Myšlením na vrchol

Vítejte zpět ve světě Myšlením na vrchol! Tentokrát jsme si připravili otevřený rozhovor s online marketérem a blogerem Tomášem Hovorkou. Prožil cestu od temných dnů a tvrdých drog až po svět podnikání, vyhoření, rozvod a konečné nalezení životní rovnováhy. V podcastu jsem se zabývali Rr rozborem mužského a ženského principu, pochopením potřeb žen i mužů a hlubokými zážitky z výchovy syna, který právě zakotvil v NHL. Jak to všechno souvisí s tím, že Tomáš tancuje maorský tanec Haka? To vše a mnohem víc v našem nejnovějším podcastu. Nenechte si ho ujít!

Věřím že každý může být pro druhé inspirací, pokud je ochoten sdílet své zkušenosti. Proto v mém podcastu dávám rád prostor i začínajícím podnikatelům. Tentokrát do podcastového studia zavítali hned dva mladí podnikatelé. Patrik Rázga je ještě studentem střední školy, který se právě připravuje na maturitní zkoušku. To mu ovšem nebrání jít si za svým snem. O vlastním podnikání snil už ve 14 letech. Dnes se svým parťákem, Patrikem Kejřem chtějí na trhu prorazit s pitnou vodou v plechovkách. Podaří se jim to? Uvidíme jednou jejich plechovky s NARA vodou na velkých sportovních utkáních? Snad i pro vás bude jejich nadšení inspirací.

Řadu let pracovala jako obchodnice. Líbil se jí styl tohoto života, časová nezávislost i komunikace s klienty. Dvacet pět let obchodovala Magdalena Babíková s kosmetikou a trávila svůj čas na cestách. Začátky neměla jednoduché, ale jak řekla během rozhovoru v podcastu Myšlením na vrchol: „Člověk zvládne vše, co zvládnout chce.“ 

Don Miguel Ruiz je mexický spisovatel a především duchovní vůdce vycházející z toltécké mytologie. Možná že jméno autora vám neřekne tolik, jako jeden z jeho nejslavnějších bestsellerů Čtyři dohody. Věřím, že mnozí z vás tuto knihu budete znát, a proto si rádi připomenete některou z myšlenek Dona Miguela Ruize. A pokud knihu náhodou neznáte, možná vás tyto myšlenky budou inspirovat k jejímu přečtení. Určitě také stojí za to zajít do divadla na představení Čtyři dohody v podání Jaroslava Duška, které je ke zhlédnutí také na YouTube. Jeho nejslavnější kniha Čtyři dohody je označována za 36. nejprodávanější knihu na světě, byla přeložena do více jak 40 jazyků a po celém světě jí bylo prodáno nad 12 milionů výtisků. Možní i tato čísla vypovídají o tom, že stojí za to si knihu přečíst.

Snažím se v tomto podcastu mluvit především o pozitivních vlastnostech úspěšných lidí, které nám mohou být inspirací pro lepší život každého z nás. Každý z nás jsme naprosto unikátní a jedinečný mix nejrůznějších pozitivních i negativních charakterových vlastností. A každá z těchto vlastností vychází, respektive je stvořena skrze naše chování, chcete-li naše každodenní návyky. Protože je to právě to, co děláme každý den a co má opodstatnitelný vliv na kvalitu našeho myšlení, a tím pádem kvalitu našeho života. Uvědomujeme si ale, kolik našich návyků ohrožuje zdroj našich myšlenek, tedy náš mozek? Dokážete si například představit, že byste závodili ve starém, zrezlém a nefunkčním autě? Nebo že byste...

Chamtivost, hamižnost, lakota. Tyto vlastnosti jsem v minulém podcastu označil za nemoc mnoha lidí v moderní populaci. Proč zrovna tyto vlastnosti vnímám jako nemoc, čím jsou způsobeny, ale také jak se proti nim bránit bylo právě tématem minulé epizody. Proto pokud jste předchozí díl neslyšeli a možná nevíte, o čem to teď mluvím, zkuste se k ní, prosím, vrátit. Věřím, že jak tato, tak i předchozí epizoda pomůže i vám posílit vaši psychickou imunitu. 

Chceš v životě někým být a něco dokázat? Potom musíš být za každou cenu nejlepší. Vyhrávej všechny různé soutěže, ze školy nos jen samé dobré známky a nedej na sobě znát svou slabost. Chtěj od života vždy co nejvíc a vydej ze sebe maximum, jen tak dosáhneš úspěchu a životního štěstí…

Když se v mládí rozhodoval, kam dále na školu, automechanik byla jasná volba. Až později však zjistil, že to byla špatná volba, a vítr osudu jej zavál k obchodu s drahými kovy. Finanční trhy a měnové systémy Tomáše Braného naprosto pohltily, a to přesto, že neměl prakticky žádné ekonomické vzdělání. Našel zalíbení v ekonomických tématech, která mu byla mnohem bližší než opravovat auta. Ponořil se do ekonomické literatury, začal se sám vzdělávat, zajímat se o finanční gramotnost a v neposlední řadě se potkával s úspěšnými lidmi a zajímal se o jejich myšlení. Příběhy a myšlenky těchto lidí mu byly inspirací a jako správný obchodník se snažil hlavně naslouchat. 

„Jednou z nejčastějších příčin neúspěchu je zvyk přestat, když je člověk přemožen dočasnou porážkou.“ Toto jsou slova Napoleona Hilla, která zmínil, když slyšel od svých kritiků slova o neúspěchu a porážkách. V aktuálním vydání magazínu Improovio se věnujeme životnímu odkazu a dílu tohoto mimořádného muže. Napoleon Hill zasvětil svůj životu výzkumu myšlení bohatých a úspěšných lidí. Na základě tohoto výzkumu publikoval několik knih, včetně té nejslavnější Myšlením k bohatství. 

Věříte na náhody? Já už tedy rozhodně ne. Zrovna když jsem psal předchozí epizodu tohoto podcastu, kde jsem se zamýšlel na tématem životních jistot, vznikla na to samé téma zajímavá diskuse v Improovio klubu – naší uzavřené FB skupině. K minulému podcastu mě inspiroval rozhovor s podnikatelem a řemeslníkem Jirkou Čechem. Jak při rozhovoru, tak při tvorbě minulého podcastu jsem si několikrát vzpomněl na příběh Josefa Michálka. Pepa je také jedním z pravidelných posluchačů tohoto podcastu a samozřejmě také členem naší uzavřené skupiny na Facebooku. A nebyl to právě nikdo jiný, kdo rozpoutal diskusi na téma životní jistoty. Proto říkám, že náhody prostě neexistují. Podle mě se vše kolem nás děje z nějakého důvodu, otázkou možná jen zůstává, zda jsme schopni vnímat vše, co se okolo nás děje, nebo zda jsme zaslepeni naší sociální bublinou?

Každé pondělí od 13:00 pomáhá Lukáš Eder a David Kolář nastartovat Váš pracovní týden. Užijte si Byznys téma ze záznamu a nečekejte na úspěch.

JISTOTA. Jedno z nejčastějších slov, které lidi zmiňují, když mluví o důvodech, pro které nemohli rozjet vlastní podnikání, případně proč nedokázali změnit svůj život k lepšímu v jakékoliv oblasti. Často už jsem slyšel slova jako „Nezačal jsem podnikat, protože to byl až příliš velký risk“ nebo „Raději jsem zůstal ve své práci, protože jako zaměstnanec mám větší jistotu v pravidelném příjmu“.

„Pokud byste měl příležitost dát svému mladšímu já nějakou radu, jak by tato rada zněla?“ Tuto závěrečnou otázku dostává každý host podcastu Myšlením na vrchol a nevyhnul se jí ani podnikatel a řemeslník Jiří Čech. Jeho odpověď by však mohla leckoho překvapit. Jirka by svému mladšímu já poradil, aby nechodil na střední školu s maturitou, ale aby se raději rozhodl pro řemeslo a vyučil se třeba truhlářem. Práce se dřevem je totiž něco, co si Jirka Čech zamiloval. 

Život každého z nás má svou vlastní unikání cestu. Bez ohledu na náš výchozí bod a všechny další okolnosti z minulosti, záleží vždy jen na nás, jakým směrem se bude cesta našeho života ubírat. Jsou lidé, kteří znají směr, kterým chtějí v životě kráčet, a vidí ty malé a drobné cíle, jež lemují jejich životní cestu. A potom existují lidé, kteří nejsou schopni vidět žádný směr a upínají se třeba jen k jednomu bezvýznamnému cíli, o kterém si myslí, že je udělá šťastnými. Jenže mnohdy nejsou schopni svého vysněného cíle dosáhnout, anebo po jeho dosažení zjistí, že jim do života nepřinesl žádné štěstí a že navíc pro jeho zdolání museli obětovat mnohem více. Například své zdraví nebo vztahy s těmi nejbližšími lidmi v životě.

Představte si, že získáte nějaký podnikatelský nápad, jehož realizace je mimo jiné také odrazem jedné z vašich životních vášní. Podnikatelských nápadů je hrozně moc, ale lidí, kteří dokázali své myšlenky a nápady proměnit ve skutečnost, už je mnohem méně. A možné je to právě proto, že v nich vlastní nápad neprobudil dost silnou touhu, nebo jen nebyl jejich vášní. Už Napoleon Hill kdysi řekl, že jen myšlenka, jež zasáhne srdce, vede ke skutečnému cíli. A já si myslím, že jeho věta naprosto přesně vystihuje, proč je mezi námi tolik nápadů, ale tak málo realizací.

Během kariéry obchodníka s komoditami v zemědělství pro masovou – průmyslovou výrobu – mohl Stanislav Šareš nahlédnout pod pokličku konzumního světa. Jako milovník sportu a zdravého životního stylu to však nebylo něco, co by mu přineslo do života radost. Tlak na výkon a tehdejší Standův životní styl jej přivedl až ke zdravotním potížím, a nejen díky tomu si uvědomil, jaké dopady má tento systém pro celou naši planetu. Při pobytu v nemocnici si Standa uvědomil, že to může začít měnit. Tehdy se zrodila jeho nová vášeň pro přírodní produkty a tato vášeň jej přivedla až k vlastnímu podnikání.

Myslíte si, že je možné, aby se z našeho života vytratila vášeň? Pravidelní a dlouhodobí posluchači podcastu Myšlením na vrchol již vědí, že probudit ve svém srdci vášeň k nějaké činnosti nebo i vůči nějaké osobě je podobné jako objevit zakopaný poklad. Je to dar, který nám může změnit život. Je ale možné, aby se tento dar vytratil? Je možné změnit se natolik, že se z nás vytratí naše vášeň, případně že na ni jsme schopni zapomenout? Možná že se mnou mnozí z vás nebudete souhlasit nebo si pomyslíte, že jsem až příliš naivní. Já jsem ale přesvědčený, že pokud byla naše vášeň opravdová a skutečně vycházela z našeho srdce, tak se prostě a jednoduše vytratit nemohla. 

Každé lidské chování si vyžaduje impulz. Podnět, na základě kterého začneme jednat. Některé podněty spouštějí naše zažité vzorce chování, a my si tak mnohdy ani neuvědomujeme, jaké dopady to může mít na kvalitu našeho života.

Co bude, až tu nebudeme? Jak budou žít naše děti? A jak budou žít děti našich dětí? A co děti dětí našich dětí? Určitě nejsem první, kdo si klade podobné otázky, a ani poslední, kdo na ně nedokáže najít reálné odpovědi. Co však už dnes víme, je, že to, jak se chováme a jaký odkaz zde necháme, bude mít zásadní vliv na kvalitu života dalších generací. Co však už dnes můžeme, je nahlédnout do minulosti, studovat chování našich předků a z toho usoudit, jaký mělo dopad pro náš dnešní život. A možná i podle toho můžeme být schopni upravit naše současné chování tak, abychom tu po sobě nechali co možná nejlepší odkaz. 

Uber, Liftago, Airbnb nebo třeba nákupy na Amazonu – doslova přes jedno kliknutí až před dveře našeho domu se už stalo standardem dnešní doby. A přitom to ještě není tak dlouhou, co mnozí pochybovali o tom, že mohou podobné projekty uspět. Člověk si tak snadno položí otázku, co nás čeká za pět let? Čemu dnes nedokážeme uvěřit, ale za pár let to budeme vnímat jako samozřejmou součást našeho života? Budeme snad už mít každý doma svého robota? Budou ještě v továrnách lidé, nebo už všechno budou dělat stroje? Vzbouří se jednoho dne umělá inteligence jako Skynet ve filmu Terminátor? Kdyby tak měl člověk křišťálovou kouli a mohl se připravit na budoucnost. Snadno by se tak na ni mohl připravit a vytěžit z ní maximum. 

Každý den na světě vznikají miliardy skvělých myšlenek a nápadů. Troufnu si však říct, že ani malý zlomek z těchto skvělých nápadů není někdo schopen realizovat a přivést do akce. Napadlo vás někdy, čím to je? Proč lidé tak dlouho otálí, než se rozhoupou k akci? Tolikrát jsem už od různých lidí slyšel větu: „To mě taky kdysi napadlo,” když mluvili o nějakém podnikatelském úspěchu někoho jiného. A vždy když tuhle větu slyším, tak se ptám: „A proč jsi to nezačal realizovat, když tě to teda napadlo? Proč o tom mluvíš teď?“

Je to už řada let, co se Kuba Gottwald a Zdeněk Linc poznali ve společnosti Slevomat, kde se z nich stali i dobří přátelé. Obliba dobré pálenky, marketingu a e-commerce nebylo jediné, co tyto dva muže z Prahy spojovalo. Když jednoho dne vyrazili do Ostravy na marketingový festival a večer chtěli zakončit ve slavné Stodolní ulici, byli překvapeni, že zde není ani jeden bar, kde by si mohli dát svou oblíbenou pálenku. Jen samý rum, whisky a nepřeberné množství míchaných drinků. 

Myslíte si, že je v pořádku cítit se unaveně a bez energie? Že je to snad jen známka naší pracovitosti? Nebo že je snad v pořádku být občas nevlídný a nevrlý, protože je toho na nás zkrátka a dobře moc? Myslíte si, že je normální budit se několikrát za noc s hlavou plnou starostí? Nebo že je normální nadopovat se každé ráno prášky proti bolesti, abychom zvládli další náročný den? A co když vám řeknu, že ani jedna z těchto věcí normální není, ale za to že každá z nich je signálem jedné pokročilé fáze na cestě k naprostému vyčerpání a vyhoření?

Podnikatel Tomáš Baťa za sebou nechal stopu nejen u nás, ale jednoznačně na celém světě. Dodnes jeho jméno zdobí obchody s obuví prakticky po celém světě. Co ale o tomto mimořádném podnikateli víme, krom toho, že zemřel při letecké katastrofě? Víte například, že Tomáš Baťa pracoval v ševcovské dílně svého otce již od šesti let? Že vychodil jen čtyři třídy obecné školy? Že již ve čtrnácti letech strávil většinu svého času na tržnicích a že v té době ještě neuměl pořádně číst a psát? 

Pocit, kdy se cítíme jako prázdná schránka. Nechceme nikoho vidět, s nikým mluvit, nemáme chuť do práce ani do života. Syndrom vyhoření poznalo již tisíce z nás a možná o něm slyšíme u spousty podnikatelů a úspěšných lidí čím dál častěji. Mám skoro až pocit, že abych se držel trendu a měl to výsostné právo mluvit o tomto neblahém stavu naší osobnosti, tak bych zde měl také začít vyprávět, jak jsem si prošel nějakým tím vyhořením. Jenže pravdou je, že jsem vlastně během svého života nic jako opravdové a úplné vyhoření nepoznal, a upřímně doufám, že jej ani nepoznám. Je ale pravdou, že jsem k vyhoření neměl daleko, naštěstí jsem si to byl doposud schopen včas uvědomit a začít s tím něco dělat.

V roce 2019 byl syndrom vyhoření oficiálně uznán Světovou zdravotnickou organizací za zdravotní stav. Definicí tohoto stavu je syndrom vnímaný jako důsledek chronického stresu na pracovišti, který nebyl úspěšné zvládnut. Z jedné strany bychom možná mohli mít i radost, protože tato zpráva může nejen nadnárodním korporacím, ale nám všem ukazovat, že nejen prací člověk je živ a že bohatství a naplnění našeho ducha je možná důležitější než naplnění našeho bankovního konta. Ale z druhé strany, ani s prázdným bankovním kontem nemusí být náš duch naplněn. 

V minulé epizodě mého podcastu jste si mohli poslechnout rozhovor s podnikatelem Pavlem Černým, zakladatelem společnosti Econea, která se zaměřuje na prodej produktů šetrných jak pro životní prostředí, tak i pro život každého z nás. Pavel se svou společností po devíti letech dosahuje obratu 100 milionů korun. Začínal vlastně od nuly, když po svém vyhoření začal naslouchat svému srdci a opustil úspěšnou kariéru finančního poradce. Pro mě v rozhovoru a myšlenkách Pavla Černého zaznělo mnoho inspirace a já věřím, že něco podobného v rozhovoru najde každý, a to bez ohledu na to, v jaké fázi svého života se nachází.

Do třiceti let podnikal ve finančním poradenství a dařilo se mu skvěle. Pavel Černý měl ve svém týmu nad 150 poradců, dosahoval nadstandardních finančních příjmů a s nadsázkou bychom mohli říct, že si mohl dopřát vše, co si jeho mysl umanula. Pavlovo ego vrnělo blahem. Mělo vše, co mu dokazovalo vlastní mimořádnost. Rychlé auto, drahé hodinky i luxusní bydlení. Pavlovo srdce však tolik nejásalo. „Vzpomínám si, jak jsem tehdy jel s tím svým drahým autem do Brna a cítil jsem se jako prázdná schránka. Uvnitř mě nebylo nic, necítil jsem uvnitř sebe žádnou hodnotu,“ vyprávěl Pavel v našem společném rozhovoru...

Celý náš život je utvářen skrze naše zvyky, které se nám zaryly do našeho podvědomí natolik, že se staly naší přirozeností. A jsou to právě naše zvyky, co rozhoduje o našem bohatství i chudobě. Hlavní rozdíly mezi úspěšnými a neúspěšnými lidmi vidím právě v tom, co dělají každý den. Zmíním pro představu jen pár takových rozdílů a schválně, jestli se v nich najdete. Úspěšní lidé čtou pravidelně knihy a znají jich veliké množství, neúspěšní tráví hodiny času...

Mluvil jsem o laskavosti jako o vlastnosti, která nám pomáhá vybudovat skutečné životní bohatství. Někdo by mohl snadno namítat a možná si říká, že tomu tak není. Už slyším, jak někdo špačkuje: „Co to zase mele o laskavosti? Podnikání, byznys a kariéra není o laskavostech, ale především o budování kapitálu. Mně nikdo zadarmo nic nedá, tak proč bych měl bejt laskavej vůči někomu jinýmu?“ Máte někdo na to takový názor? OK, do určité míry jasně, proč ne, do určité míry máte pravdu. Ale i tak, zkuste tuhle teorii na chvíli opustit a řekněte si znovu slovo LASKAVOST.  Od jakého slova je odvozené, z jakého slova vyplývá?

Přijmout zodpovědnost za své emoce. Není zapotřebí sám sebe nenávidět, když mám špatnou náladu, není ani zapotřebí říkat, že je mi fajn, když se cítím mizerně. Někdy prostě jen stačí přijmout zodpovědnost za to, jak se cítím, a možná jen přemýšlet o tom, co mě k takovému stavu dovedlo. Bohatí lidé, se kterými jsem měl tu čest se osobně poznat, často zmiňují, že životní bohatství je pro ně synonymem svobody. A já jsem si všiml, že většina těchto lidí má jednu společnou vlastnost. Tou je:...

Zdravé vztahy jsem v poslední epizodě tohoto podcastu označil jako klíčový faktor životního bohatství. Z jedné strany je to jen jedna z částí spokojeného života, nicméně je to ta část, která nejvíce souvisí s těmi dvěma zbývajícími. Mnoho našich nemocí má původ v nezdravých vztazích, a to zejména ve vztahu, který máme sami se sebou. Stejně tak se nám občas nedaří dosáhnout úspěchu, protože nejsme schopni navázat a udržovat zdravé vztahy. 

Teorie energetického koktejlu. To bylo hlavní téma minulé epizody Myšlením na vrchol. Mluvil jsem o tom, jak mi tato teorie pomáhá žít skutečně bohatý a naplněný život ve všech jeho aspektech. Ty základní aspekty takového života jsou tři. Je to životní úspěch, zdraví a naše vztahy. A dnes bych se rád podíval na aspekt, který si myslím, že je tím vůbec nejdůležitějším, a který nejvíc ovlivňuje ty dva zbývající. Tím aspektem jsou právě:...

Když se řekne slovo bohatství, co to pro vás znamená? Myslím si, že většina lidí za tímto slovem hledá především materiální dostatek, možná spíš jako nadbytek peněz a jiných materiálních statků. Já jsem ve svém podcastu v posledních epizodách toto slovo skloňoval poměrně často a to zcela záměrně. 

„Lukáši, nevím, jak to děláte, ale vím, že to tak jistě vnímá více lidí, že se trefujete do reálných životů, až konkrétních aktuálních životních situací Vašich čtenářů. I dnes jste se tak trefil u mě. Dovolím si se s Vámi podělit o vlastní zkušenost, která koresponduje jednak s Vaším známým osobním příběhem, ale v podstatě i s celým principem, o kterém píšete.  Dříve však, než se o zkušenost podělím, se Vám svěřím s jedním poznáním. Na základě toho, co jsem v životě doposud vypozoroval, mám svůj takový osobní vzorec štěstí, či životní spokojenosti, chcete-li. A vlastně zjišťuji, že funguje...

Jednoho dne se potkal s nejbohatším mužem planety a toto setkání mu změnilo život. Při rozhovoru s Andrewem Carnegiem se mladý a neznámý reportér Napoleon Hill zavázal, že bude studovat způsob myšlení nejúspěšnějších lidí tehdejší doby. Dvacet pět let Napoleon Hill věnoval svému závazku a během této doby vyzpovídal stovky těch nejúspěšnějších, ale také tisíce těch méně úspěšných. Výsledkem jeho životní práce ale není jen kniha Myšlením k bohatství, o které jsem se v tomto podcastu již zmiňoval mnohokrát. Výsledkem Hillovy práce je odkaz, který dodnes pomáhá k úspěchu a bohatství milionům lidí po celém světě. 

Sedm návyků skutečně efektivních lidí Začněte s PROČ Nikdy nedělej kompromis Myšlením k bohatství Houževnatost Konec prokrastinace Atomové návyky Hluboká práce Čtyřhodinový pracovní týden Nástroje titánů Proč spíme Designérem vlastního života...a tak dále. Možná že už máte obavy, že jsem vám začal vypisovat seznam knih, které musíte přečíst, pokud chcete v životě získat úspěch a skutečné bohatství. V minulém podcastu jsem totiž svým posluchačům slíbil, že se s nimi podělím o nějaký ten tip, který jim k takovému bohatství pomůže. Nemusíte mít ale strach, tohle není žádný z dalších žebříčků knih, které byste měli přečíst, abyste se stali úspěšnými.

Úspěch, štěstí a bohatství. Tato tři slova v mých podcastech padla snad už tisíckrát a v každém svém podcastu se snažím svým posluchačům a čtenářům webu improovio.cz přinést alespoň špetku nějaké inspirace, která by jim pomohla zmiňovaná slova naplnit. Pod těmito slovy si každý z nás představíme trochu něco jiného. 

„Nejsem dost...!“. Kolikrát jste si ve svém životě řekli větu, která obsahovala tato dvě slova? Tato nenápadná slova, která mají velký dopad na naše sebevědomí, sebeúctu i sebelásku. Doba, ve které žijeme, už sama o sobě přispívá pocitům – nejsem dost... Jenže dnešní doba, respektive doba, kterou vnímáme, je možná mnohem více iluzí než realitou. Na Instagrami a dalších sociálních sítích vidíme krásné fotky našich přátel. Málokdo se podělí o své nezdary, málokdo sdílí své slabiny. A to v nás posiluje ten ničivý pocit – nejsem dost...

Už zase. Proč se mi pořád tohle děje? Proč pořád opakuju ty samé chyby, když vím, že je dělat nechci? Já nikdy nebudu tak dobrý. Kéž bych taky jednou takhle vypadal. Tak já se tady můžu přetrhnout a stejně to nikdo neocení. Proč to vlastně dělám? Tohle se mi nikdy nepodaří. Podívej se na něj, co si o sobě myslí, blbec jeden...Poznáváte některou z podobných vět? Znáte podobné myšlenky ze své vlastní mysli? A víte, co podobné myšlenky značí?

Nedávno mi volal jeden můj dobrý kamarád, který je také pravidelným posluchačem mých podcastů. Po našem telefonátu už jím vlastně možná jen byl. Ten kamarád mi totiž do telefonu řekl, že mé podcasty doporučil asi dalším pěti lidem ve svém okolí, protože jsou pro něj velkou inspirací. Chválil také magazín Improovio, který jsem mu v rámci našeho přátelství daroval. Řekl mi ale, že zjistil, že musí přestat mé podcasty poslouchat. To mě trochu zaskočilo, a proto jsem reagoval: „Aha, a proč, co jsem ti udělal tak špatného?“ Na to mi odpověděl: „Špatného jsi neudělal vůbec nic, všechno, o čem mluvíš, je tak jasný, všemu prostě rozumím, a pokud by to šlo, tak bych se pod to klidně podepsal. Jenže jsem prostě zjistil, že

Jak? Jak se konečně zbavit křivd a pocitu oběti? Jak uzdravit své ego a stát se skutečným tvůrcem vlastního života? Tyto otázky jsem položil v závěru minulé epizody a slíbil jsem svým posluchačům, že se v této epizodě budu snažit přinést na ně odpovědi. K těmto otázkám mě inspirovala jedna z posluchaček, která sama ve své zprávě napsala, že si díky mému podcastu uvědomila právě to, že jen se zdravým egem je člověk schopen zlepšit svůj život. Pokud jste neslyšeli předchozí epizodu, zkuste se k ní, prosím, vrátit, možná že i vy uvidíte ve zprávě od mé posluchačky něco společného. A pokud jste už slyšeli minulý podcast, přemýšleli jste nad tím, jak vystoupit z kruhu oběti a uzdravit své ego?

Je to asi tři týdny, kdy jsem v jedné z epizod tohoto podcastu vyzval posluchače, aby se se mnou podělili o svůj názor a pohled na vlastní ego. K této výzvě mě inspiroval nedávný webinář se členy programu Improovio, kde jsme vlastně zjistili, že každý z nás vidí ego naprosto jinak. I přesto, že jsme se rozcházeli už v samotné definici tohoto slova, tak jsme se byli schopni během následujících diskuze vzájemně obohatit a předat si nějaké zkušenosti, jak každý z nás se svým egem pracujeme nebo jak jej vnímáme. 

Přeprogramovat zažité vzorce v naší mysli, to je běh na dlouhou trať. Občas si sám říkám, kéž by to bylo jednodušší. Představte si, že bychom měli někde v sobě tlačítko enter. A vždy, když zjistíme, že náš vlastní program nežádoucího chování chce něco smazat, tak by se nás jen naše podvědomí zeptalo: „Skutečně chcete tento program navždy vymazat ze své paměti?“ A my bychom dali jen enter a mohli začít znova. To by byla paráda, viďte? Nebo kdyby to bylo jednoduché jako v Matrixu a jenom bychom do své hlavy nahráli přesně ten program, který chceme. A co když vám řeknu, že to možná přesně takhle jednoduché může být?

Kde se vidíte za rok nebo za dva? Jak kvalitní chcete žít život? Co vše chcete zažít, jaké lidi potkat a co během jednoho roku získat? Jak často si kladete podobné otázky?  Děláte si pravidelně během svých dnů nějaké zamyšlení a přemýšlíte o tom, proč zrovna danou věc děláte?

Předchozí podcast byl takový netradiční. Podělil jsem se se svými posluchači o jednu výzvu, a to v podobě pracovní příležitosti v našem týmu. Slyšeli jste minulou epizodu? Zaujala vás naše výzva a poslali jste už motivační dopis a životopis na můj e-mail eder@improovio.cz? Pokud ano, tak je vše v pořádku a jistě už jsem se do vaší zprávy začetl. Pokud ne, ale celou noc vám ta myšlenka vrtala hlavou, tak na co čekáte? A pokud nevíte, o jaké že výzvě tady mluvím, ale zajímalo by vás být součástí týmu Petra Casanovy, tak jste pravděpodobně předchozí podcast neslyšeli a možná byste se k němu mohli vrátit. Napsat mi ale samozřejmě můžete i s jinými tématy, nejen v momentě, kdy budete chtít vstoupit do našeho týmu.

Sám jsem byl překvapený, když jsem si po více jak třech letech znovu poslechl přednášku Petra Hrubého z prvního ročníku konference Tajemství obchodu, kterou jste mohli slyšet v předchozí epizodě mého podcastu. Bylo to podobné, jako bych si podruhé četl nějakou knihu nebo zajímavý článek. Je až neuvěřitelné, jak naše mysl zachytí přesně ty informace, které potřebuje ke svému dalšímu rozvoji. V přednášce Petra Hrubého jsem najednou viděl úplně nové informace a ty mě dovedly k jednomu zásadnímu uvědomění. 

Jak vydělat několikrát více než doteď? To je něco, co občas trápí nejednoho z nás. Možná už dnes máte slušný výdělek, ale přece jen chcete dokázat něco víc. Nebo vás třeba životní situace nutí k podniknutí určitých změn, ke kterým potřebujete větší finanční zázemí. Celá řada tipů, jak duplikovat a následně multiplikovat příjmy, zazněla ve vystoupení Petra Hrubého, na prvním ročníku konference Tajemství obchodu v roce 2018. Připomeňme si myšlenky zakladatele společnosti Broker Consulting v krátkém článku. Poslechnout si ovšem můžete i celou Petrovu přednášku z konference Tajemství obchodu. Tuto přednášku jsem pro fanoušky podcastů vystřihli do dnešní epizody Myšlením na vrchol. 

Vzpomínáte si ještě na své dětství? Co vše jsme jako děti dělali a jakým představám jsme byli schopni uvěřit? Dnes už se jako dospělí těmto představám smějeme a říkáme si, jak jsme jen mohli být tak naivní? Mnoho lidí mluví o tom, že když tráví čas se svými dětmi, tak zjišťují, že se jejich děti pro ně stávají velkými učiteli. Najednou si možná začneme vzpomínat na své dětství a vybavujeme si všechny lumpárny a hlouposti, které jsme dělali. Vidíme v našich dětech chování, o které jsme během dospívání přišli. Nekonečná kreativita, chuť neustále vymýšlet nové věci, touha po vědění a zjištění, jak věci fungují, dělat zkrátka to, co nás baví a co nám do života přináší radost...

Prakticky v každém dílu vyzývám posluchače Myšlením na vrchol, aby se nebáli mi napsat a podělit se se mnou o své názory a zpětné vazby. Protože je to právě zpětná vazba od mých posluchačů, co i mně pomáhá a inspiruje ke tvorbě dalších dílů. Naprosto chápu, že urvat si v dnešní rychlé době trochu času a napsat někomu jen tak nějakou zprávu nemusí být jednoduché. Tím víc pro mě znamená, když se k takovému kroku dostanete a věnujete mi kousek svého času. 

Obnovitelné zdroje energie. Když slyšíme tato slova, tak se asi většině z nás vybaví pohledy na energetický průmysl, větrné, vodní nebo solární elektrárny. Společnost a doba, ve kterých žijeme, se staly doslova závislé na energiích a datech. Dokážete si představit ten chaos, jaký by nastal, pokud bychom se během jednoho dne, třeba jen na jednu hloupou hodinu ocitli globálně bez energie? Ta představa je pro mě naprosto děsivá, a proto se není čemu divit, že čím dál víc slyšíme o tom, že je potřeba se soustředit na obnovitelné zdroje energie. Abychom nebyli do budoucna závislí jen na nerostném bohatství. 

V minulém podcastu jsem se se svými posluchači dělil o příběh a myšlenky Andrewa Carnegieho. Pro mě jsou jeho myšlenky i po více než 100 letech po jeho smrti stále důkazem skutečně bohatého a naplněného života ve všech jeho aspektech. Od smrti tohoto velikána se lidská společnost vyvinula do naprosto jiných rozměrů. Informace a vzdělání už není dostupné jen v knihovnách, a díky technologiím můžeme spolupracovat s neuvěřitelným množstvím lidí po celém světě. Také obchodovat s celým světem snad nikdy nebylo dostupnější. Stali jsme se ale za těch 100 let úspěšnějšími, bohatšími a šťastnějšími jedinci? Asi pokud bychom ukázali náš životní styl a blahobyt lidem před 100 lety, jednoznačně bychom slyšeli chválu na to, jak krásně se máme. Cítíme ale takové pocity sami uvnitř sebe?

Psal se rok 1901, když ocelový magnát, jak se tehdy přezdívalo podnikateli, mecenášovi a filantropovi Andrewovi Carnegiemu, prodal svou Carnegie Steel Comapny finačníkům ze skupiny JPMorgan. Tímto prodejem vznikla dodnes známá U.S. Steel Corporation, za kterou Carnegie obdržel 480 milionů dolarů a stal se nejbohatším mužem světa. Jen pro malé srovnání - dnešním nejbohatším mužem je Jeff Bezos, jehož jmění se odhaduje na 190 miliard dolarů. Pokud bychom přepočítali hodnotu jmění Andrewa Carnegie do dnešní doby, tak by dnes za svou společnost měl utržit řádově 370 miliard dolarů. Mohli bychom tak říct, že byl Andrew Carnegie dvakrát bohatší než dnešní nejbohatší muž světa Jeff Bezos. Přesto pro Andrewa Carnegieho nebyly peníze pro život důležitou hodnotou. 

V několika posledních podcastech jsem se snažil mluvit o našem egu a inspirovat své posluchače k takovému zamyšlení, které by je vedlo ke spokojenému, šťastnému a především vědomému životu. A zejména slovíčko vědomý život bych si dovolil zdůraznit, protože když jsou naše životy ovládány skrze naše přebujelé ego, tak nám to brání být si vědomi svých činů. Když jsme jen vedení svým egem, ovládají nás naše emoce, které vznikají víc na základě podnětu zvenčí než na základě našich vlastních myšlenek. Máme díky tomu neustále potřebu na někoho reagovat, protože naše ego má neutuchající nutnost dokazovat svou mimořádnost. 

Když jsem připravoval předchozí díl tohoto podcastu, ve kterém jsem mluvil o vášni, tak jsem si vzpomněl na myšlenky Martina Luňáka. Martin je podnikatel a byl jedním z hostů tohoto podcastu. Pokud jste rozhovor s ním neslyšeli a chtěli byste si jej připomenout, stačí si vyhledat epizodu s číslem 383. Já jsem si ale nevzpomněl na myšlenky, které zazněly během našeho společného rozhovoru. Myšlenky, o které se Martin podělil nejen se mnou, ale také se čtenáři našeho tištěného magazínu Improovio. 

Když se v životě rozhodnete pro jakoukoliv změnu, pro nějaké zlepšení, nebo jen budete chtít dosáhnout lepších výsledků... Co myslíte, že bude pro váš úspěch důležitější? Je to záměr, nebo vášeň? Obě tyto věci se stávají zdrojem naší vnitřní motivace, ale každá možná motivuje trochu jinou část naší osobnosti.

V posledním podcastu jsem s velkou radostí obdaroval tři posluchačky, které přijaly mou výzvu a podělily se se mnou o citáty, jež jim pomáhají v životě připomínat definici vlastního úspěchu. Michaela, Monika i Lenka tak již mají na cestě do svých schránek nejnovější vydání tištěného magazínu Improovio a mně nezbývá nic jiného než jen doufat, že udělá radost. Posluchačka Lenka ale ke své zprávě přidala ještě otázku a zeptala se mě, jaký je můj nejoblíbenější citát, který mám spojený s úspěchem.

Nedávno jsem v jednom ze svých podcastů mluvil o tom, jak důležité je definovat si svůj vlastní úspěch, než se vůbec pro nějaký rozhodneme. Osobně mám pocit, že v současné době je často úspěch prezentován jako neustálý tlak na co nejlepší výsledky. Mnohdy je nám předkládáno, jak bychom měli žít, abychom se cítili úspěšní, a často když se takovými radami řídíme, tak zjišťujeme, že jsme dosáhli něčeho, co nám do života nepřineslo žádné vnitřní naplnění. Proto mě zajímalo, jak úspěch vnímáte vy, posluchači mého podcastu a čtenáři webu Improovio.cz. V tom zmiňovaném nedávném podcastu jsem vás vyzval, abyste mi poslali nějaký citát, který nejlépe vystihuje to, jak jste se naučili vnímat slovo úspěch...

Naše ambice nás vedou k lepšímu a bohatšímu životu. Chceme díky nim lepší dům, lepší práci, kvalitnější život nebo jen hezčí auto. V zásadě nezáleží, na co zaměříme své ambice. Podstatné je, že vždy máme sílu proměnit je ve skutečnost. Ambice jsou ale také podhoubím pro naše ego, které díky nim sílí a snadno se může stát, že začneme přicházet o pokoru a skromnost. Nevidím nic špatného na tom, když chce někdo od života víc, myslím si však, že skutečně bohatý a naplněný život je více o rovnováze a harmonii všech jeho oblastí...

Představte si, že vstupujete do místnosti, ve které stojí člověk, se kterým jste se nikdy předtím nesetkali, ale o kterém jste již získali nějaké informace od svých přátel nebo z médií. Nicméně ty informace nejsou příliš dobré. Přestože jste se daným člověkem nikdy nesetkali a neznáte ani jeho hlas, tak nemůžete vědět, co od takové osoby očekávat. Je to naprosto neznámá osobnost, ale protože už o této osobnosti máte určité negativní informace, tak jste si byli schopni udělat obrázek a přicházíte do vztahu s touto osobností s nějakými předsudky. A jak si myslíte, že se vám bude s danou osobností navazovat dlouhodobý a pozitivní vztah, když už do začátku vstupujete s negativním očekáváním?

Když slyšíte slovo ego, jaké prožíváte pocity? Zní vám toto slovo příjemně, pozitivně, nebo je vám nepříjemné, a jakmile jej slyšíte, tak máte pocit, jako by se uvnitř vás něco svíralo? Mnoho lidí vnímá slovo ego s negativní konotací. Nejčastěji si asi vybavíme nějakého sebestředného, arogantního, egoistického blbce, který si o sobě myslí, že je středem vesmíru. Takové lidi nemá samozřejmě nikdo rád a většinou se i tito lidé jsou sami schopni utopit ve své vlastní nenávisti. To když začnou se svým přerostlým egem bojovat. 

Posledně jsem posluchačům vyprávěl smyšlený příběh, na kterém jsem chtěl ukázat, že někdy ani naše nadání, prostředí, víra, a dokonce ani vášeň nemusí být zárukou k dosažení vytyčeného cíle. Někdy na cestě za našimi sny a cíli stojí překážka, kterou nejsme schopni vidět. A právě tento fakt, kdy si neuvědomujeme, proč nejsme schopni uspět, dělá z této překážky jednu z vůbec nejzákeřnějších. Slyšeli jste předchozí epizodu? Proč nedokázal náš talentovaný hokejista Jirka prorazit? Jak je možné, že někdy dosáhnou úspěchu méně talentovaní jedinci, kteří neměli tolik předpokladů pro svůj úspěch?

Jirka byl již od dětství velmi talentované dítě. Jeho bystří rodiče si velmi brzy všimli jeho sportovního nadání, a proto jej s radostí vedli ke sportu. I Jirkův tatínek jako malý kluk hrál hokej, ale žádnou sportovní kariéru nevybudoval. Když zjistil, jak je jeho syn nadaný, rozhodl se jej podpořit, jak jen je to možné, aby měl jednoho dne doma slavného hokejistu. Jezdil s Jirkou na každý trénink, nenechal si ujít jediný zápas a hokej bylo doma jedno z nejčastějších témat nejen u nedělního oběda.

Pokud byste si měli vybrat mezi životem ve strachu a životem, který je každý den naplněn pozitivní energií, pocitem naplnění a touhou jít zase dál, co byste si vybrali? Vím, tohle je hloupá otázka, a slibuji vám, že už žádné podobně hloupé v dnešním podcastu neuslyšíte. Je to přece jasné. Přece kdo by si dobrovolně vybral život ve strachu? Asi nikdo, viďte? Věřím, že když se zeptám kohokoliv ve vašem okolí, zda by si zvolil život ve strachu, nebo v radosti, tak by každý jednoznačně volil druhou variantu. Pravda je ale taková, že většina lidí ve společnosti si dobrovolně volí variantu první a většinu svého života prožije ve strachu. 

Jakmile začneme lpět na našich minulých výsledcích, tak nám to začne bránit v dalším růstu a rozvoji. Je to prachobyčejný strach, díky kterému se nemůžeme posunout dál. Ve chvíli, kdy začneme přemýšlet o tom, co se stane když…, tak to znamená, že máme obavu ze ztráty. A vlastně je úplně jedno, zda se jedná o ztrátu majetku, financí, společenského postavení nebo snad ztrátu našeho života. Podstatné je si uvědomit, že strach ze ztráty nás oslepuje a mnohdy díky němu nejsme schopni vidět, co vše můžeme získat. 

Že cesta na vrchol nevede po rovině, je jedním z dalších motivačních klišé, ve kterém se ovšem ukrývá velká porce pravdy. Než se vůbec rozhodneme vydat na jakoukoliv horskou túru, tak si prvně musíme uvědomit definici samotného vrcholu. Položili jste si někdy otázky: Co je vlastně oním vrcholem vaší cesty? Kdy budete schopni říct, že jste dosáhli vrcholu své kariéry nebo vrcholu svého života?

Když řeknu, že první a poslední věc, kterou potřebujete pro spokojený život, je nespokojenost, tak si možná začnete ťukat na čelo a budete si myslet, že už jsem se ale úplně zbláznil. Pokud jste ovšem slyšeli rozhovor s Markem Ditzem, který byl hostem mého podcastu v předchozí epizodě, tak už vám možná svítá, o čem mluvím. Pakliže jste ještě rozhovor neslyšeli, určitě si jej zkuste poslechnout. Mně osobně rozhovor moc bavil a věřím, že si v něm každý dokáže najít inspiraci pro svůj život, a to prakticky v jakékoliv oblasti. 

Bankovnictví a jeho image bylo něco, co Marka Ditze vždy přitahovalo. Ke svému vysněnému životnímu oboru se dostal díky zájmu o kulturu a architekturu. Napadá vás už otázka, co mají tyto světy společného? Odpověď poskytne právě Marek Ditz, který se stal jedním z dalších hostů podcastu Myšlením na Vrchol. 

Když se učíme něco nového nebo stojíme před nějakou novou výzvou, tak zcela přirozeně zažíváme nervozitu a stres. Hodláme udělat něco, co jsme ještě nikdy neudělali. Je to zcela nové, tak naprosto přirozeně zažíváme obavy a strach, zda daný úkol zvládneme. Jsem si jist, že si vzpomenete na situaci ze svého života, kdy jste něco podobného zažili. Tyto pocity vytvářejí na naši osobnost určitou formu tlaku. Do jisté míry je takový tlak zdravý a má sílu vybičovat nás až k neuvěřitelným výkonům. Když je ovšem tento tlak až příliš velký, tak má stejnou sílu nás zahnat do kouta, něco pokazit nebo naše snažení naprosto vzdát. Jak ale poznat správnou míru tlaku? Který tlak je ten, co nám slouží, a který nám už škodí?

Začíná 444. díl podcastu Myšlením na vrchol. Pro mnohé z vás možná toto číslo není nijak zvláštní, ale v Číně, Japonsku, Koreji a vlastně v celé jihovýchodní Asii, by si asi nikdo toto číslo podcastu nepustil a s velkou pravděpodobností by jej možná ani žádný server nechtěl zveřejnit. Ptáte se proč?

„Doba tlaková.“ I takto bychom mohli označit svět, ve kterém dnes žijeme a do kterého jsme se postupně sami uvrtali. Ať už si to budete chtít přiznat, nebo ne, tak většina z nás, kdo dnes máme příležitost poslouchat tento podcast, je vystavena čím dál většímu tlaku od našeho okolí. Žijeme ve společnosti, kde úspěch je ikonizován do formy růstu a tlaku na co možná nejlepší výsledky. Na nejlepších výsledcích samozřejmě nevidím nic špatného. Právě naopak. Domnívám se, že je zatraceně dobře, když někdo touží stát se mistrem ve svém oboru. Někteří z nás si to bohužel nastavili tak, že mají potřebu být vždy, všude a ve všem nejlepší. Realita ale často bývá, že ten, kdo se snaží být nejlepší ve všem, ve výsledku nevyniká v ničem. Stává se jen jakýmsi průměrem společnosti, v níž žije.

V minulém podcastu jsem si povídal s Jitkou Zoderovou. Jitka před lety se svým partnerem a mým kolegou z živého vysílání Byznys ráno, Davidem Kolářem, vybudovala komunitu obchodníků Business Animals. Dnes si užívá podnikatelský život na volné noze. Pokud jste rozhovor neslyšeli, určitě vám ho doporučuji k poslechu. Pro mě to bylo velice příjemné povídání, ze kterého jsem si sám odnesl inspiraci a...

Obchod a podnikání bylo pro Jitku Zoderovou vždy velkou vášní. V roce 2013 ji přivedlo až k založení komunity pro ambiciózní obchodníky. Do pěti let společně se svým partnerem, Davidem Kolářem, a dalšími členy jejich týmu udělali z projektu Business Animals největší komunitu aktivních obchodníků. Ušili model, skrze který dokázali tuto komunitu monetizovat, a následně v roce 2018 dovedli celý projekt až k úspěšnému exitu.

V minulém podcastu jsem odpovídal na dotaz posluchače Radima, kterého trápila nevědomost, jak uvěřit ve své sny a cíle způsobem, aby je byl schopen změnit ve skutečné výsledky. Pokud jste tento podcast neslyšeli, budu rád, když se k němu vrátíte. Než se vůbec začneme snažit v nějaký sen uvěřit, měli bychom si položit pár otázek, jejichž odpovědi pomohou získat energii a vytrvalost, až nabudeme jistoty o svých rozhodnutí a cílech. Pokud si nejste jisti, co teď míním, zkuste se vrátit k předchozímu podcastu.

Přišla mi další milá zpráva od posluchače Radima, který mi napsal: „Dobrý den, Lukáši, nejdřív bych chtěl poděkovat za podcasty Myšlením na vrchol, které mě provázejí každý den na cestě do práce. Naučil jsem se s nimi nastartovat si svůj den. V podcastech je spousta zajímavých myšlenek a připomínají mi to, co je v mém životě důležité. Za to bych chtěl poděkovat. I díky vašemu podcastu jsem si uvědomil, jak důležité je vědět, co od života chci. Nedávno jste v podcastu zmiňoval princip zákonu přitažlivosti a tady bych se vás chtěl zeptat, Lukáši, skutečně věříte, že stačí znát své cíle a ty se jednoho dne splní? Jak má člověk věřit v cíle, které jsou pro něj dnes naprosto nedosažitelné? Moc děkuji za váš názor a budu se těšit na další podcastovou inspiraci.“

V posledním podcastu jsme si povídali o snech. Také o důležitosti nejprve ve vlastní sny uvěřit, pokud od nich chceme, aby se proměnily ve skutečnost. Snažil jsem se předat své zkušenosti a odkázat na nástroj, o kterém věřím, že dokáže pomáhat každému, kdo v životě tak trochu tápe. Možná už se bojí snít, a tak vlastně ani neví, co by měl ve svém životě chtít. Nebo má jednoduše strach věřit ve vlastní sny. Pokud jste předchozí epizodu neslyšeli a jsou vám tato slova ve vašem životě povědomá, zkuste se k předešlému dílu vrátit. Doufám, že splní svůj zamýšlený účel. 

Každé pondělí od 9:00 pomáhá Lukáš Eder a David Kolář nastartovat Váš pracovní týden. Užijte si Byznys ráno ze záznamu a nečekejte na úspěch.

Patříte mezi snílky, nebo ty, co stojí neustále pevně nohama na zemi? Někteří lidé věří jen v to, co vidí, a nějaké snění považují za zbytečnou ztrátu času. Když se tito lidé rozhodnou pro nějaký cíl, potřebují k němu mnoho objektivních a racionálních podkladů, aby byli ochotni vůbec připustit, že mají možnost daného cíle dosáhnout nebo něco do svého života získat.

Proč byste řekli, že se lidé pouští do podnikání? Spousta lidí, kteří jsou někde zaměstnání a nikdy nepodnikali, sní o tom, že by se také mohli stát podnikateli. Někteří z nich se dokážou rozhodnout a začnou podnikat. Jiní naproti tomu jen mluví o tom, že by rádi podnikali, ale nevědí v čem, poněvadž nemají žádný nápad ani podnikatelský záměr. Rádi by ale podnikat začali, a to přesto, že nevědí v jakém oboru. Takže nevědí, co by měli dělat. Tito lidé nikdy předtím nepodnikali, tudíž ani nevědí, jak a kde začít. Avšak co hůř, oni ani nevědí, proč by začít podnikat měli.

Nedávno proběhl první online webinář se členy Klubu Improovio. Pro mě bylo toto setkání mimořádně přínosné. Opět jsem získal bohatou porci pozitivní energie a namlsal se chutí do další tvorby. Cílem webináře bylo přinést myšlenky k zamyšlení a podpořit členy programu. Tím pádem samozřejmě i čtenáře našeho nového tištěného magazínu Improovio (zde můžete formou ukázky uzobnout z nadité porce pracovního magazínu) v práci na obsahu, který jsme do magazínu zapracovali. Nosným tématem i názvem prvního vydání je Od vize k výsledkům. Takový úvod jsme zvolili proto, neboť právě vize je tím, co každý z nás v životě potřebuje, pokud chce být skutečným tvůrcem svého života a nenechá se jen unášet proudem, případně naším životem proplouvat a vyhýbat se bouřím.

Jedním z nedávných hostů mého podcastu, kterého si já osobě velice vážím, je Pepa Michálek, o kterém mimo jiné také vím, že je podcastu Myšlením na vrchol pravidelným a dlouhodobým posluchačem. Rad bych touto cestou nejprve Pepu Michálka pozdravil a poděkoval mu za jeho přízeň a aktivitu. Kdo jste rozhovor s Pepou neslyšeli a nevíte tedy, o koho se jedná, tak věřte, že je to ten pravý člověk, který se může stát inspirací pro mnohé z nás. 

Když se zeptáte většiny lidí, co by si v životě nejvíce přáli, tak jednou z nejčastějších odpovědí bude - být v životě šťastný. Ostatně už Aristoteles kdysi prohlásil: “ Štěstí je smysl a účel života, jeho jediný cíl a zároveň konec lidské existence.” 

Dalo by se tak říct, že vše co v životě děláme, bychom měli dělat s jediným cílem a to být v životě šťastný. Někdo by si teď mohl říct, že podobné smýšlení je sobecké a že je šlechetnější snažit se dělat šťastným někoho jiného...

Díky předchozímu podcastu Myšlením na vrchol, tak už jistě máte rozmyšlené situace ze svého života, kdy se vám podařilo něco změnit a kdy jste naopak nedotáhli změnu do úspěšného konce. Tímto dílem hodlám navazovat na předchozí. Pokud vám nebude jasné, o čem je řeč, vraťte se tedy k předchozí epizodě.

Na světě žije zhruba sedm miliard lidí, a když zazní slova lepší život nebo životní změna, tak vznikne nejméně sedm miliard různých představ. Někdo si za tímto slovním spojením představí stát se podnikatelem, někdo zase že si dokáže udělat více času na rodinu, jiný že si koupí dům či vysněné auto. Další člověk si představí na sobě přesně tak vyrýsovanou postavu, jako ten namakaný sportovec z videa na Instagramu. Představ lepšího života můžeme objevit opravdu hodně, ale princip podle, kterého se nám daří měnit tyto představy ve skutečnosti, existuje prakticky jen jede

Chtít v životě víc je tak nějak asi přirozené pro každého z nás. Spousta lidí by byla ráda zdravější nebo by chtěla mít lepší bydlení, draží a rychlejší auto či zajímavější práci. Avšak méně už je těch, kteří jsou schopni říct, co by chtěli na svém životě zlepšit. Ještě méně z nich je ovšem schopno věřit, že zlepšení jejich života je možná, a jen hrstka lidí svůj život skutečně zlepší.

Možná i díky stále rostoucímu tlaku na výkon a době, která se neustále zrychluje a kde se mistrovství stává skutečnou vzácností, se začal v psychologii stále častěji skloňovat pojem resilience. V psychologii vyjadřuje tento pojem schopnost čelit náročným výzvám a stávat se odolnější vůči tlakům a stresům našeho okolí. Vytrvalost a vášeň za jakýchkoliv okolností je společnou vlastností těch, kteří znají smysl svého života a mají silně definované své Ikigai. Tito lidé se nenechají odradit svými nezdary, nezmohou je sebenáročnější překážky a nikdy se nevzdávají. 

Jak by vypadal váš život, pokud byste měli příležitost dělat každý den to, co vás baví a dává životu nějaký skutečný smysl? Už několikrát jsem ve svém podcastu zmínil, že když se práce stane naším koníčkem, tak je to snad lepší jak vyhrát v loterii. Peníze totiž náš život šťastným nikdy neudělají. Jak by také mohly? Copak peníze jsou nějaká věc nebo činnost, co by nás potěšily? Peníze jsou přeci jen prostředek směny, je to vlastně forma energie, kterou můžeme buď získávat, uchovávat, nebo vydávat...

Minulý týden proběhlo první mastermind setkání s VIP členy Klubu Improovio. Když jsem přemýšlel nad tím, jak koncipovat zrovna tuto variantu členství, tak mě napadlo, že právě koncept mastermind, se kterým jako první přišel slavný Napoleon Hill ve své knize Myšlením k bohatství, bude mít pro členy skutečnou hodnotu. Napoleon Hill si tehdy tvořil taková setkání jen ve své mysli. Přestože si je dělal jen ve své mysli, tak mu tato setkání pomáhala získat nadhled nad svým životem. Možná že je to právě nadhled, co nám dnes tolik chybí, abychom byli schopni objevit nové příležitosti nebo vyřešit otázky, které už dlouho zatěžují naši mysl. 

Když jsem před pěti lety začal pracovat pro Petra Casanovu, tak jsem vstoupil do úplně nové role. Byla to role obchodníka, který se měl starat o rozvoj obchodních příležitostí, komunikaci s inzerenty a partnery, kteří by chtěli své služby nebo produkty nabídnout i našim čtenářům. Dodnes si velmi vážím důvěry, kterou jsem od Petra tehdy získal. S obchodem jsem neměl moc zkušeností, neměl jsem ani žádného mentora, co by mě vedl za ruku, a tak jsem dělal hlavně v začátcích spoustu chyb. Petr mi ale tehdy řekl, že mi věří, protože mě zná a ví, že budu lidem naslouchat a že se jistě brzy zorientuji. 

V devatenácti letech se nechal inspirovat svým bratrem a rozhodl se stát finančním poradcem. Lukáš Ticháček se za pouhé čtyři roky stal zemským ředitelem ve společnosti SMS finance a dnes má ve svém týmu nad 200 poradců. V rozhovoru pro podcast Myšlením na vrchol se podělil nejen o svou cestu a překážky, které musel překonat. 

Jaká si myslíte, že je jedna jediná věc, kterou každý z nás potřebuje, aby dokázal změnit své sny a přání v reálné vize se skutečnými výsledky?

Podobnou otázku jsem položil našim členům programu Improovio v uzavřené facebookové skupině Improovio Klub. Tato uzavřená skupina je zatím velmi malá, čítá jen pár desítek členů, kteří se přihlásili do programu Improovio a přijali pozvání i do této skupiny. Jak jsem již říkal v některém z předchozích podcastů, tak cílem této skupiny je vytvářet bezpečné prostředí pro všechny členy. Prostředí, do kterého se bude každý z nás mít chuť vracet, sdílet své zkušenosti, úspěchy i překážky, před kterými zrovna stojí. Vím, že je ve skupině několik pravidelných posluchačů tohoto podcastu, a proto mám radost, že se nám daří naplňovat i záměr, pro který jsme skupinu zakládali. 

Každé pondělí od 9:00 pomáhá Lukáš Eder a David Kolář nastartovat Váš pracovní týden. Užijte si Byznys ráno ze záznamu a nečekejte na úspěch.

Byl jednou jeden mladý muž a ten si celý svůj život přál být úspěšný a bohatý. Poslouchal rady lidí ve svém okolí. Ve škole měl vždy ty nejlepší známky. „Chceš-li být v životě úspěšný, musíš se dobře učit a chtít být ve všem co možná nejlepší,” říkávali jeho rodiče a učitelé. Studoval pilně, řídil se těmito radami a přál si dosáhnout slibovaného úspěchu.  Tento mladý muž měl vystudovanou vysokou školu, řídil se všemi radami, ale v práci se mu příliš nedařilo. Střídal jedno zaměstnání za druhým a v každém dalším snad narážel na ještě větší blbce než v tom předchozím. Pomalu už se začínal vypořádávat s tím, že úspěch a bohatství jsou pouze pro hrstku vyvolených, kteří měli v životě velké štěstí. A to se na něj bohužel ne a ne usmát.

„Všeho, co si dokáže lidská mysl představit a v co dokáže uvěřit, toho je schopna také dosáhnout.” Myslím si, že pravidelným posluchačům podcastu Myšlením na vrchol není nutno představovat autora tohoto podcastu - Napoleona Hilla. O skutečnosti, že tento citát není jen prostým klišé a že se v něm skrývá obrovský kus pravdy, svědčí i příběh a myšlenky Lucie Volfové, mého nedávného hosta a také pravidelné posluchačky tohoto podcastu. Věnoval jsem se Lucčině příběhu už včera a dnes bych se chtěl vrátit k jednomu bodu, který v rozhovoru zazněl. Lucie v rozhovoru zmínila film The Secret - Tajemství - a označila jej jako jeden ze zlomových bodů, díky kterému si uvědomila, jaká síla se skrývá v lidské mysli. 

Vždy když mám možnost setkat se osobně s někým z pravidelných posluchačů podcastu Myšlením na vrchol nebo i členy našeho nového programu Improovio, je to pro mě jednoznačně ta největší odměna za práci a energii, kterou se snažím do těchto podcastů věnovat. Získávám na takových setkáních nejen zpětnou vazbu k mé práci, ale především obrovské množství inspirace pro další tvorbu. Díky takovým setkáním se ke mně dostávají příběhy dalších úžasných lidí, a mám tak i možnost zjistit, jaká témata vás dále zajímají. V posledním pocastu jsem si povídal s podnikatelkou a posluchačkou mého podcastu, Lucií Volfovou. Rád bych ještě jednou poděkoval Lucii za to, že se odhodlala mi napsat e-mail, udělala si čas a přijela za mnou na rozhovor do našeho studia. 

Do podnikání se vrhla v roce 2008 a prakticky od začátku své podnikatelské kariera se nebála jít proti proudu. První podnikatelský nápad přišel ve chvíli, kdy sama dokázala změnit svůj život a vyhrála boj s nadměrnou obezitou. Využila získaných zkušenosti ze životní změny a tehdy začala společně s manželem pomáhat lidem se zdravou stravou. Lucie Volfová často od svého okolí slyšela, že její nápad nemá žádnou budoucnost. Slyšela to tehdy, když lidem začala prodávat “krabičkovou dietu”, kterou zde tehdy téměř nikdo neznal a slýchá to i dnes, když se snaží lidem ukázat, co to znamená udržitelnost v bytovém designu.

V minulém podcastu jsem se snažil svým posluchačům ukázat na příměru s ledovcem, jak důležité je v životě nejprve dávat, pokud chci něco získat. Samotnému se mi několikrát potvrdilo, že člověk vždy sklidí to, co sám zasel. Žádný farmář nesklidí krásné plody, když zaseje špatná semena, o která se nechce starat.

Když si čteme příběhy úspěšných nebo jen vidíme jejich životní styl, tak je to jako bychom pozorovali špičku ledovce plujícího na mořské hladině. Vidíme jen jeho nablýskanou malou část, ale to skutečně důležité, to, bez čeho by se špička plující na hladině nemohla udržet, zůstává našim očím skryto. Dřív, když jsem si četl podobné příběhy nebo jsem se osobně setkal s někým podobným, jsem také obdivoval špičku plující na hladině.

Zajímavé, za jaké maličkosti dokážeme prožívat hlubokou vděčnost, když je zrovna potřebujeme a nemáme k nim volný přístup. Podobnými slovy jsem skončil poslední epizodu mého podcastu, kde jsem vyprávěl posluchačům svůj zážitek z tak obyčejné věci, jako je čtyřhodinová procházka v dešti. A teď si, prosím, zkuste sami odpovědět, kdy naposledy jste šli 4 hodiny v kuse pěšky, a ještě k tomu dešti?

Ráno jsem se probudil a podíval se z okna. Lilo jako z konve. Potom jsem se podíval na předpověď počasí a bylo jasné, že v podobném duchu se odehraje celý den. Moje milovaná žena se na mě podívala a řekla s pochybami: „Fakt chceš v tomhle jít?“ Já jsem se jen usmál a řekl: „Právě v tomhle chci jít.“