Myšlenka na den

Kousek od nás zuří válka vyvolaná ruskou agresí vůči svobodné Ukrajině. Život musí jít dál, i když je to těžké. Ví to i pan Václav, který se vrací zpět do Oděsy. Do práce chodit musí a chce. Jak to vše zvládne?

Drazí bratři a sestry, hezký den!
Evangelium o slavnosti Nanebevstoupení Páně uvádí, že Ježíš poté, co svěřil apoštolům úkol pokračovat ve svém díle, "byl vyzdvižen do nebe a usedl po Boží pravici".
Ježíšův návrat k Otci se nám nejeví jako odchod od nás, ale spíše jako jeho předcházení k našemu cíli, kterým je nebe. Jako když člověk v horách stoupá k nějakému vrcholu: jde, s obtížemi, a nakonec se mu v zákrutu cesty otevře obzor a spatří panorama. Pak celé tělo najde sílu zvládnout závěrečný výstup. Celé tělo - ruce, nohy a všechny svaly - se napne a soustředí, aby se dostalo na vrchol.
A my, církev, jsme právě tím tělem, které Ježíš po svém výstupu na nebesa táhne s sebou jako "na tažném laně". Je to on, kdo nám svým slovem a milostí svátostí odhaluje a zprostředkovává krásu vlasti, k níž jsme na cestě. Tak i my, jeho tělo, radostně stoupáme spolu s ním, naší hlavou, s vědomím, že krok jednoho je krokem pro všechny a že nikdo nesmí zabloudit ani zaostávat, protože jsme jedno.
Dobře naslouchejme: krok za krokem, krok za krokem nám Ježíš ukazuje cestu. Jaké jsou to kroky? Evangelium říká: "Hlásejte evangelium, křtěte, vyhánějte démony, utkejte se s hady, uzdravujte nemocné"; zkrátka konejte skutky lásky: dávejte život, přinášejte naději, držte se dál od každé špatnosti a podlosti, na zlo odpovídejte dobrem, buďte nablízku trpícím. To je "krok za krokem". A čím více to děláme, čím více se necháváme proměňovat Duchem, tím více následujeme jeho příkladu a tím více, jako na horách, cítíme, jak se vzduch kolem nás stává lehkým a čistým, obzor širokým a cíl blízkým, slova a gesta se stávají dobrými, mysl a srdce se rozšiřují a my zhluboka dýcháme.
Pak se můžeme ptát sami sebe: je ve mně živá touha po Bohu, touha po jeho nekonečné lásce, po jeho životě, který je životem věčným? Nebo jsem poněkud zpovrchnělý a zakotvený v pomíjivých věcech, penězích, úspěchu či požitcích? A moje touha po nebi, izoluje mě, uzavírá mě, nebo mě vede k tomu, abych miloval své bratry a sestry s velkým a nesobeckým duchem, abych cítil, že jsou mými společníky na cestě do ráje?
Maria, pomoz nám, ty, která už jsi došla k cíli, pomoz nám společně s radostí kráčet vstříc slávě nebe.

„Copak to musím?“ úpěla jsem v duchu, jako bych zapomněla na výzvu, kterou jsem přijala. „Fakt musím vyslechnout všechny ty řeči? Vždyť já nikdy nevím, co jim mám odpovědět, a možná že ode mne žádnou odpověď vlastně ani nečekají. Tak trochu mě ty ženský štvou.“ Dalo by se říct, že jsem vylévala své srdce před Bohem. Dnes to totiž byl masakr. Měla jsem něco jako návštěvní odpoledne.

To, že pracuju v knihkupectví je velká výhoda. Vždycky mě tam najdete. Je to taky určitá nevýhoda. Každý mě tam najde. A jsou lidé, před nimiž bych byla někdy ráda neviditelná. Většinou si s lidmi ráda povídám, zajímají mne oni i jejich příběhy, jsou pro mne nekonečnou inspirací. Existují však jedinci, kteří mne uvádějí do rozpaků. Ve svých vyprávěních si protiřečí, neuvádějí důležité okolnosti a jejich příběhy pak není možné pochopit. Ptají se mě na můj názor, ale přitom ho odmítnou hned, jak jej vyslovím. Připadám si hloupě a skutečně nevím, jak reagovat. Co je ovšem nejhorší – nevědí, kdy s povídáním přestat a jejich zásoby hrůzyplných historek o křivdách, zradách a nehodách všeho druhu jsou nekonečné. Vím už, že nesmím pokládat žádné doplňující otázky, protože by tok jejich řečí nikdy neskončil. Myslím si, že jim nemohu být nijak prospěšná, že je zhola zbytečné, aby mi to všechno povídali, ale oni si to zjevně nemyslí.

Dnes přišla jedna z těch paní, které dlouze hovoří, a spustila. Ztrácela jsem se v jejích příbězích, neznala jsem osoby, které v nich vystupovaly, a pokud jsem si dobře vzpomínala, posledně byly její názory přesně opačné než dnes. Snažila jsem se soucitně naslouchat a zároveň nic nehodnotit. Naštěstí dnes někam spěchala, a tak to netrvalo ani celou hodinu. Pak přišla ještě jedna dáma, ale jí jsem všechno rozuměla, nechtěla po mně žádná vyjádření, a dokonce si koupila pár knih. Mohla jsem si oddechnout, že to nebyl úplně ztracený čas. Pak jsem šla domů. Zabočila jsem za roh do klidné ulice v našem sousedství a na poslední chvíli jsem si všimla, že před svým domem na mne čeká další paní. Nebylo kam uhnout, viděla mne. Zatoužila jsem být pro tu chvíli neviditelná. Absolvovala jsem tedy rozhovor ještě i s touto dámou, odpověděla jsem jí v podstatě v chůzi na otázky, které mi pokládala a s úsměvem jí popřála hezký večer. Přešla jsem přes silnici, a to jsem neměla dělat. Přímo proti mně šla další povídavá paní, která bydlí někde v sousedství. Vedla si svého psíka a byla celá dychtivá po trošce toho přátelského hovoru.

„To přece nemůže být náhoda,“ spustila jsem v duchu směrem k Bohu, když jsme se s dámou rozloučily a já pokračovala domů. „Tohle ty po mně chceš?“ Cítila jsem, že kývá na souhlas. Jako by mi naznačoval, že když chci být jemu blíže, musím být blíže i lidem. Myslím, že taky naznačil něco o tom, že jsem už velká holka a mám dostatečnou kapacitu snést i lidi nepříjemné, obtížné nebo nesrozumitelné. On je snáší dobře.

Růst lidskosti

Všichni jsme povoláni k tomu, abychom společně rostli v lidskosti a jako lidé. Výzvou, která před námi stojí, je učinit kvalitativní skok, abychom dokázali žít v komplexní, multietnické, pluralitní, multináboženské a multikulturní společnosti. Je na nás, abychom si kladli otázky týkající se teoretického rozvoje a praktického využití těchto nových komunikačních a znalostních nástrojů. Jejich velké možnosti pro dobro jsou doprovázeny rizikem, že se vše změní v abstraktní výpočty, které redukují jednotlivce na data, myšlení na mechanický proces, zkušenost na izolované případy, dobro na zisk, a především popřením jedinečnosti každého jednotlivce a jeho historie. Skutečnost se rozpustí v záplavě statistických údajů.

Digitální revoluce nás může učinit svobodnějšími, ale rozhodně ne, pokud nás uvězní v modelech, kterým se dnes říká "komory ozvěny". V takových případech namísto zvýšení plurality informací riskujeme, že se ocitneme v bažině zmatku a budeme podléhat zájmům trhu nebo moci. Je nepřijatelné, aby využívání umělé inteligence vedlo ke skupinovému myšlení, ke shromažďování neověřených údajů, ke kolektivnímu redakčnímu zanedbávání odpovědnosti. Reprezentace skutečnosti ve "velkých datech", jakkoli může být pro strojové řízení funkční, znamená ve skutečnosti podstatnou ztrátu pravdivosti věcí; ztěžuje mezilidskou komunikaci a ohrožuje samotnou naši lidskost. Informace nelze oddělit od živých vztahů. Ty zahrnují tělo a vidění reálného světa; zahrnují korelaci nejen dat, ale i lidských zkušeností; vyžadují citlivost k tvářím a výrazům obličeje, soucit a sdílení.

Myslím na zpravodajství o válkách a na "paralelní válku", která je vedena prostřednictvím dezinformačních kampaní. Myslím také na všechny reportéry, kteří byli zraněni nebo zabiti při výkonu služby, aby nám umožnili vidět to, co sami viděli. Protože jen když se dotkneme utrpení dětí, žen a mužů, můžeme pochopit absurditu válek.

Využití umělé inteligence může pozitivně přispět v oblasti komunikace za předpokladu, že neodstraní úlohu žurnalistiky v místě, ale postaví se jí po boku. Pokud zvýší profesionalitu komunikace, a učiní každého žurnalistu odpovědnějším. Pokud zachová každému člověku roli subjektu s kritickou schopností komunikace jako takové.

Pro Ježíše jsme přátelé

Drazí bratři a sestry, dobrý den!
Nedělní evangelium nám vypráví o Ježíšových slovech apoštolům: "Už vás nenazývám služebníky, ale přáteli". Co to znamená?
V Bibli jsou Božími "služebníky" mimořádní lidé, kterým Bůh svěřuje důležité poslání, například Mojžíš, král David, prorok Eliáš až po Pannu Marii. Těmto lidem Bůh svěřuje své poklady. To vše však podle Ježíše nestačí k tomu, abychom řekli, kým pro něj jsme my; je třeba něčeho víc, aby bylo jasné, kým jsme pro Ježíše, něčeho většího, co přesahuje samotné statky a projekty. Je třeba přátelství.

Už jako děti se učíme, jak krásná je to zkušenost: přátelům dáváme své hračky a nejkrásnější dárky; když pak vyrosteme, jako dospívající, svěřujeme jim svá první tajemství; jako mladí lidé nabízíme věrnost; jako dospělí sdílíme spokojenost a starosti; jako staří lidé sdílíme vzpomínky, úvahy a mlčení dlouhých dnů. Boží slovo nám v knize Přísloví říká, že "vůně a kadidlo potěší srdce a rada přítele rozveselí duši". Zamysleme se na chvíli nad svými přáteli a přítelkyněmi a poděkujme za ně Hospodinu! 

Přátelství není výsledkem vypočítavosti ani donucení: vzniká spontánně, když v druhém rozpoznáme něco ze sebe. A je-li pravé, je přátelství tak silné, že neselže ani tváří v tvář zradě. "Přítel vždy miluje", říká Kniha přísloví, přítel vždy miluje, jak nám ukazuje Ježíš, když Jidášovi, který ho zradil polibkem, říká: "Příteli, proč jsi tady?". Pravý přítel tě neopustí, ani když uděláš chybu: opraví tě, může tě pokárat, ale odpustí ti a neopustí tě. 

A dnes nám Ježíš v evangeliu říká, že pro něj jsme právě takoví, totiž přátelé: drazí lidé nad všechny zásluhy a očekávání, ke kterým vztahuje ruku a nabízí jim svou lásku, nabízí jim svou milost, své slovo; s nimiž - s námi, svými přáteli - sdílí to, co je mu nejdražší, všechno, co slyšel od Otce. Dokonce až do té míry, že se pro nás stává zranitelným, že se nám bez obrany a přetvářky vydává do rukou, protože nás miluje, Kristus nás miluje jako přítel, chce nás takové; chce naše dobro a chce, abychom se podíleli na jeho dobru.

Ptejme se tedy sami sebe: Jakou tvář má Bůh pro mě? Tvář přítele, nebo cizího? Cítím se jím milován jako blízký člověk? A jakou Ježíšovu tvář dosvědčuji druhým, zejména těm, kteří jednají špatně a potřebují odpuštění?

Kéž nám Maria pomůže růst v přátelství s jejím Synem a šířit ho kolem sebe.

Přeložila česká redakce vatikánských médií, krátil Martin Holík

https://www.vaticannews.va/cs/papez/news/2024-05/regina-5-5-24.html

Do kamen se samozřejmě musí přikládat, pokud chceme, aby nám bylo teplo. Přikládat pod kotel manželského ohně je ještě důležitější. Manželství není perpetuum mobile, záležitost, která by tu jednou provždy měla být a fungovat. Manželství je náročný organismus, který vyžaduje práci a péči. Pokud bychom je přirovnali k ohni, pak je třeba říci, že musíme pravidelně přikládat.

Musíme se dohodnout, co bychom spolu mohli podnikat. Je moc důležité vymýšlet, kam spolu jít, co společně číst, jakou aktivitu bychom mohli pravidelně zařazovat do svých časových rozvrhů. Jsem si jistá, že nejsme jediný manželský pár, který by dokázala pěkně klidně žít nikoli spolu ale vedle sebe. Každý zvlášť bychom se velmi dobře zabavili svou prací a svými zálibami. Na provozu domácnosti bychom se už nějak shodli. Jinak bychom spolu vlastně neměli nic společného, což by byla škoda. Všimla jsem si na manželském soužití některých našich vrstevníků, že to přesně takhle mají. Mně to ale nestačí.

Loni k Vánocům jsem svému manželovi věnovala dva páry chodeckých holí. Jeden pro něj, jeden pro mne. Myslím, že se mi už dlouho nepodařilo dát mu něco, z čeho by měl větší radost. Velmi dobře pochopil, co jsem tím chtěla říct. Rádi se spolu procházíme, ale s holemi naše vycházky dostaly ještě další rozměr. Já jsem od něj dostala takový plastový náramek s čipem, který znamená předplatné použitelné na bruslení a do bazénu. Taky jsem se zaradovala, protože to byl jasný důkaz, že se mnou chce být. Jasně, že mi to lichotí. Jasně, že mě těší, když si pořád máme o čem povídat. Automatické to ovšem není. Čteme stejné knihy a diskutujeme o nich, posloucháme stejnou hudbu a rozebíráme, co se komu líbí, přeposíláme si politické analýzy a pořád spolu někam chodíme. No jo, my jsme spolu nepřestali chodit. To je druh přikládání na oheň, řekla bych.

Dnešní den patří modlitbě za pronásledované křesťany, pro tento den připravil Myšlenku na den Jaroslav Filka.

Autorem dnešní Myšlenky na den je německý katolický teolog a spisovatel Lothar Zenetti.

Na Ukrajinu můžeme cestovat jako do svobodné země. Potřebujeme k tomu pas. Jednak ho musíme doma najít, a pak musí být platný. Víc nepotřebujeme.Pas má uvedenu platnost do konkrétního data. Je to zvláštní situace. Sice víme, do kdy pas platí, ale nevíme, jak to v té době vypadat se zeměmi, které chceme navštívit nyní. I o tom je myšlenka pro každého.

Je to strašný kýč, když spolu dva lidi začnou chodit v tohle zprofanované datum. Horší by to mohlo být snad jen na Valentýna! Takový pár je navždy odsouzen slavit své výročí v záplavě dalších párů, srdíček a holubiček, vyznávat si lásku právě v tento den, kdy to dělají všichni. Pro někoho to znamená téměř zákaz všech oslav.

Zejména muži jsou velmi citliví na data, v nichž se něco má dělat. Mnohokrát jsem slyšela, jak protestují, že akorát na toho Valentýna, prvního máje, MDŽ, na Svátek matek nebo si dosaďte datum, které vás napadne, nebude nosit kytky, ani čokoládu, nevezme ji na večeři ani do cukrárny, nebude nyvě hledět do očí své milované a vyznávat jí vděčně lásku. Ne a ne. Udělá to kdykoli jindy, jen ne dnes, protože by to nebylo spontánní. Protože by to bylo na příkaz. Protože se to čeká. Jejich svobodná mysl by to nesnesla.

Nic proti spontánnosti, je hezké dostávat květiny nebo bonboniéry jen tak. Je to moc hezké. Ale přiznejme si, ono se to vlastně neděje. Nevím, proč nějaké datum vzbuzuje takový odpor. Nejde mi na rozum, jaký je v tom rozdíl dát dárek 14. února, 1. května nebo 14. listopadu. Jak se cítí taková žena, která předem ví, že nic nedostane? Ani v to přesné datum a ani jindy. „Prostě ten můj chlap na to není,“ řekne si, zhluboka se nadechne a půjde si koupit kytku sama. Pak bude nevyhnutně vystavena pokušení závisti, určitého pocitu odmítnutí a některá možná zatlačí i slzu.

Jsou mezi námi ovšem i ženy tak statečné, že se nedají zastrašit žádnými řečmi svých manželů a pořídí dárek ony jemu. Jejich svobodná mysl by nesnesla, aby jim někdo diktoval, že dárek nesmějí dát.

Do které skupiny patříte vy?

(A ano, my jsme s manželem spolu začali chodit 1. 5. 1981.)

František na Benátském bienále umění
Velmi jsem si přál přijet na Bienále umění v Benátkách na reciproční návštěvu, jak je dobrým zvykem mezi přáteli. V červnu loňského roku jsem rád přivítal v Sixtinské kapli početnou skupinu umělců. Nyní přicházím „k vám domů“, abych se s vámi osobně setkal, cítil se vám ještě blíže a tímto způsobem vám poděkoval za to, čím jste a co děláte. A zároveň bych odtud rád všem vzkázal toto: svět potřebuje umělce. Svědčí o tom množství lidí všech věkových kategorií, kteří navštěvují umělecká místa a akce.

Cítím se doma. A myslím si, že to vlastně platí pro každého člověka, protože umění má podle všeho status „útočištného města“, tj. místa těch, kteří se nepodřizují režimu násilí a diskriminace, ale vytvářejí formy lidské sounáležitosti schopné rozpoznat, začlenit, chránit, obejmout každého.

Útočištná města jsou biblickou institucí, jak uvádí kniha Deuteronomium, ta zabraňují prolévání nevinné krve, mírní slepou touhu po pomstě, zaručuje ochranu lidských práv a hledá formy smíření. Kéž by se různé umělecké postupy dokázaly všude etablovat jako jakási síť útočištných měst, která by pomáhala zbavovat svět prázdných kontrastů, jež se snaží uchvátit moc skrze rasismus, xenofobii, nerovnost, ekologickou nerovnováhu a aporofobii, tento strašlivý neologismus znamenající „strach z chudých“. Za vším se skrývá odmítání druhého. Prosím vás, kolegové umělci, představte si města, která na mapě nejsou: města, kde žádný člověk není cizincem.
Název tohoto pavilonu zní „Na vlastní oči“. Všichni potřebujeme, aby se na nás někdo díval a abychom se odvážili podívat se na sebe. V tom je Ježíš věčným Mistrem: dívá se na každého s láskou, která nesoudí, ale umí být nablízku a povzbudit. Umění nás k takovému pohledu vychovává. Umělci jsou ve světě, ale jsou povoláni ho přesahovat. Dnes je více než kdy jindy naléhavé, aby uměli jasně odlišit umění od trhu. Trh sice propaguje a kanonizuje, ale vždy existuje riziko, že „vysává“ kreativitu, krade nevinnost a nakonec chladně nařizuje, co dělat.

Milí, připomínám otázku, kterou Ježíš adresoval zástupům ohledně Jana Křtitele: „Co jste vyšli vidět na poušť? Třtinu třepotající se ve větru? Na co jste tedy vyšli, abyste se podívali?“. Uchovejme si tuto otázku v srdci. Pobízí nás k budoucnosti.

Děkuji vám! Nesu vás v modlitbě. I vy se za mě, prosím, modlete. Děkuji vám.
https://www.vaticannews.va/cs/papez/news/2024-04/angelus-28-4-24.html

Myšlenku na den dnes vybíráme z knihy sv. Kateřiny Sienské "Dialog s Boží prozřetelností".

Myšlenku na den dnes vybíráme z knihy sv. Kateřiny Sienské "Dialog s Boží prozřetelností".

Osobní svědectví katechetky Tamary Suchánkové.

Marek Orko Vácha se zamýšlí nad stvořením člověka, nad tím, co znamená Adam ale i nad krásou lidskosti v celé její ubohosti.

Zamyšlení nad evangeliem o uzdravení Petrovy tchýně, o tchýních obecně i o tom, jak je mnohdy těžké milovat své nepřátele. 

Zamyšlení pochází z nedělní promluvy papeže Františka. Redakčně jej upravil a pro Radio Proglas načetl Martin Holík.

Saša Jacobea farářka Českobratrské církve evangelické si připravila dnešní Myšlenku na den.

O dobrodružství s Bohem ve svém životě se zamýšlí Tamara Suchánková.

Některé změny v našem životě se dějí zvolna. Tak zvolna, že si na ně zvykneme, a pak si ani nejsme vědomi toho, že to kdysi bylo úplně jinak. Nám to dojde ve chvílích, kdy třeba otevřeme složku starých dokumentů. A vzpomínáme. Jak byly mnohé věci úplně jinak. A jsme vděční za to, jak to je dnes.

Poslechněte si zamyšlení kněze Jana Berky.

Každodenní setkání. Vážíme si jich a nebo je bereme jako samozřejmost? Poslechněte si zamyšlení Hany Pinknerové.

Zamyšlení pro dnešní neděli připravil salesián Libor Všetula.

Modlitba ve společenství - to je síla, co? Nad tím, jakou radost při společné modlitbě zažívá svědčí Hana Pinknerová.

Jak reagují na prapodivné setkání během cesty učedníci putující do Emauz? A co si z tohoto jejich setkání můžeme odnést my? Nad tím se zamýšlí redaktor ostravského studia Antonín Žolnerčík.

Autorem dnešní Myšlenky na den je kapucín Raniero Cantalamessa a je citována z knihy Osm kroků ke štěstí.

Zamyšlení o vodě, řekách i potocích pro Radio Proglas připravila Hana Pinknerová.

Potrat nikdy nebude základním právem Komise biskupských konferencí Evropské unie Comece zveřejňuje sdělení před dnešním hlasováním o zařazení práva na potrat do Charty, čili Listiny základních práv EU. Toto sdělení pro Radio Proglas upravil a načetl

O úklidu v kostele i jeruzalémském chrámu se zamýšlí Karel Skočnovský.

Zamyšlení z nedělní promluvy papeže Františka, která zazněla na neděli Božího milosrdenství. Pro Radio Proglas upravil a načetl Martin Holík.

Překvapuje vás Bůh? Vnímáte ve svém životě jeho přítomnost jen ve velkých věcech a nebo i v maličkostech? Poslechněte si zamyšlení Hany Pinknerové.

Zamyšlení P. Petra Vrbackého na motivy Deníčku sv. Faustyny Kowalské.

Dnešní Myšlenku na den vybíráme z knihy "Kázání pro dobu postní a velikonoční" Bernarda z Clairvaux. Vydalo nakladatelství Krystal OP v Praze roku 2019.

Zamyšlení o Pilátově ženě, o velikonoční radosti i touze vykonat velké věci se zamýšlí Martin Holík.

Zpráva o Kristově vzkříšení vlévá naději do celého stvoření. Po naději toužíme i v roce 2024.  Potřebujeme ji! Někdy se nám ovšem zdá, že by mohla účinkovat svižněji. Co s tím? Můžeme se s tím nějak vyrovnat?

Mohlo by se zdát, že je jednodušší se s Kristem radovat, než s ním trpět. Ale opak je pro mnohé pravdou. Více nad tímto uvažuje světící biskup českobudějovické diecéze Pavel Posád.

Každý máme představu o tom, jak by měla vypadat Boží přítomnost v našich životech. O tom, ale i o radosti v maličkostech se zamýšlí Hana Pinknerová.

Žena - plnohodnotná pomocnice muže - není to protimluv? Nad tímto se zamýšlí Jan Hanák.

"Bůh je láska. A lásku nelze poznat jinak, než tím, že do ní vstoupím, půjdu s ní a každodenně tuto svou volbu obnovím." Nejen o tom, že i takto můžeme pojmout svoji životní pouť, uvažuje Jan Hanák v Myšlence na den.   

Často máme tendence vyhodnocovat různé události, jednání lidí či jejich motivace spíše negativně. Ale právě toto vnímání vede k tomu, že následně sami šíříme temné vize dál jako infekci. Jak hledat i v temných chvílích radost? Nad tím uvažuje Jan Hanák v Myšlence na den.

Strach, jako negativní emoce, nás může velmi lehce svázat a tím i zmást naši svobodnou vůli. Jak proti němu bojovat? O tom uvažuje v Myšlence na den Jan Hanák.

Již 31. rokem se letos koná Velikonoční festival duchovní hudby, který vás vezme na netradiční pouť brněnskými kostely. Pořádající Filharmonie Brno připravila šest koncertů a trojí temné hodinky, tedy koncerty při svíčkách. Čtrnáctidenní akce letos představí výhradně domácí skladatele a uzavře ji 7. dubna Glagolská mše. Vstupenky jsou k dostání ve filharmonickém předprodeji nebo online na webu velikonocni-festival.cz **********

Zamyšlení na Zelený čtvrtek si připravila katechetka Tamara Suchánková.

Již 31. rokem se letos koná Velikonoční festival duchovní hudby, který vás vezme na netradiční pouť brněnskými kostely. Pořádající Filharmonie Brno připravila šest koncertů a trojí temné hodinky, tedy koncerty při svíčkách. Čtrnáctidenní akce letos představí výhradně domácí skladatele a uzavře ji 7. dubna Glagolská mše. Vstupenky jsou k dostání ve filharmonickém předprodeji nebo online na webu velikonocni-festival.cz ******** Podle koho se jmenuje škaredá středa? Víte? A jak nás může tento den inspirovat? Poslechněte si zamyšlení Petra Hurycha.

Již 31. rokem se letos koná Velikonoční festival duchovní hudby, který vás vezme na netradiční pouť brněnskými kostely. Pořádající Filharmonie Brno připravila šest koncertů a trojí temné hodinky, tedy koncerty při svíčkách. Čtrnáctidenní akce letos představí výhradně domácí skladatele a uzavře ji 7. dubna Glagolská mše. Vstupenky jsou k dostání ve filharmonickém předprodeji nebo online na webu velikonocni-festival.cz

***************************

Myšlenka na den je tvořena zkrácenou promluvou papeže Františka před nedělní polední modlitbou Anděl Páně na Svatopetrském náměstí.

Myšlenku na den vybíráme z knihy Richarda Rohra  "Radikální milost"

**********

Již 31. rokem se letos koná Velikonoční festival duchovní hudby, který vás vezme na netradiční pouť brněnskými kostely. Pořádající Filharmonie Brno připravila šest koncertů a trojí temné hodinky, tedy koncerty při svíčkách. Čtrnáctidenní akce letos představí výhradně domácí skladatele a uzavře ji 7. dubna Glagolská mše. Vstupenky jsou k dostání ve filharmonickém předprodeji nebo online na webu velikonocni-festival.cz

Již 31. rokem se letos koná Velikonoční festival duchovní hudby, který vás vezme na netradiční pouť brněnskými kostely. Pořádající Filharmonie Brno připravila šest koncertů a trojí temné hodinky, tedy koncerty při svíčkách. Čtrnáctidenní akce letos představí výhradně domácí skladatele a uzavře ji 7. dubna Glagolská mše. Vstupenky jsou k dostání ve filharmonickém předprodeji nebo online na webu velikonocni-festival.cz

**********

Co nám nabízí Květná neděle? Do čeho nás vtahuje? Brána do svatého týdne je různě ve světě pojímána odlišně, všude se ale line společné: Hosana! Zamyšlení pro Květnou neděli připravil salesián Jindřich Šrajer.

S některými lidmi se setkáváme rádi, setkání nás těší a naplňuje. Jiná setkání jsou povinná a takovou radost nám nepůsobí. Co kdybychom v nich ale tu radost začali hledat?

Již 31. rokem se letos koná Velikonoční festival duchovní hudby, který vás vezme na netradiční pouť brněnskými kostely. Pořádající Filharmonie Brno připravila šest koncertů a trojí temné hodinky, tedy koncerty při svíčkách. Čtrnáctidenní akce letos představí výhradně domácí skladatele a uzavře ji 7. dubna Glagolská mše. Vstupenky jsou k dostání ve filharmonickém předprodeji nebo online na webu velikonocni-festival.cz

V 98 letech odešel ve středu 19. března k Pánu přední muž tuzemského pravoslaví, vladyka Simeon –  arcibiskup olomoucko-brněnský, teolog a učitel, překladatel a spisovatel. Zasloužil se o český ekumenický překlad Bible, pracoval na něm spolu s dalšími už od konce 60. let. Myšlenku na den vytvořil pro Proglas pro 19. únor 2006. Již 31. rokem se letos koná Velikonoční festival duchovní hudby, který vás vezme na netradiční pouť brněnskými kostely. Pořádající Filharmonie Brno připravila šest koncertů a trojí temné hodinky, tedy koncerty při svíčkách. Čtrnáctidenní akce letos představí výhradně domácí skladatele a uzavře ji 7. dubna Glagolská mše. Vstupenky jsou k dostání ve filharmonickém předprodeji nebo online na webu ⁠velikonocni-festival.cz

Zdá se, že jsme znovuobjevili slovo pokora. Kupodivu možná více se užívá ve společnosti než v církvi. Co znamená? Je to jiným slovy vyjádřená touha po skromnosti jako způsobu života? Snaha obrátit pozornost k tomu, co je podstatné? Kdo jedná pokorně a jak dnes rozumíme pokoře? I o tom je dnešní Myšlenka na den, jejímž autorem je Daniel Ženatý

Zamyšlení premonstráta Karla Jakuba Berky inspirované myšlenkami Isaaca Newtona.

Zamyšlení vybrané z nedělní promluvy papeže Františka o tom, jak se Boží sláva zjevuje právě na kříži připravil Martin Holík.

O jaru, něze, slunci a záři se zamýšlí redaktorka Katolického týdeníku Alena Scheinostová.

O tom, že svět je stvořen jako krásný. I o strachu z hlubšího duchovního života, ale především o radosti z Boha, o tom všem se zamýšlí Marek Orko Vácha.

O setkání se zamýšlí Hana Pinknerová

Jak dětem předávat víru? O tom se zamýšlí katechetka Tamara Suchánková.

Postní doba má 40 dní. Jak ji ale lze měřit i jinak? Co třeba od Popeleční středy po Zelený čtvrtek. A co se na postní dobu podívat ještě jinak? Jako na období od hlavy k nohám. Poslechněte si zamyšlení Vlastimila Kadlece OMI.

Zamyšlení na dnešní den si připravil Pavel Pechanec, biskup CČSH. Nese název Vysavač.

Evangelium čtvrté postní neděle nám představuje postavu Nikodéma. Čím nám může být blízký a co nám skrze něj Písmo říká? Poslouchejte zamyšlení z nedělní promluvy papeže Františka.

Naplnil se čas a přiblížilo se království Boží. Čiňte pokání a věřte evangeliu. (Mk 1, 15)  Zamyšlení o tom, jak daleko je od hlavy k srdci a co nás přibližuje k Božímu království pro Proglas připravila farářka sboru Církve československé husitské na Botanické ulici v Brně Sandra Silná.

O kráse pravidelného setkávání i radosti, která z živého společenství pramení se zamýšlí Hana Pinknerová.

Myšlenku na den dnes vybíráme z knihy sv. Kateřiny Sienské "Dialog s Boží prozřetelností".

Co se stane při nenadálém úrazu v kostele? O ochotě neznámých bratří a sester vypráví Daniel Ženatý. Poslechněte si zamyšlení o kráse náhodných setkání a svobodě vyznání.

Zamyšlení o tom, jak je pro nás jako lidi důležité společenství. A jak vlastně vzniká? O tom i o kráse setkání se zamýšlí Hana Pinknerová.

Scénu, ve které Ježíš vyhání prodavače z chrámu jsme jistě mnozí již několikrát zaregistrovali. Jak se na tuto situaci dívá papež František současnýma očima? Poslouchejte Myšlenku na den!

Konstantin Paustovskij, ruský spisovatel ukrajinského původu. Důvěrně znal krajinu od Oděsy, přes Kyjev, Moskvu, Halič. Nejobsáhlejší jeho knihou je Román o životě. Úsporně, bez zbytečných slov, popíše vždy na několika stránkách situaci, rozhovor, událost. Vše je vsazeno do období bouřlivých změn první poloviny 20. století na území dnešní Ukrajiny a Ruska.Jeho vyprávění o časech minulých se dotýká časů přítomných. Tehdy i dnes múzy existují. Tehdy i dnes ale múzy mlčí tam, kde se válčí. Smíme dělat vše pro to, aby nemlčely.

Zamyšlení benediktinského mnicha pro Radio Proglas připravil Martin Weisbauer.

Co nám mohou povědět stromy? Samy o sobě asi nic, ale skrze jejich krásu můžeme vnímat Boží přítomnost v okolní přírodě. Příběh o jednom stromu a kazateli si připravila Haa Pinknerová v podání Ivy Horké.

Chytré hodinky. Ty má dnes už kde kdo. Je něco, co se od nich můžeme naučit? Svou zkušenost s tímto moderním přístrojem popisuje Martin Holík.

Co znamená biblické: "dávat míru plnou, vrchovatou, natřesenou"? Jedná se o pokyn pro obchodníky nebo pro běžné lidi? I nad tím se zamýšlí Hana Pinknerová.

Zamyšlení o starozákonním proroku Jonášovi. Jak ho vidí Petr Hurych z CČSH? Lze o Jonášovi mluvit jako o úspěšném starozákonním prorokovi? Čím nás může právě Jonáš inspirovat? O tom i dalších biblických postavách pojednává dnešní Myšlenka na den.

Evangelium podle Matouše nám v deváté kapitole předkládá událost Ježíšova proměnění. Jak proměňujeme svůj každodenní pohled? Poslechněte si Myšlenku na den z nedělní promluvy papeže Františka.

Telefon bereme do ruky každodenně. Tato myšlenka ale nepojednává o moderní vymoženosti nýbrž o starožitném přístroji. Poslouchejte zamyšlení Daniela Ženatého.

Zamyšlení o tomto (nejen) Ježíšově postoji si připravila farářka ČCE Saša Jacobea.

Děláme ve svém dni, mysli, srdci Bohu místo? A nebo ho spíše přehlušují jiné věci? Salesián Jan Regner se nejen nad tímto zamýšlí v Myšlence na den.

Zamyšlení o poselství papeže Františka k letošní postní době si připravil Martin Holík.

Sebeovládání. Co si pod tímto pojmem představíte? A co pod tím vidí knihkupkyně a spisovatelka Hana Pinknerová? Poslouchejte dnešní Myšlenku na den.

V nedělním evangeliu jsme četli o Ježíšově pobytu na poušti. Co pro nás znamená vstoupit do pouště? Poslechněte si zamyšlení, které pochází z nedělní promluvy papeže Františka.

Máte raději všechno nepříjemné rychle za sebou a nebo to odkládáte a obcházíte dokud to jde? O výhodách i nevýhodách obou těchto postojů se zamýšlí Hana Pinknerová.

Na co se vlastně během postu připravujeme? Uvědomujeme si to? A nebo se prostě postíme jen aby se neřeklo? Poslechněte si zamyšlení, jehož autorem je František Gajewski.

Přijměme postní období jako možnost hledat více pochopení pro druhé i pro sebe, jak čas k zamyšlení. O tom, co pro něj znamená postní doba přemítá Daniel Ženatý.

O zkouškách, které nás tříbí, o Boží lásce i o postní době se zamýšlí Tamara Suchánková.

V čem je letošní postní období jiné než ta přechozí? A co se naopak nemění? Poslechněte si zamyšlení nad letošní postní dobou od Daniela Ženatého.

Zamyšlení k začátku letošní postní doby si připravil Pavel Pechanec, biskup ČSCH.

Evangelium z neděle představuje uzdravení malomocného. Nemocnému, který ho o to prosí, Ježíš odpovídá: "Chci, buď očištěn!". Poslechněte si zamyšlení z nedělní promluvy papeže Františka.

Zamyšlení o píli, o touze po zdokonalování se i o tom, že nucení může druhé spíše zlomit než povzbudit, přináší Hana Pinknerová v interpretaci Jaroslavy Cýrusové.

Dnešní zamyšlení vybíráme z knihy bratra Rogera z Taizé, kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství v Kostelním Vydří r. 2006.

Myšlenku na den vybíráme z knihy Richarda Rohra "Radikální milost", kterou vydalo nakladatelství Vyšehrad v Praze roku 2005.

Jak moc naše chuť nebo nechuť k jídlu odráží náš momentální duševní stav? Poslechněte si zamyšlení na dnešní den od Hany Pinknerové.

Myšlenky z nedělní promluvy papeže Františka pro Radio Proglas zpracoval a načetl Martin Holík.

O čem člověk přemýšlí, když nemůže spát? Projde si myšlenky a vzpomínky uplynulých dní a týdnů, ale když spánek stále nepřichází? Člověk se začne zamýšlet nad filosofickými i teologickými otázkami. O čem přemýšlí Daniel Ženatý, když nemůže spát? Poslouchejte dnešní zamyšlení.

Autorem dnešního zamyšlení je kněz Petr Vrbacký, interpretem Petr Najman.

Myšlenku na den vybíráme z knihy Richarda Rohra "Radikální milost", kterou vydalo nakladatelství Vyšehrad v Praze roku 2005.

"Mám ráda opakující se přírodní jevy. Miluju ve větru poletující žluté listí na podzim, rej sněhových vloček v zimě, rašení mladých jarních pupenů a letní horko. Nemůže mi to nikdy zevšednět." Tak začíná zamyšlení spisovatelky Hany Pinkenrové na dnešní den.

Drazí bratři a sestry, dobrý den!

Markovo evangelium nám představuje Ježíše, jak osvobozuje osobu posedlou "zlým duchem". Ten ji trýznil a neustále ji nutil křičet. Spoutat naše duše: to je to, co ďábel chce. A my se musíme mít na pozoru před různými "řetězy", které dusí naši svobodu, ano, ďábel bere svobodu. Pokusme se pojmenovat některé z těchto řetězů.

Myslím na závislosti, které z nás dělají otroky, věčně nespokojené, závislosti, jež pohlcují energii, statky a city; dalším řetězem je dominantní móda, která nás tlačí k nemožným perfekcionismům, ke konzumismu, k hédonismu, které dělají z lidí zboží a kazí jejich vztahy. A dále jsou to řetězy pokušení a podmíněnosti, které podkopávají naši sebeúctu, ohrožují pokoj a schopnost volby, ohrožují lásku k životu. Další řetěz: strach, který nutí člověka hledět do budoucnosti s pesimismem, a také netrpělivost, která vždy hází vinu na druhé; a pak je tu velmi ošklivý řetěz, modloslužba moci, která vyvolává konflikty a uchyluje se ke zbraním, jež zabíjejí, využívá ekonomické nespravedlnosti a manipulace s myšlením. Tolik řetězů v našem životě …

Ježíš přišel, aby nás od všech těchto řetězů osvobodil. Na výzvu ďábla, který na něj volá: "Co chceš? Přišels nás zničit?" odpovídá: "Mlč! Vyjdi z něj!". Ježíš má moc vyhnat ďábla. Ano, Ježíš vysvobozuje z moci zla, a přesto - pozor - vyhání jej, ale nebaví se s ním! Ježíš s ďáblem nikdy nevedl rozhovor, a když byl pokoušen na poušti, Ježíšovy odpovědi byla slova z Bible, nikdy to nebyl dialog. Bratři a sestry, buďte opatrní: žádný dialog s ďáblem! Pokud s ním zahájíte dialog, vždycky zvítězí on. Buďte opatrní. 

Co tedy máme dělat, když se cítíme stísněni? Vyjednávat s ďáblem? Ne: V pokušení vyjednávat s ďáblem? Ne! Je třeba se obrátit na Ježíše: vzývat ho tam, kde cítíme, že se pouta zla a strachu utahují nejsilněji. Kristus chce mocí svého Ducha i dnes zlu opakovat: "Odejdi, nech to srdce na pokoji, nerozděluj svět, nerozděluj rodiny, nerozděluj společenství, nech je žít v míru, aby tam kvetly plody mého Ducha, ne tvoje" - tak to říká Ježíš. Já chci, aby mezi nimi zavládla láska, radost, mírnost a místo násilí a výkřiků nenávisti svoboda a pokoj. 

Ptejme se sami sebe: opravdu chci svobodu od řetězů, které svazují mé srdce? A pak, umím říci "ne" pokušením zla dříve, než se vplíží do mé duše?
A konečně, vzývám Ježíše? Dovolím Ježíši, aby ve mně působil, aby mě vnitřně uzdravil?

Kéž nás Panna Maria chrání před zlem.

Přeložila česká redakce vatikánských médií, upravil a krátil Martin Holík
originál: https://www.vaticannews.va/cs/papez/news/2024-01/angelus-28-1-24.html

Myšlenka na den autorky a interpretky Hany Pinknerové je z její knihy Být blíž, vydané nakladatelstvím Návrat domů.

Jak zachránit moravskou krajinu a aby v ní žili radostní lidé? Kdo někdy zašel do slováckého sklípku, zjistil, že ještě žijí radostní lidé. Není to jen tím, že víno pijí, ale také tím, že kopou vinohrad. Co udělat s moravskou krajinou, která si stále ještě zachovává půvabný ráz a která byla po staletí udržitelně obhospodařovaná našimi předky, když je už po desetiletí ničena těžkou technikou a těžkou chemií? Je zničeno mnoho živého, od viditelných tvorů až po neviditelný, ale půdotvorný edafon. Jak povzbudit místní lidi k péči o svět kolem nich? Mnozí by rádi, ale neví jak. Tak kde mají začít?

Předně je třeba říci, že ani dobré zákony a jejich vymáhání věc zdaleka nevyřeší. Je to sice základ ochrany krajiny, ale jen jako „hrubé síto“. Zákony lásku ke krajině a k životu v ní nedají.

Vize budoucnosti. Naše vesnice jsou stále ještě přehledné a zachovaly se v nich soudržné skupiny: hasiči, myslivci, sportovci, církve, někde politické strany, zemědělci. Kde je škola, tam jsou učitelé. Většina zastupitelstev obcí má důvěru občanů, vždyť si je zvolili a věděli, koho volí. Šikovný starosta je požehnáním pro obec. Obce umí spolupracovat nebo se i sdružovat. Prvním krokem by byla komunikace mezi všemi skupinami a dosažení jejich setkávání s cílem společně se angažovat v ochraně krajiny. Potom zavést vzdělávání v oboru integrální ekologie (tj. ekologie v širších souvislostech, která zahrnuje nejen vztahy v přírodě a k přírodě, ale i vztahy mezi lidmi, včetně podmínek života ve vsi), nové technologie, životní styl. Pokud se vesnice dá (časem) dohromady, může začít vyjednávat s těmi, pro které se stala krajina fabrikou a hospodaření na ní zdrojem zisku. Vím, že to půjde ztěžka, ale začít se musí. Neustále se musí vymýšlet nové cesty. Pozn. Ve středověku byly úroky zakázané proto, že zemědělství nepřinášelo zisk, bylo jen pro „uživení“. Dnes by se dal udělat menší zisk i při šetrném hospodaření, ale tržní mentalita hledá nejsnadnější cestu k zisku: úspory mzdových nákladů, těžká technika a těžká chemie. A zničená příroda se do nákladů nezapočítává.

 Vesnice čekají v příštích letech velké výzvy: mít vlastní zdroje energie, postavení se klimatickým změnám (voda, vítr, teplota), stagnace či pokles životní úrovně a tím i větší rozdíly mezi chudými a bohatými, což může přivést větší nevraživost mezi lidmi, důraz na vlastní zásoby (potraviny, voda), zajištění dostupné zdravotní péče. Zvládnou to jen „bratrské“ vesnice a na tom je třeba co nejrychleji zapracovat.

Název Querida pochází z textu papeže Františka Querida Amazonia (Milovaná Amazonie, vydaný 2020), který řeší situaci ve velkém území povodí Amazonky zahrnující devět států. V globalizovaném světě jsou ale problémy krajiny velmi podobné.
Integrální ekologie je pojem zavedený papežem Františkem v encyklice Laudato si, kterou vydal v roce 2015. Podle papeže nelze oddělovat ochranu přírody od sociálních problémů.

V době mého mládí jsme pojem holocaust neznali.
Později mě při jeho vyslovení vždycky zamrazilo, vybavil jsem si totiž návštěvu koncentračního tábora v Osvětimi – Březince. Místo beznaděje, zmaru, nicoty.
Dnes už možná to slovo nám mnohým zevšednělo.
Ať tehdy nebo dnes, to strašné slovo znamená jediné:
Ztrátu lidství. Ztráta základního citu člověka, vyjádřeného v Bibli větou: Nedělej nic, co bys nechtěl, aby druzí dělali Tobě. To je nízkoprahový, základní požadavek Boha na svobodu člověka: Tady Tvá svoboda má hranice, nemáš právo ubližovat, nesmíš zbavovat člověka života!
Daleko vyšší požadavek je v Evangeliu, Ježíš je naléhavý: Co chceš, aby dělali druzí Tobě, dělej Ty jim. Chceš být pochválen? Chval. Chceš úsměv? Usmívej se. Potřebuješ odpuštění? Cvič se v odpouštění sám.
Všimněme si, jak Zlý vstupuje do člověka: To ne já, to on. Jsem snad strážcem svého bratra? zní dějinami. Hrůzný postup: Oni to odhlasovali, já jsem jen předal rozkazy. A já jsem jen rozkaz k přesunu podle povinnosti uskutečnil. My jsme dodali chemikálii a neptáme se, co s ní odběratel dělá, není to naše povinnost.
Delegovaná nenávist, delegované zlo je nejhroznější postup, jakého se my lidé dopouštíme.
Dnešní Den památky obětí holocaustu a předcházení zločinům proti lidskosti je přesným vyjádřením skutečnosti: Nemodlíme se ani tak za zahynuvší, ale nejvíc sami za sebe, abychom dokázali rozpoznávat řetězy zla a měli odvahu jej roztínat, přerušovat, zastavovat. Protože, jak na ploše koncentráku poznamenal Marek Orko Vácha, chybělo málo, jedna, dvě generace, a byli bychom oběťmi. Ale chybí málo, abychom sami byli trýzniteli.
Dobrý Bože, dej nám srdce živé, horoucí, plné lásky.

Zdeněk A. Eminger, křesťanský teolog, vycházející z katolicky orientovaného prostředí, inspirovaný českým evangelickým porozuměním a světem umění.