakery, ale koncem roku skončil.

Tvrdí, že reakce, které přišly, když oznámil konec, absolutně nečekal a i proto před několika dny po dvou měsících otevřel novou prodejnu naproti té, kde začínal. "Spím devět hodin týdně, žene mě nesmrtelnost a to, že chci byznys jednou předat dětem.

Chceme se víc zaměřit na kávu a slané sendviče, čerstvost a kvalita produktů byla to, co mě donutilo skončit, protože jsem výrobu předal partnerovi a nebyl jsem spokojený já ani zákazníci," dodává.

Současně před rokem expandoval do Rijádu v Saúdské Arábii, kde otevřel franšízu. Dalším plánem na zahraniční expanzi je Kuvajt a následně by se svým produktem rád zkusil prorazit i v USA, konkrétně v Indianapolis.

Minulý týden česká vláda schválila zařazení hexahydrokanabinolu, známého pod zkrat- kou HHC, na seznam návykových látek od letošního 1. března do 1. ledna 2025. To znamená, že během této doby bude HHC látkou zakázanou a nadále ne- bude možné výrobky, které ji obsahují, volně prodávat.

Ministerstvo zdravotnictví, respektive celá vláda (v níž jedinou stranou hlasující proti zákazu byli Piráti), tímto krokem reaguje na nárůst hospitalizací dětí a mladistvých po požití cukrovinek obsahujících HHC.

Je tento zákaz ku prospěchu věci? Anebo by se mělo postupovat jinak? V Salonu Echa diskutují národní protidrogový koordinátor Jindřich Vobořil z ODS, členka Rady vlády pro koordinaci politiky v oblasti závislostí Janka Michailidu z pirátské strany a Kateřina Marklová, klinická psycholožka a odborná ředitelka kliniky NEO Centrum.

Hostem podcastu Echo Pavla Štrunce byl ministr zemědělství Marek Výborný a tvrdí: "Mezi demonstranty jsem šel několikrát, bylo to vyhrocené, padaly nadávky i ostrá slova. Ale skutečné farmáře jsem tam nenašel, akce jim byla ukradena, to mi řeklo víc než dvě stě z nich." Dodává, že byrokracie se utrhla ze řetězu, evropští úředníci ani na poli a v chlévě nikdy v životě nebyli.

Ke vztahům ve vládní koalici říká: "Některé kroky hnutí STAN proti koalici považuji za faul, ale doufám, že se to opakovat nebude.Výjezdy mezi lid do oblastí jako Sokolov, nebo Most ministra Rakušana Výborný považuje za marketingově dobře vymyšlený produkt, ale otázka je, zda je takové chování v koalici přípustné."

"Dlouhodobě si kladu otázku, jestli umím témata, která řeším na ministerstvu dobře prodávat, ceny potravin dokonce klesají. Dokonce si občas dáváme góly do vlastní branky, ne vždy se vše podaří," hodnotí vztahy v koalici a situaci KDU-ČSL ministr Výborný.

Podle ekonomky Ilony Švihlíkové vláda nemá plán, jak pomoci ekonomice. Vládní opatření jsou nedostatečná a postrádají hlubší analýzu problémů. Vláda nechápe, co se děje.

Česká republika, podobně jako Německo, čelí zásadním strukturálním změnám, na které současná politika nereaguje. Česko se musí probudit, nebo zůstaneme pozadu. 

Země zažila vysokou inflaci a ekonomický propad, a přestože se očekává zpomalení inflace, vyšší růst ekonomiky je nepravděpodobný. "Více než tři čtvrtiny volných pracovních míst má požadavek základního vzdělání. Stát generuje pracovní místa se základním vzděláním, ergo velmi nízkou produktivitou, ergo velmi nízkým odměňováním," tvrdí Švihlíková a dodává, že stát se musí zaměřit na vytváření pracovních míst s vyšší přidanou hodnotou. Současně je nutné podpořit automatizaci. 

"Je nezbytné budovat princip zaměstnaneckých akcí. Jestli vám něco zvyšuje produktivitu, tak je to právě to, že ty lidi zapojíte do rozhodování a do finanční participace. To jsou poměrně osvědčené nástroje," říká Švihlíková. V rozhovoru se diskutovalo taky téma zavedení eura v České republice. "Já jsem dlouhodobý, konzistentní odpůrce, tam ta rizika zavedení eura jsou enormní," dodává.

Současnost mění vše hodnotné v trus, poznamenává Slavoj Žižek ve své nové knize Příliš pozdě na procitnutí. Kdysi chtěl být slovinským prezidentem, když mu nevyšly ani jiné kandidatury, dal se na filozofii, kterou neomezuje na akademickou disciplínu. Jeho pojmy jsou strategické, snaží se jimi převrstvit terén, na němž se vedou třeba kulturní války.

Hnusí se mu politicky korektní levice i neokonzervatismus. Řeči, které vedou zástupci obou směrů, jsou podle Žižka jak cibetková káva. Tato nejdražší odrůda vzniká tím, že malé šelmy cibetky pojí kávová zrnka a jejich zažívací trakt je zbaví kyselosti. Vyloučená káva, která prošla traktem malé šelmy, je obzvláště lahodná, ale je to také trus. Takto chápe Slavoj Žižek současné debaty: zástupci woke ideologie i konzervativci mnohdy užívají často dobré termíny, vytrhávají je však z kontextu, a tím je mění v trus. Jejich řeči mohou působit vzletně i hodnotně – cibetková káva je nejdražší káva na světě – ale jediný výkon mluvčího je ochuzení a zploštění původního pojmu.

Autorka Tereza Matějčková se ve svém novém podcastu věnuje Žižkově knize Příliš pozdě na procitnutí z roku 2023. V souboru esejí se slovinský myslitel zabývá ruskou agresí a ideologickým dělením, které je případem „trusovitého“ myšlení. Lidé žádající diplomatické vyjednávání ignorují, že pacifismus dnes není řešení a že každý okupant chce na okupovaném území mír. Ale ti, kdo tvrdí, že na Ukrajině se hájí západní hodnoty, také nejsou kdovíjak přesvědčiví. Spíše se připojují k Putinově hře na západ a východ, jen se liší v tom, co kdo považuje za civilizované. Problém podle Žižka je, že dělení na barbarství a civilizaci prochází civilizacemi samými. Tento civilizační slovník máme podle Žižka opustit. Je symptomem postpolitiky: neschopnosti řešit pragmaticky situaci a místo toho vše – od katastrof po banality – překládáme do gigantického střetu civilizací.

Do druhého dílu podcastu Jiřího Peňáse přijal pozvání biolog, filozof, spisovatel a cestovatel Stanislav Komárek.

A tématem jejich hovoru je ostrov Madagaskar. Kde se vzali Malgašové: Odkud připluli? Jsou to Afričané? Jaká je budoucnost lemurů? Co tam zanechali Francouzi? Zůstanou tam nějaké pralesy? Co tam takhle poslat děti na výměnný pobyt? Neprospělo by jim to? To vše, a ještě mnohem víc v originálním podání originálního myslitele a pozorovatele.

Naši práci můžete podpořit na Forendors: http://forendors.cz/vypravyjp

Nejnovější Echo Porada debatovala o kontroverzním rozhovoru s ruským prezidentem Vladimírem Putinem, který vedl americký novinář Tucker Carlson. Poradou provázel Pavel Štrunc a pozvali jsme i experta na Rusko Ondřeje Soukupa z Českého rozhlasu, který tvrdí: „I když máte pocit, že ten člověk je prostě ztělesnění všeho zla, tak jako novinář byste měl zkusit získat aspoň pochopení, proč to ten člověk dělá.“

Mluvili jsme o dopadech rozhovoru na vnímání Putina na mezinárodní scéně. Podařilo se Putinovi překonat izolaci od západních médií? A má mít takový rozhovor prostor na mediální scéně?

Soukup zdůraznil, že Putinova účast na platformě jako Twitter, považované za „zakázanou“ v Rusku, signalizuje snahu Kremlu oslovit širší mezinárodní publikum. Diskuse se dotkla i možných motivů Carlsona, který, přestože byl vyhozen z Fox News, stále hledá způsoby, jak udržet svůj vliv a dosah.

Dalšími tématy byla Carlsonova novinářská integrita, efekt rozhovoru na americkou veřejnost a Putinovo využití rozhovoru k posílení vlastní pozice doma i v zahraničí. Zazněly také otázky týkající se etiky vedení rozhovorů s kontroverzními světovými lídry a jak tyto rozhovory ovlivňují veřejné vnímání mezinárodní politiky.

Rozhovor podle účastníků Porady odhalil několik klíčových momentů, včetně Putinových názorů na historické vztahy Ruska s Ukrajinou a jeho obvinění vůči západním zemím z pokrytectví v otázkách lidských práv. Ondřej Soukup, Tereza Matějčková, Ondřej Šmigol a Daniel Kaiser se shodli na tom, že ačkoliv rozhovor nepřinesl mnoho nového, poskytl zajímavý vhled do Putinova vnímání světa.

Celá epizoda na https://echo24.cz

Roman Polom je bývalý český profesionální fotbalista, odchovanec Sparty, hráčskou kariéru ukončil v létě 2020 kvůli zdravotním problémům. Dnes učí fotbalisty a fotbalistky pražské Sparty v rámci kurzu finanční gramotnosti jak zacházet s penězi a tvrdí: "Když nezvládnete finanční realitu, může to skončit jakkoliv, profesionální sportovci končí sebevraždou, někteří ve vězení, nebo v léčebnách.

Fotbalisti jsou hraví, rádi sází, v gamblingu se jim může dařit dobře, ale je hned jasné, že je to na špatné cestě. Teď hodně letí i investiční aplikace, ale spousta hráčů to zneužívá a tvrdí, že investují, ale ve skutečnosti jen "sází" a růst akcií..."

Dodává, že se setkal se spoustou hráčů, kteří tvrdí, jak se jim v hraní daří, ale realita je úplně jiná. Za pár let se dozvíte, že dluží, jak se podívá.

Pro sportovce je důležité si uvědomit, že kariéra i výdělky začnou klesat kolem třicítky, tedy v době, kdy naopak životní náklady začnou růst. Když se člověk dostane na dno, často strká hlavu do písku, než aby svoje problémy řešil včas, kdy je ještě cesta zpět.

4. února 1994 Vladimír Železný stiskl magický knoflík a začala vysílat televize NOVA. Možná by se dalo říci, že tím definitivně skončilo porevoluční období a nastoupilo něco, co by se dalo nazvat třeba reálný kapitalismus na český způsob. NOVA oponou trhla a změnila český svět, rozmetala představu, pěstovanou v intelektuálních kruzích, o české kulturní výlučnosti: vedení NOVY velmi rychle zjistilo, co její divák chce, a bez nejmenších rozpaků mu to nabídlo. A ono to fungovalo!

3o let televize NOVA v Salonu Echa diskutoval Jiří Peňás a jeho hosté: Kristina Žantovská, divadelní dramaturgyně a publicistka, Johana Fundová, autorka knih o 90. letech, Milan Kruml, televizní expert a teoretik a Jan Vávra, publicista a spisovatel.

Celý podcast sledujte na www.echoprime.cz

Přijetí eura? Slovensko je vzor, zdražovat se nemusí, moje role byla jen záminkou pro vládní krizi, tvrdí (ne)zmocněnec ZahradníkByl to pro mě šok, co se stalo, ale moje spolupráce s ministrem Dvořákem kontinuálně pokračuje, moje role byla pro vládu jen záminkou.

Euro musí být v Česku diskutováno, ale většina politiků se bojí přiznat si, že ten problém existuje, tvrdí ekonom Petr Zahradník, který se začátkem minulého týdne stal zmocněncem pro euro, aby byla jeho role ve středu vládou předefinována zpět do role poradce ministra pro evropské záležitosti Dvořáka.

Zahradník dodává, že jen od začátku týdne dostal desítky pozvánek na různé konference. S premiérem Fialou nemluvil od konce roku, šanci vysvětlit mu, co přesně je třeba řešit, Zahradník nedostal. Referendum o euru podle něj není ideální nástroj pro použití v Česku, současně prý zdražování jít ruku v ruce s přijetím eura nemusí. Slovensko bylo první zemí, kde premiér Fico přijal přísná opatření proti zdražování a povedlo se to, i v komplikované ekonomické situaci Slovensko bylo první zemí, kde se skokový nárůst nekonal.

Muži za pultem staví na piedestal Jana Prušinovského, uctívají památku Waynea Kramera z MC5, dlouze rozebírají román Pavla Kolmačky Canto ostinato a směle se vrhají na otázku smyslu života.

Oceňují filmy May December a Eileen, Jakub si neodpustí pár extatických poznámek o vítězství Arsenalu nad Liverpoolem, Ondřej cítí latentní přítomnost Ještědu v Edenu.

Obsazení: Jakub Peřina, Ondřej Štindl, Libor Staněk

Probíraná díla. Miloslav Olšovský: Psaní mi za rukou běhá jako pes, Sleater Kinney: Little Rope, Brion Gysin: Junk, Percival Everett: Jižanské stromy divné ovoce nesou, The Curse, Josef Vrážel v Leica Gallery, Dobré ráno, Brno, Chyby, Pavel Kolmačka: Canto ostinato, May December, Eileen, MC5: Kick out the Jams--

Láska je klasické filozofické téma, na němž je zároveň patrné, jak mocně do filozofie vstupuje duch doby. V předmoderní době byla zamilovanost často vyváděna ze společnosti do umění nebo vztahu k Bohu, čímž byl tento nebezpečný cit neutralizován. Od romantiků se stává základem pro natolik společensky stěžejní instituci, jakou je manželství. Autorka Tereza Matějčková se v novém podcastu zaměřuje na proměny lásky ve filozofii, zvláště zdůrazňuje její moderní podoby od Georga W. F. Hegela a Arthura Schopenhauera přes Niklase Luhmanna po současnou myslitelku Evu Illouzovou. Georg W. F. Hegel, který se ještě zcela nerozchází s platónským přístupem, podržuje vazbu lásky na duchovnost, což je v jeho pojetí soustavné překonávání svého vlastního milovaného já“. Sice je i on romantikem v tom smyslu, že odmítá smluvená manželství, a trvá na tom, že východiskem vztahu musí být zamilovanost, dodává však, že to, jak obtížné je manželství, je samou jeho pointou. V manželství překonáváme „idiocii vlastního názoru“ a pokoušíme se smířit s tím, že se musíme zařídit podle druhého. V tom je prý mnoho duchovnosti.

Německý sociolog a filozof Niklas Luhmann a současná izraelsko-francouzská socioložka Eva Illouzová tento moderní posun ve svých dílech již reflektují. Zajedno jsou v tom, že společnost vstupuje do toho, jak milujeme, avšak Illouzová odmítá redukovat lásku na společenskou komunikaci, jak to činí Niklas Luhmann ve své klasické knize Láska jako vášeň. Spolu s romantiky chápe lásku jako revoluční sílu, kteráumí měnit životy i společnost, a potud rovněž lituje, že se v současné společnosti propadáme za romantismus.

Jestliže se moderna vyznačovala odklonem od smluvených manželství a uznáním zamilovanosti v její nepředvídatelnosti, dnes jako bychom se navraceli do stádia před modernu. Výběr partnerů je disciplína, do níž zapojujeme moderní dohazovače – kouče, psychology, astrology, dokonce lékaře. Ti všichni mají zjistit, s kým by vztah mohl fungovat. Tato racionalizace, která se ozývá i v tezi, že zamilovanost je pouhou hrou přírody, která nás má podrobit voláním nových generací, přitom podrývá naši důvěru nejen v lásku, ale v emoce vůbec.

Poprvé v naší historii není tak závažný případ popsán a vyšetřen, politici a policie nám nutí verzi, že je nevhodné se na cokoliv ptát a zjišťovat informace. Ovládli mediální prostor svou verzí příběhu. „Je neslušné ptát se, co se na Filozofické fakultě přesně dělo a proč například policie po příjezdu do budovy ji opět opustila,“ ptá se na Echo Poradě Tereza Matějčková, která ještě jako vyučující na FF UK v budově v den střelby byla.

O obětech střelby se nemluví a jejich jména i příběhy se jen podivnými cestami dostávají do médií. Neúcta k obětem jen vytváří podhoubí pro další spekulace. Na Echo Poradě dnes byli Dalibor Balšínek, Tereza Matějčková, Daniel Kaiser, Jiří Peňás a Ondřej Štindl. A probrali jsme i třicet let televize Nova, osobnost Vladimíra Železného i další otřesy ve vládě Petra Fialy.

Celá epizoda na https://echo24.cz

Mají toho české děti moc, nebo na ně klademe nižší nároky? S debatami nad věcmi, jako je rušení domácích úkolů, se vracejí tradiční otázky o kvalitě vzdělávání.Ministerstvo školství pod vedením Národního pedagogického institutu se mezitím snaží vypracovat „návod“ k zásadním změnám, které mají proměnit výuku na základních školách.

Pod těžkopádným názvem revize rámcových vzdělávacích programů (RVP) pracují stovky lidí na vzniku dokumentů, které mají pomoci ji zmodernizovat. Vést děti od „biflování“ ke „kompetencím“.

Co to ale vlastně v praxi znamená? A klademe si ve vzdělávání dětí dostatečné ambice? Diskutovat o tom do Salonu přišli Jiří Nantl (ODS), náměstek ministra školství, Ivo Jupa, ředitel NPI, a „z praxe“ předsedkyně Učitelské platformy Petra Mazancová s učitelem základní školy Pavlem Bobkem, který si ze svých studií a práce v Anglii přivezl cenné zkušenosti.

Zahradníka jsme navrhovali už Stanjurovi, on ho nechtěl, nechtějí se o Euru vůbec bavit. Na koaliční dohodovací jednání ani nebudu mít přístup, budu čekat v předpokoji, abych byl veřejně pranýřován, říká ministr pro evropské záležitosti Martin Dvořák k jmenování zmocněnce pro Euro Petra Zahradníka, které vzbudilo nevoli ve vládní koalici.

Na odpoledne tak premiér Petr Fiala dokonce poprvé svolal dohodovací řízení.
Ministr Dvořák dodává, že Petr Zahradník přesně naplňuje jeho představu o tom, kdo by měl přijetí evropské měny lidem vysvětlovat. Současně tvrdí, že to byl prezident Petr Pavel, který svým novoročním projevem téma přijetí Eura v Česku znovu nastartoval.

Martin Žufánek byl hostem prvního dílu nového podcastu Hrot Pavla Štrunce!

Živobytí je mi blíž než podnikání, naši firmu budujeme jako generační záležitost. Všechno děláme sami, teď jsme se rozhodli zrušit nějaké produkty, i ty nejpopulárnější jako Ořechovka, protože nám to nedává smysl, říká lihovarník Martin Žufánek. Firma Žufánek už sedm let neroste, jsou na výrobní kapacitě, víc destilátů vyrobit neumí a stačí jim to.

Otec i bratr Martina Žufánka odnesli extrémní pracovní tempo zdravotně. Martin Žufánek dostal i nabídku, aby se stal autorem parfému. Jaký by takový parfém byl? Nesl by jeho jméno? A co se skrývá za názvem ginu Klitorie, který měl premiéru před pár dny a design lahve navrhoval David Černý?

Hegelova Fenomenologie ducha bývá označována za antibibli. Autor v ní tradiční, často theologicky ukotvené pojmy, převádí na pojmy filosofické, sekulární. Ve velkém finále knihy, které nese název „absolutní vědění“, se říká, že člověk, nikoli Bůh, má klíč od skutečnosti. Autor tím podává svědectví o počínající moderně, anebo ji svým spisem dokonce ustavuje. Dosud si člověk prý myslel, že čelí neměnné, případně Bohem stvořené skutečnosti, zato nyní poznává, že on sám myšlením skutečnost vytváří. Antigona si myslela, že podléhá věčným božským zákonům, my víme, že věčné jsou ty zákony, kterým lidé propůjčili status věčnosti. Nepodléháme věčným zákonům, ale těm, které schvaluje parlament.

Tereza Matějčková se v novém dílu podcastu věnuje nejslavnější pasáži z Fenomenologie ducha, tzv. boji sebevědomí na život a na smrt. Jedná se v pravém smyslu slova o klasickou pasáž, tedy o text, který nikdy nepřestává říkat, co má říct. Hegel zde osvětluje, že člověk potřebuje uznání druhého, má-li moci existovat jako osoba. Ale rovněž ukazuje, jak stěžejní je schopnost obětovat sebe sama a riskovat. Ilustruje tím princip, dle kterého ten, kdo se bojí o pověst, žádnou nemá. Schopnost vsadit vše na jednu kartu, zajišťuje jednomu sebevědomí panské postavení, druhé sebevědomí se stává rabem. Následuje však zvrat. Je to nakonec otrok, který z bojů vychází vítězně. Naučil se totiž pracovat, osvojit si „moc bezmocných“.

            Hegel tím říká, že podrobení mají navrch nad pány. Nestačí jim totiž uvažovat za sebe sama, vždy musí reflektovat i pánovu pozici. Tím se „otroci“ rozhýbávají, stávají se myšlenkově bohatšími, a – v Hegelově idealistické koncepci – rovněž mocnějšími. Tento vhled vstoupil do úvah mnohých marxistů, ale rovněž třeba do díla Frantze Fanona a jeho tematizace vztahu kolonizovaného a kolonizátora nebo do úvah Simone de Beauvoir o vztahu muže a ženy. I dnes je tato myšlenka vlivná, třeba v díle současného myslitele Axela Honnetha.

První díl nového podcastu Výpravy Jiřího Peňáse!

Jáchym Topol vypráví o Mexiku, o zemi, která ho učarovala: „Dostal jsem se na největší hispánský knižní festival, měl jsem i to štěstí, že mi španělsky vyšly tři romány", říká a pak zasvěceně mluví i o staré civilizaci Mayů a Aztéků. 

Jak se chovali Španělé, když přišli do říše Aztéků? Kdo byl Hernán Cortés a čím je fascinující? A proč se král Montezuma tak snadno poddal dobyvatelům? Lze mít pochopení pro lidské oběti? 

Rádi objevujete svět a všechny jeho taje, krásy i kruté souvislosti dějin? Jiří Peňás a spisovatel Jáchym Topol mluví o úžasné a zároveň kruté civilizaci Aztéků a o tom, co z ní zůstalo v dnešním Mexiku. Nový podcast Jiřího Peňáse inspirovaný jeho knihami Výpravy poslouchejte na našich platformách. 

To asi nebylo součástí marketingu, aby ze sebe Vít Rakušan udělal idiota, komentuje Daniel Kaiser výrok ministra o tom, že stát pracuje na zestátnění ČEZu. Ministr sice výrok dementoval, ale spekulace v mediálním i politickém prostoru se hned rozjely naplno. Na co se mohou akcionáři těšit předpověděl i ekonom Miroslav Zámečník. Chystá se Vít Rakušan na výraznější roli v domácí politice, než je jen předseda STAN a ministr vlády?

Na Poradě Echa jsme s Daliborem Balšínkem, Terezou Matějčkovou, Jiřím Peňásem a Danielem Kaiserem probrali i personální změny na Hradě a velký rozhovor z Týdeníku Echo s ředitelem České televize Janem Součkem. A došlo i na diskuzi o tom, jestli StarDance patří na obrazovky veřejnoprávní televize.

Celá epizoda na https://echo24.cz.

Poslední roky přinesly boom žánru true crime, v němž se formou hraného nebo dokumentárního filmu, seriálu či podcastu vypráví o skutečných zločinech a zločincích.

Snad každý sériový vrah má už na některé streamovací službě „svou“ minisérii. Zároveň se ale často mluví i o tom, že společnost by se měla zabývat oběťmi, pamatovat si oběti vražd, ne jejich pachatele. Výrazněji takové hlasy zesílily po vraždění na pražské filozofické fakultě. Nepřispívá zábavní průmysl k fascinaci vrahy a jejich zločiny? A proč o nich vůbec vyprávět.

Redaktor Týdeníku Echo o tom mluvil s Tomášem Feřtkem, televizním dramaturgem, který mimo jiné pracoval i na populárních seriálech Případy prvního oddělení a Devadesátky, Tomášem Hrubým, producentem a spoluscenáristou nového filmu Manželé Stodolovi, Janem Buštou, autorem filmu á-B-C-D-é-F-G-H-CH-í-JONESTOWN, výrazně stylizované rekonstrukce hromadné sebevraždy a vražd členů sekty Chrám lidu vedené manipulátorem Jimem Jonesem, a s Matějem Metelcem, komentátorem a redaktorem čtrnáctideníku A2, který v nedávno publikovaném komentáři v souvislosti s vražděním v Praze psal o odvaze zapomenout jako způsobu společenské sebeobrany.

Celý podcast si poslechněte na www.echoprime.cz

Muži za pultem sdílejí svá traumata ze sledování seriálů Adikts a Temný případ: Noční krajina, svoje nadšení nad přečtenými knihami a vyslechnutou hudbou a přidali i názory na film Chudáčci.

A také se pokoušejí rekapitulovat a vyhodnotit velkou českou debatu o humoru.

Obsazení: Jakub Peřina, Petr Koubek a Ondřej Štindl

Řeč šla o: Adikts, Temný případ: Noční Krajina, Fargo sezóna 5, Lukáš Prokůpek: Proměny noci, Sjeng Scheijen: Avantgardisté, Věra Nováková: Každý krok je volba, Töhötöm a kolektiv: Hovada usmrtí stoka, Kim Gordon: Bye Bye, Teke::Teke: Hagata, Jonathan Wilson: Eat the Worm, Songs: Ohia: The Lioness, Chudáčci, Ricky Gervais: Armageddon, Dave Chappelle: Dreamer. A cokoliv od Norma McDonalda

Francouzsko-americký filozof kultury George Steiner, jehož kniha Jazyk a ticho vyšla nedávno v češtině, byl považován za posledního velkého humanistu. Ve svém díle se zabýval nejen výklady klasiků, byl rovněž pozorným kritikem vývoje západní kultury, zvláště té evropské. Sám se sice po druhé světové válce vrátil do Evropy, o zdejším světě však hovoří jako o postkultuře, o kultuře na ústupu. Důvodem není jen to, že se už nepíší velká díla a přinejlepším jsme komentátory cizí, někdejší velikosti, ale vlivem digitálních technologií, jimiž se Steiner zabýval v závěru svého životu, ztrácí lidé schopnost hlubokého čtení. Čtou sice stále více, ale stále méně to umí. Autorka se v podcastu zabývá třemi stěžejními tématy Steinerova díla. Zaprvé vztahem antisemitismu a západní společnosti, zadruhé pojmem postkultury a související neschopnosti číst a zatřetí Steinerovým odporem vůči té filozofii, která tvrdí, že vše je sociální konstrukce. Takový základ humanitní vzdělanosti podrývá to, co má podpírat, a navíc maří schopnost rozvíjet se. Podle Steinera mizí důraz na to, že existuje rovina skutečnosti, jíž je třeba se podrobit a dále ji řečmi nerozmělňovat. Potud je nečasový jeho přístup ke vzdělání, které by člověku nemělo dodávat sebevědomí, ale spíše mu je brát. V rozhovorové knize Dlouhá sobotapoznamenává: „Důležité je, abyste se cítili velmi malí ve srovnání s objektivitou tam venku. V tomto ohledu jsem staromódní. Nepravidelná řecká slovesa se musíte učit se strachem. Na francouzském lyceu v New Yorku jsem měl skvělou učitelku řečtiny, která po nás házela křídu. Nevěřím, že se obtížná slovesa lze učit s láskou. Jsou nadaní lidé, pro které je to hračka. Ale my průměrní se musíme potit. Musíme se bát. Potřebujeme staromódní disciplínu při učení, a pak se z toho stane radost. Obrátí se to. Jednoho dne si řekneme: I já umím číst Homéra.“

Bibliografie

Laure Adler – George Steiner, Un long samedi, Paris: Flammarion, 2014.

Iris Radisch – George Steiner, Pessimisten sind lächerlich, in: Die Zeit, 17/2014, online: 16. 4. 2014. https://www.zeit.de/2014/17/george-steiner

George Steiner, Jazyk a ticho. Eseje o jazyce, literatuře a nelidskosti, přel. Michal Kleprlík, Praha: Dauphin.

George Steiner, Na Modrovousově hradě. Několik poznámek k redefinici kultury, přel. Michal Kleprlík, Praha: Dauphin, 2020.

Maryanne Wolfová, Čtenáři, vrať se: Mozek a čtení v digitálním světě, přel. Romana Hegedüsová, Praha: Host, 2020.

Maryanne Wolf, „Unsere Lesegehirne dürfen nicht verkümmern“, in: Sueddeutsche Zeitung, 27. Dezember 2023. https://www.sueddeutsche.de/gesundheit/lesen-smartphone-buecher-1.6324910.

Rakušan je komunikativní, narozdíl od dalších členů vlády, ale lidé v Karviné mu posloužili jako zvířátka v Zoo. Provokuje už svou přítomností mezi lidmi, kteří vidí svět zcela odlišně, tvrdí Daniel Kaiser na Poradě Echa. Spolu v dalšími členy redakce – Daliborem Balšínkem, Ondřejem Štindlem a Jiřím Peňásem – probrali i situaci u lidovců a milion premiéra v záložně. Petr Fiala totiž vložil milion korun do kampeličky s komplikovanou a kontroverzní pověstí i minulostí. Detaily v našem podcastu. Celá epizoda na https://echo24.cz.

Omlouváme se divákům, kteří by nás i rádi viděli, ale dnešní Echo Porada je pouze pro posluchače. Příště opět i s videem.

Korespondenční volba je momentálně asi největší téma, které hýbe tuzemskou politikou. Přes zarputilé obstrukce opozice návrh spěje ke schválení v prvním čtení. O případných důsledcích zavedení korespondenční volby diskutovali ústavní právník Marek Antoš, politolog Ladislav Mrklas, sociolog a analytik společnosti KantarCZ Pavel Ranocha a ředitel odboru voleb na ministerstvu vnitra Tomáš Jirovec.

Podcasty v plné délce sledujte na našich platformách. www.echo24.cz/s/echosalon

Události na filozofické fakultě nebyly tragédií. Tragičnost je spjatá s osudovou nevyhnutelností, zatímco vrah konal zjevně ze záměru ublížit. Není tedy zločin lepší obrat? Autorka se v novém díle podcastu zabývá výsostně filozofickou otázkou, která byla v posledních týdnech přítomná i ve veřejném prostoru. Hovořilo se o tom, že zlu nesmíme podlehnout nebo že nás nezlomí.

Ale víme, co je zlo? Autorka na tuto otázku odpovídá pomocí dvou stěžejních teorií. Ta klasická tvrdí, že zlo je nedostatkem a slabostí. Původní dobro, jež je dobré, se zkazilo, a zlo tak existuje jen jako nedostatek dobra. Moderní filosofie sevyzn ačuje sklonem tradiční neřesti přehodnocovat a ukazovat zlo jako něco, co nemusí být zas tak špatné. Goethův Mefistofelés z Fausta je sympatický chlápek: je „té síly díl, jež, chtíc vždy páchat zlo, vždy dobro vykoná“. Friedrich Nietzsche jde ještě dále a ďábla označí za nejstaršího přítele poznání a v tom jej následuje ve dvacátém století třeba klasik sociologie Niklas Luhmann: ďábel je prý prvním dialektikem – zná nejvíce perspektiv.

Neučinili jsme zlo příliš atraktivním? Když někdo o druhém pronese, že je „hodný“, snadno ásn napadne, jestli se tím neříká, že je mdlý. Dobro spojujeme nezřídka kdy se slabostí, sneschopností být energický, jako by moderní koncepce zla stála na převrácení té klasické.

Autorka se v poslední části obrací k netflixovému seriálu o sériovém vrahovi Jeffreymu Dahmerovi. Jakkoli se jedná o počin v žánru true crime, který stojí na soudobém sklonu vidět ve zločincích mazané padouchy, zdá se, že sami tvůrci proti tomu protestují. Dahmer začíná jako zajímavý člověk, který se stává vlivem alkoholu i vlastní lenosti nudným a slabým. Fascinaci budí leda to, jak rychle se člověk může proměnit v trosku.

Klasická teorie zla je nakonec možná podnětnější, ne-li pravdivější: nikoli zlo, ale dobro je výrazem síly a pozoruhodnosti. Dobrý člověk ztělesňuje všechny kardinální ctnosti, tedy moudrost, uměřenost, spravedlnost a odvahu. Což je nejvyšší míra komplexity, které lze dosáhnout.

Bibliografie

Bernstein, Richard, Radical Evil. A Philosophical Interrogation, Cambridge: Polity Press, 2002.

Goethe, J. W., Faust, přel. Otokar Fischer, Praha: Mladá fronta, 1973

Leibniz, G., Theodicea, Praha: OIKOYMENH, 2004.

Neiman, Susan, Evil in Modern Thought, Princeton 2002.

Nietzsche, F., Mimo dobro a zlo, přel. V. Koubová, Praha: Aurora, 1996.

Safranski, Rüdiger, Das Böse oder das Drama der Freiheit, Frankfurt am Main 1999.

Steiner, George, Jazyk a ticho. Esej o jazyce, literatuře a nelidskosti, Praha: Dauphin, 2023.

Voltaire, Výbor z díla, Praha 1989.

Voltaire, Candide, přel. Radovan Krátký, Praha 2007.

Tématem amerických voleb bude ekonomika a imigrace, bude to gladiátorský souboj Trumpa s Bidenem, téma je i podpora Ukrajiny, tvrdí v novém vydání podcastu Echo Porada Martin Weiss a Ondřej Šmigol. Podle nich nebudou mít soudní procesy Donalda Trumpa na volební souboj zásadní vliv a rozhodnou především ekonomická témata a inflace. Mluvili jsme i o videu ministra Rakušana, který ve volejbalové šatně kritizuje vládu, které je členem. Korespondenční volba hýbe Poslaneckou sněmovnou a rozhýbala i naši poradu v závěrečné části. Podívejte se! Celá epizoda na https://echo24.cz.